Petr Svoboda - rozhovor prosince

Petře, jak vzpomínáš na MS v Pekingu? Byl to první světový šampionát po tvém návratu.
Musím říct, že mistrovství světa rozhodně nedopadlo, jak mělo. Těch příčin bylo víc. Léčil jsem průdušky a do toho jiné klima, vlhkost a přechody z tepla do klimatizovaného hotelu. Čtvrtý den po příletu jsem nejspíš snědl něco, co mi úplně nesedlo, takže jsem měl i nějaké zažívací potíže. Tělo už bylo pak zesláblé. Cítil jsem, že to nebude dobré. To, že jsem postoupil z rozběhu, byla spíš souhra náhod. Takže moje vystoupení na světovém šampionátu beru jako neúspěšné.

Jak se zpětně díváš na diskvalifikaci, která tě postihla a následný uznaný protest?
Bylo to hodně náročné hlavně po psychické stránce. Jít do bloků na velkém šampionátu a pak hned zas pryč, to člověka rozhodí. Pak jsem tam seděl tři hodiny a čekal, jak to dopadne. Byl jsem rád, že mě poslali do semifinále rovnou a nemusel jsem běžet znova.

Jaký to pro tebe byl pocit závodit při HME v hale před domácím publikem?
Já jsem vlastně ani nebyl nějak nervózní nebo vystresovaný. Řekl bych, že jsem si to spíš náramně užíval. Cítil jsem úžasnou podporu ze strany fanoušků. Ještě týden před HME jsem nevěděl, zda vůbec budu startovat. Bolela mě achillovka, takže byl nakonec zázrak, že jsem se zúčastnil a postup do finále, to byla třešnička na dortu.

Minulou sezónu ses dokázal po třech letech vrátit. Počítal si na začátku sezóny 2014 s tím, že bys mohl běžet až tak kvalitní čas?
Když jsem v úvodu sezóny zaběhl na Julisce čas 14.25, tak jsem byl hodně skeptický. Moc jsem tomu nevěřil. Bylo takové dost nervózní. Přeci jen po třech letech zaklekat v závodě do bloků. Byl jsem ale nesmírně hladový po úspěchu. Měl jsem i nůž na krku, protože pokud bych něco nezaběhnul, tak bych nejspíš skončil s atletikou. Já ale chtěl všem dokázat, že na to ještě mám. Zlomilo se to v Táboře, kde jsem zaběhl limit a pak na republice. To mi zvedlo sebedůvěru.

V Curychu si postoupil až do finále. Co se v tobě na tomto šampionátu odehrávalo? Přeci jen to byla první velká akce, na které ses dokázal vrátit do špičky.
Poprvé v kariéře se mi stalo, že jsem přijel na velkou akci a cítil, že jsem tam jen do počtu. Na Evropě jsem vždy patřil k favoritům. Byla to nezvyklá role. Před startem jsem se necítil příliš dobře. Po rozběhu to ze mě již spadlo a pak to šlo jedno s druhým. Rozhodně jsem nepočítal s tím, že se dostanu do finále. To pro mě bylo překvapení a rozhodně mě to namotivovalo.

V roce 2011 tě postihlo zranění, které tě vyřadilo na dlouhou dobu mimo hru. Můžeš přiblížit, co se ti vlastně přesně stalo a proč se to tak zkomplikovalo?
Hlavním problémem bylo, že jsem se s tou patou potýkal již půl roku předtím, než se mi to stalo. Vyčerpal jsem již všechny konvenční metody léčení. Začalo to operací, pak přišla další a pak se do toho dostal zánět. Poté jsme kontaktovali vyhlášeného německého doktora Müllera. Absolvoval jsem u něj léčbu a do toho přišel zlatý stafylokok. Po návratu do Prahy jsem zkolaboval. Už když jsem přijel do nemocnice, tak hrozilo, že o tu nohu můžu přijít. Přijeli jsme na poslední chvíli. Doktor mi říkal, že kdybych dorazil ještě o pár hodin později, bylo by to ještě mnohem horší. Poté jsem opět absolvoval kůru u doktora Müllera a od té doby jsem začal pomalu trénovat.

