16. března 2013, 15:13
Rozhovor března: Tomáš Janků
K pravidelnému měsíčnímu rozhovoru jsme pozvali k 1.3. do funkce uvedeného výkonného ředitele HME 2015 Tomáše Janků.
Jak jste se o
nabídce na post ředitele HME dozvěděl?
Byl jsem sice „mimo“ atletiku, ale sleduju ji a na webové stránky koukám
vlastně neustále. Takže jsem si výběrového řízení všimnul.
Byl jste
rozhodnutý hned, že to zkusíte?
Samozřejmě jsem o tom chvíli přemýšlel. Je to věc závažná, byl jsem si jistý,
že se promítne nejen do pracovního, ale i osobního života. Takže jsem se o tom
bavil s manželkou Katkou a došli jsme k závěru, že to za to stojí, že
je to zajímavá příležitost. A hlavně, pokud by mě vybrali, by to byla šance,
jak se nějakým rozumným způsobem vrátit do atletiky. Nicméně převažovala obava
z obrovské odpovědnosti a to, že nepřichází v úvahu neúspěch.
Rozhodování tedy bylo velmi náročné.
Jaké hlavní
důvody rozhodly, že jste do toho šel?
To, že bych pomohl v rozvoji české atletiky. A tenhle podnik je jedna
z největších věcí, která k tomu může přispět.
Co jste dělal
od doby, kdy jste opustil atletiku?
Byl jsem spolumajitelem ve dvou firmách. Jedna se zabývala bezpečnostními
službami, tu jsem ale záhy opustil a svůj podíl prodal. Naplno jsem se začal
věnovat firmě, která obchoduje se dřevem pro stavební účely. To byla moje
hlavní obživa.
Co z podnikání
předpokládáte, že se vám bude hodit v nynější práci?
Ono to spolu zdánlivě nesouvisí, ale některé principy jsou (v určitých
oblastech) relativně stejné. Je to samozřejmě v komunikaci, která je
v podnikání zásadní. Ale spíš se mi budou hodit zkušenosti
z atletického prostředí, které mám po dobu dvaceti let, kdy jsem se
v tom pohyboval, což je obrovská výhoda. Na druhou stranu některé věci mi
scházejí, budu je muset dohnat.
Co konkrétně?
Jde třeba o jednání na vyšší úrovni. Práce s lidmi probíhala i v mých
firmách, ale počet lidí, se kterými jsem komunikoval, je nesrovnatelný. Tam
jsem měl deset zaměstnanců a ostatní už byli zákazníci, tady jednám se sto, dvě
stě lidmi a všichni jsou pro mě partneři.
Vaše manželka
je šéftrenérka Dukly, vy teď šéfujete přípravám HME. Je atletika častým tématem
vašich hovorů, nebo se tomu snažíte spíš vyhýbat?
Určitě se o atletice bavíme víc, než když jsem sportovali. Ale tím, že
množství práce, které teď atletice odvádíme, je docela velké, tak se snažíme
mluvit v trochu jiném rytmu. Samozřejmě si o tom povídáme, snažíme se
vzájemně nějak usměrnit, poradit si. Zase ale nejsme blázni, abychom přišli
domů a bavili se o tom, co jsme celý den dělali.
S nástupem
do funkce jste vyrazil do Göteborgu. Jak se vám šampionát líbil?
Když to vezmu celkově, bude se mi vždycky líbit atletický podnik, na němž
naši atleti předvedli jedny z nejlepších výkonů v historii – i kdyby to
tam organizačně haprovalo. Na druhou stranu jsem tam nejel jako divák, ale
zjistit informace pro to, jak bych mohl další dva roky pracovat. Některé věci
se mi líbily, jiné nelíbily, těch impulzů bylo spousta. Nyní je na nás a mém
prvotním týmu, se kterým jsem tam byl, abychom to zanalyzovali, a následně se
co nejvíc vyvarovali chyb.
Jak byste halové
ME zhodnotil pohledem těch dvou organizačně nejviditelnějších věcí – dráhy na
dřevené konstrukci a konceptu „vše pod jednou střechou“?
