přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

10. března 2021, 11:32

Rozhovor března - Kristiina Mäki

Hostem rozhovoru měsíce byla tentokrát majitelka dvou medailí z univerziády, trojnásobná česká rekordmanka a také čerstvá maminka běžkyně Kristiina Mäki.

Kristiino, jaká byla vaše a Filipova první reakce, když jste zjistili, že čekáte potomka?

Byli jsme překvapení a šťastní zároveň. Mým cílem byla minulý rok olympiáda. Když ji přesunuli na další rok a zmrazili ranking, tak mě napadla myšlenka, že bych mohla stihnout miminko. Myslím, že můžu za všechny atletky nebo sportovkyně říct, že je to dilema a velká otázka, kdy mít děti, když ještě nechtějí ukončit kariéru. Cílem nadále zůstává olympiáda. Jen motivace má pro nás oba teď úplně jiný rozměr.

Jak jste přišli zrovna na jméno Kaapo?

Dala jsem Filipovi finský kalendář se jmény, jestli se mu nějaké z nich nelíbí a bezprostředně si vybral za pár sekund jméno Kaapo. Zpočátku to byl jen nápad, ale postupně jsme o něm tak mluvili.

Pro holčičku jste taky měli vymyšlené finské jméno nebo jste uvažovali i nad českými?

Měli jsme vybraná univerzální jména. Vyloženě české nebylo žádné z nich.

Jak si oba užíváte rodičovskou roli?

Baví nás to. Radost převyšuje starost. Je trochu divné takto odpovídat. Je to prostě hezké.

Jak moc Filip pomáhá?

Až na kojení a noční směnu se Filip o Kaapa stará jako já. Můžu si tedy v klidu odskočit i na trénink.

Zdá se, že Filip je v nějaké rodičovské euforii, protože od té doby, co zjistil, že čeká potomka, běhá samé osobáky. Myslíte, že právě tenhle faktor má vliv na to, v jaké se nachází v posledních měsících formě?

Myslím, že to určitě má vliv, ale samozřejmě radost z potomka nenahradí to, jak tvrdě maká. Spíš bych řekla, že začal brát vše ještě víc zodpovědněji. V jeho případě myslím hlavně regeneraci, posilování a doplňková cvičení. Ještě by mohl zapracovat na úklidu svých věcí a budu v euforii i já.

Vzhledem k tomu, že se chcete vrátit na dráhu, tak jste si nemohla dovolit dlouhou tréninkovou pauzu. Do kdy se vám dařilo nějak smysluplně trénovat?

Do pátého měsíce jsem běhala dvoufázově a dalo by se říct, že bez nějakého většího omezení. Úseky a anpéčko se samozřejmě týden od týdne zpomalovalo. Od pátého měsíce jsem trénovala jednofázově a postupně přešla jen do souvislých běhů a klusů, kde jsem postupně tempo také směrem k porodu zpomalovala. K tomu jsem cvičila a každý den toho hodně nachodila s naším psem Billym. Za celé těhotenství jsem naběhala 1861 kilometrů. Sice to bylo v jiném tempu a konstituci, ale věřím, že se kilometry nikam neztratily.

V jaké fázi tréninku se nacházíte momentálně?

Cvičit jsem začala třetí týden po porodu pod dohledem fyzioterapeutky Verči u nás na Olympu. Díky ní jsem vyběhla o týden později. Zapracovali jsme na zpevnění břicha a pánevního dna. Cítím, že je to na dobré cestě. Pro představu tempo prvního běhu bylo 5:20/km a nyní už jsem na čtyřech minutách.

Jak se vám daří kombinovat trénink s péči o dítě?

Zatím to vychází. S Filipem se střídáme a Kaapo už byl párkrát na tréninku i s námi. Zatím ještě hodně spí a nepohybuje se, tak je to snazší. Velkou oporu máme v mých a Filipových rodičích, kteří jsou kdykoliv připraveni přijet do Prahy a hlídat. V tom máme velké štěstí.

Věříte, že je možné se dostatečně kvalitně připravit směrem k letní sezóně, kde budou vrcholem olympijské hry?

Musím v to věřit. Mám několik vzorů zahraničních běžkyň, které ukázaly, že to jde. Zdali se to podaří mne, to uvidíme. Dělám pro to všechno.

Kdy byste se chtěla dostat do plné tréninkové zátěže?

Podle toho, jak to jde, si myslím, že bych se do plného tréninku mohla dostat někdy na konci března. Je to nová situace. V dubnu máme naplánováno odjet na tři týdny na soustředění do Itálie, pokud covid svolí.

Chybí vám závodění?

Chybí mi moc. Těším se na všechno, na nervozitu, jak první závody nebudu moct, jak snad někdy budu moct, na adrenalin, prostě na vše, co se závoděním souvisí.

Povedete syna ke sportu? Vzhledem ke skvělým genům se to nabízí.

Ráda bych řekla, že ho do ničeho nutit nebudeme, ale ke sportu ho povedeme. Nutit ho budu až v momentě, že už sportovat nechce a bude radši pařit s kámošema. Já i Filip jsme takové období zažili a jak jsem zjistila, oba naši tátové zakročili včas a bylo to správné. Člověk to zjistí až zpětně. Kdyby si však vybral jiné odvětví, budeme ho v tom podporovat.

Na který závod své dosavadní kariéry nejraději vzpomínáte?

Asi na mistrovství světa v Dauhá. Možná je to i tím, že byl jedním z posledních závodů, tak ho mám v čerstvé paměti. Bylo to moje první mistrovství světa a zaběhla jsem si na něm osobák. Samozřejmě vyhrát medaile na univerziádách bylo taky super.

Jakým zážitkem pro vás bylo běžet s Filipem v jednom týmu při smíšené štafetě na mistrovství Evropy v krosu v Šamoríně, kde jste vybojovali stříbro?

Bylo super sdílet společnou radost z medaile. Taky vzpomínáme na to, jak jsme při závodě hrozně vymrzli a teplo nám bylo až za dva dny, kdy jsme dorazili na soustředění do Jihoafrické republiky.

Momentálně máte v držení tři národní rekordy, zatímco Filip dva. Panuje mezi vámi určitá zdravá soutěživost?

Závodíme spolu při rovinkách na každém souvislém běhu. Soutěživost tam určitě je a za sebe můžu říct, že lepšího člověka, který mně rozumí v tom, co dělám, jsem si nemohla přát.

Petr Jelínek, foto: Kristiina Mäki, ČAS - Aleš, Gräf, Eduard Erben

Vytisknout