Kdy si byl za ty tři roky nejvíc dole?
To bylo po té třetí operaci. Byl jsem v Londýně u Jamesona Calderona, který mi řekl, že pokud chci ještě sportovat, tak se to bude muset opět operovat. Řekl jsem mu, že to radši skončím s atletikou. Zvažoval jsem, jestli existuje i jiná možnost než operace. Už jsem se bál absolvovat další. Zavolal jsem tedy panu Müllerovi, a ten mi slíbil, že to uzdravíme a stalo se.

Kde si bral sílu a vůli se dát do kupy a vrátit se?
Já ani sám nevím. Štvalo mě, že mě každý odepisoval. Někteří si to možná i přáli, a to mě odrazilo. Člověk se totiž nejlépe odráží od samotného dna. V tu dobu se toho ve mně hodně změnilo. Člověk musí sám sobě věřit. Nejlepší je, si kolem sebe udělat bublinu a nikoho do ní nepouštět. Nechtěl jsem si vybíjet svou frustraci na někom jiném. Hodně mi také pomohl Robert Změlík. I jemu patří můj velký dík.

Jak momentálně probíhá tvoje příprava?
Nechci to zakřiknout, ale příprava zatím probíhá bez problému. Někdy jsme dokonce zvládli i větší objem než v minulých letech. Byli jsme dvakrát na Zadově a pak v Nymburce. Teď nás čeká klíčové soustředění na Kanárech. Důležité bude, co všechno budu schopný odběhat v tretrách.

Co máš v plánu do začátku halové sezóny?
Kromě zmiňovaných Kanárů, bychom rádi jeli začátkem ledna trénovat do Polska a po návratu někdy bych chtěl začít závodit.

Je o tobě známo, že máš rád halu. Myslíš už na HMS v Portlandu?
Směrem k Portlandu chci udělat hodně síly a dynamiky, tak jako v roce 2011. Rád bych se přiblížil k času kolem 7.50 a chci bojovat o finále. Beru to, jako takový odrazový můstek směrem k olympiádě.

Jaké máš ambice pro venkovní sezónu?
Věřím, že pokud mi vyjde hala, tak bude dobrý i venek. A hlavně chci zůstat zdravý. Na Evropě bych chtěl do finále. Samotné ME bude hodně silné a olympiáda, to bude opravdový oříšek. Tam budou už úplně všichni.

Je pro tebe prioritou spíš ME nebo olympiáda?
Pokud uspěju na Evropě, tak by to mohlo být dobré i na olympiádě. Jedno souvisí s druhým.

Kdo je podle tebe momentálně překážkářem s největším potenciálem?
Pokud by nešel na transplantaci ledvin, tak rozhodně Aries Merrit. Letos v Pekingu byl tak poloviční než v době, kdy zaběhl světový rekord a i přesto vybojoval bronz.

Na MS dokázal zvítězit Rus Šubenkov a ukázal, že i Evropan může měřit síly s černými překážkáři. V čem myslíš, že je jeho síla?
Je to kluk, který pochází ze Sibiře. Je neskutečně odolný. Hodně toho vydrží. Má skvělý kotník a neskutečnou sílu ve stehnech. Má naprosto precizní techniku, kterou dokáže dokonale skloubit s rychlostí. To je jeho velká přednost.

Jak dlouho máš v plánu závodit?
Já bych rád ještě tak dva roky po olympiádě. Vše bude záležet na tom, jakou si udržím výkonnost.

Jak si vůbec trávil volno po sezóně?
Byly jsme na víkend na rybách v Třeboni. Cestoval jsem dost po závodech. Takže jsem volno trávil v klidu a v kruhu nejbližších.

Co teď rád děláš ve volném čase?
Snažím se hodně relaxovat, takže si pustím nějaký film a odpočívám.

Jak moc vážně to myslíš s přechodem na boby?
Mám v plánu to zkusit, láká mě to. Líbí se mi ta idea sprinterů na bobech. I klukům jsem slíbil, že to zkusím. Otázka je, jak se poperu se strachem z ledového koryta.