To, co se povede, je vždycky hodnoceno vynaloženými náklady. Mně se moc líbil ten
povrch, byl rychlý, zvednutý nad zemí…ale ta cena byla neúměrná tomu, co to
přineslo. Každý pořadatel má specifické podmínky, do který se šampionát snaží
zasadit. Naše jsou diametrálně odlišné od švédských. Koncept vše pod jednou
střechou vypadá krásně, přesto třeba atleti nachodili víc, než budou muset u
nás.
Pořadatelé
využili svých někdejších hvězd, z vaší disciplíny třeba Stefana Holma. Měl
jste příležitost se s nimi potkat? Jak jste viděl jejich roli?
S většinou skokanů jsme v kontaktu, ne že bychom si každý den psali, ale
dneska sociální sítě usnadňují, abychom čas od času prohodili pár vět. Špičkoví
atleti vždycky nějak využití jsou, nejsem si jistý, jestli zrovna jejich
přítomnost na „place“ a komentování dění byla to nejlepší. Každopádně využití
hvězd pro propagaci šampionátu je základní, Holm, Bergqvistová, Olsson, to jsou
všechno lidi, na které jsou Švédi náramně hrdí, takže pak je velká šance, že na
ně diváci přijdou.
Jak vy hodláte
využít českých hvězd? S kandidaturou pomáhala Barbora Špotáková, přestože
v hale pochopitelně závodit nebude.
Pro kandidaturu je důležité, aby akci podporovali světoví atleti a
z tohoto pohledu je vlastně jedno, jestli závodí jen venku, nebo i
v hale. Naštěstí je vcelku přirozené, že každý sportovec chce šampionát
doma, aby mohl udělat medaili před svým publikem. Počítá se, že atlety
využijeme, ale v současné době se teprve připravuje marketingový a
propagační směr akce, takže abych říkal, Bára bude dělat to a to, na to je
ještě brzo.
Ve Švédsku
zaujala kvalifikace koulařů mimo hlavní stadion. Neuvažuje se také o něčem
podobném?
Neuvažuje, je to dáno podmínkami, které jsou. Oni měli Market Square, který
fungoval ve stylu olympijských her, jako shromaždiště pro diváky, sponzory,
závodníky a tak dále. A tam to bylo možné a myslím, že se jim zrovna ta koule
povedla. Nám to ale podmínky nedovolí a ani styl, jakým chceme šampionát vést,
co se týče programu, nám do toho nezapadá. Po této stránce to bude standardní
mistrovství, všechny disciplíny budou na ploše.
Když jste
program soutěží zmínil, už je jasné, jak bude vypadat?
Jsme ve fázi přípravy časového pořadu. Máme určitou představu, která ale
ještě není vykrystalizovaná a bylo by tedy předčasné o ní mluvit. Můžu ale
říct, že to bude změna oproti předešlým šampionátům a snahou bude, aby to bylo
pro diváky ještě zajímavější. V první řadě jde o kvalitní výkony a
v druhé řadě, ale neméně důležití, jsou diváci, a to jak ti přímo
v hale, tak ti u televizních obrazovek.
Co se vám v Göteborgu
líbilo méně?
Přiznám se, že se mi jako člověku z branže nelíbila bezpečnostní
složka. Než se šampionát rozjel, dostali jsme se v podstatě všude. Kromě
toho nebylo v hale zrovna nejčistěji, což mě překvapilo zvlášť
v kontextu propagace životního prostředí, do které dali hodně. Oboje se
postupně spravilo, já bych ale chtěl, aby náš šampionát fungoval na sto procent
od prvního dne. A určitě bych si představoval lepší zahajovací a závěrečný ceremoniál
než měli v Göteborgu. I sami pořadatelé pravděpodobně vědí, že se jim
opravdu moc nepovedlo.
Co byste chtěl
přenést do Prahy?
Spoustu věcí. Švédové jsou jedni z nejčastějších pořadatelů a mají tím
pádem velmi dobře zpracované postupy, což nám hodně pomůže. Využíváme třeba
cenná statistická data, kolik je na kterou oblast potřeba lidí, což jen tak
„nastřelit“ opravdu nejde. Třeba v TICu (Technical Information Centre) víme, že
měli dvacet lidí, ale řeknou nám, že nakonec stačilo patnáct.
Neuvažuje se
při HME o zařazení závodů do O2 areny pro naše mladé závodníky?
Jedna z důležitých věcí je, že chceme v rámci akce oslovit děti,
aby odmalička měli chuť dělat atletiku. Zcela určitě bude nějaký program, který
by měl oslovit ty nejmenší, aby se mohli zapojit. Ale zatím nejsme ve fázi,
abychom tohle měli vyřešené a mohli o tom detailně mluvit. Teď zatím řešíme
jiné věci.
Pražská
kandidatura musela opakovaně řešit viditelnost na dráhu. Je na stole vystavění
konstrukce podobné té v Göteborgu, aby se ovál dostal výš?
Je spousta věcí, který by šampionát udělali ještě lepší, než ho plánujeme. Ale
nemyslím si, že by tohle bylo natolik velké, aby bylo potřeba to řešit.
Počítáme s testovacím závodem v roce 2014, který nám definitivně
ukáže, jestli je třeba tak radikální věci, jakou je zvednutí dráhy. Já si ale
nemyslím, že by problém s viditelností byl pro diváka tak zásadní. Každá
hala má svá pro a proti a my musíme šampionát udělat v takových
podmínkách, jaké máme. Že dráha leží na úrovni ledu, je spíš otázka technického
rázu než problém pro diváka.
Jaké jsou vaše
kroky v nejbližších týdnech a měsících?
V květnu nás čeká kontrolní setkání s představiteli Evropské atletiky.
Máme zadané úkoly, které musíme splnit a na nichž se teď bude pracovat.
Nejdůležitější bude nastavení organizační struktury, abychom si vyjasnili
všechny spolupracovníky, kteří v tom od počátku budou. Je potřeba obsadit
veškeré sekce klíčovými lidmi, což se nám zatím daří. Pak je další spousta
věcí, které budeme v květnu prezentovat, třeba vytvoření návrhu časového
programu je jednou z nich.
Jakým způsobem
výběr týmu probíhá?
Pro nás jsou důležití lidé, kteří mají zkušenosti. Zejména ti, kteří se
osvědčili při konání mistrovství Evropy do 23 let v Ostravě, dále ti,
kteří organizují pravidelné velké mítinky. A na základě jejich doporučení zveme
další lidi. Je důležité, aby to byli týmoví hráči, „srdcaři“, kteří to nebudou
brát jen jako pracovní záležitost.
Propagace bude
v první fázi přípravy HME velmi důležitá, v Praze se koná řada
kulturních a sportovních akcí a bude potřeba atletický šampionát dostat do širšího
povědomí. Jak budete v této oblasti postupovat?
V první řadě je potřeba vypracovat plán, aby ti, kteří uvažují na akci jít, na
ni nezapomněli. Dva roky se zdají dost času, ale my to chceme nastavit tak, aby
to budoucí diváci měli v povědomí a na mítink se těšili. Nechceme je
zahrnout přehršle informacemi, ale frekvence toku informací mediálními kanály
se bude pochopitelně s blížícím se šampionátem zkracovat.
HME jako
takové by se zcela jistě mělo využít i k propagaci atletiky jako takové. Jak této
situace hodláte využít?
To, že se tu koná takováto akce po 37 letech, je propagace sama o sobě.
Abychom vůbec získali šampionát, to byla pro Český atletický svaz nesmírně
náročná cesta, po několikanásobným posunutí se to nakonec podařilo. Důležitost
té akce je dána – halové mistrovství Evropy, jeden z největších podniků,
který se dá pod střechou udělat. Já myslím, že si to všichni uvědomují a není
třeba to nějak zvlášť zvýrazňovat.