přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

9. prosince 2016, 09:05

Petr Frydrych - rozhovor prosince

Pozvánku do naší pravidelné rubriky tentokrát přijal finalista olympijských her v hodu oštěpem Petr Frydrych.

Přípravu i start do sezóny 2016 vám zkomplikovalo zranění. Jak se to přihodilo a co se vám vlastně stalo?
Na soustředění v Africe jsem si při bench pressu lehce natrhl prsní sval. Přihodilo se mi to v polovině dubna, kdy finišovala příprava, což mi přibrzdilo zhruba o čtyři týdny trénink, kdy jsem nemohl posilovat vršek. Z toho důvodu jsem zahájil sezónu později a pomaleji se rozjížděla. Naštěstí se to poměrně rychle zahojilo a od začátku června jsem mohl trénovat naplno.

V čem vás to zranění nejvíce omezovalo?
V podstatě jsem vůbec nemohl posilovat vršek, takže co jsem za předešlý půlrok natrénoval, tak vyšumělo a od června jsem musel začít znovu. Takže první závody byly tak trošku bez energie.

Zranit se těsně před začátkem sezóny je vždy velmi nepříjemné. Navíc se jednalo o olympijskou sezónu. Věřil jste, že se stihnete dát do kupy a kvalifikujete se na hry v Riu?
Během doby, kdy jsem zahálel, když to tak řeknu, už jsem věděl, že budu muset přehodit výkon Jardy Jílka. Vlastně až do července jsem naháněl limit na olympiádu, což asi taky trošku ovlivnilo sezónu.

Kde jste v tu dobu bral motivaci?
Byl jsem si jistý, že mám za sebou dobrou přípravu a věřil, že navážu na to, co jsem v dubnu přerušil. Dostatečnou motivací bylo, že do poslední chvíle nebylo jasné, kdo nakonec na olympiádu pojede.

Nakonec jste se do Ria dostal. Jak jste spokojený se svým vystoupením na olympiádě?
Vzhledem k tomu, že jsem se tam cítil dobře, tak hlava byla nastavená na to, že mohu bojovat o nejvyšší příčky. Po kvalifikaci byl závod otevřený. Nakonec jsem skončil dvanáctý. V tu chvíli už mě vlastně ani nemrzelo, jestli jsem dvanáctý nebo desátý. Medaile byla na pětaosmdesáti metrech a zbytek je v podstatě pole poražených.

V čem byl rozdíl mezi kvalifikací a finálovým závodem?
Den před finále mi otekl kotník a nemohl jsem pořádně ani klusat. Vrátilo se mi jedno staré zranění. Měl jsem v kotníku výrůstek, který jsem si musel následně nechat vyoperovat. Posledních 24 hodin před finále jsem strávil na lehátku, kde se mnou maséři odvedli obrovský kus práce. V samotném závodě jsem bolest necítil, ale ze záznamu bylo vidět, že ten běžecký projev je úplně jiný.

Bylo pro vás obsazení stupňů vítězů dle očekávání nebo jste si tam představoval někoho jiného?
Po předešlých zkušenostech už obsazení stupňů vítězů netipuji. Na minulé olympiádě vyhrál junior z Trinidadu za 84 metrů. Oštěpařské závody bývají hodně otevřené.

Jaký na vás zanechaly dojem olympijské hry v Riu?
Když je oštěp na konci programu, tak celou olympiádu prožijeme v jídelně, na pokoji a na tréninku, takže jsem toho moc neviděl.

Máte možnost porovnávat mezi dvěma olympiádami. V čem jste spatřil největší rozdíly?
Osobně jsem žádný problém nezažil, ale slyšel jsem, že někteří tolik štěstí neměli. Co bylo potřeba, tak pořadatele splnili, ale například atmosféra byla v Londýně o mnoho lepší. Plné tribuny udělaly své. V Riu nebylo kromě stovky vyprodáno nikdy. Nějak zásadně jsem to ale neřešil, plný stadion je spíš takový bonus.

Jak byste zhodnotil celou sezónu 2016?
Hodnotil bych ji jako rozporuplnou. V něčem byla jednou z nejhorších a v jiných věcech zase jedna z nejlepších. Nejhorší byla v uhánění limitu na olympiádu a nedostal jsem se na žádný jiný velký závod, jako je třeba Diamantová liga. Nejlepší byla z toho hlediska, že jsem od půlky června neměl žádný špatný trénink nebo závod. Končím sezónu v rozpoložení, že jsem v házení něco našel a vím, na čem můžu stavět v dalším roce.

Kdy jste zahájili podzimní přípravu a co máte již za sebou?
Přípravu začínáme každoročně úvodem listopadu. Tři týdny jsme strávili na soustředění ve Špindlu. Je to období, na které se vždy těšíme. Je potřeba naběhat kondici a zpevnit tělo předtím než přijde trénink kvality. Jedná se o klasickou objemovou přípravu, kdy běháme s hůlkami, cvičíme kruháče a posilujeme.

Jaký bude váš program do konce roku?
Nyní nás čeká dvoutýdenní soustředění na Kanárech. Lanzarote je pro nás ideální destinací z hlediska komplexnosti tréninku.

Jak probíhá ve vašem podání takové prosincové soustředění v teple? Na co se zaměřujete?
V tomto období je příprava hodně obecná. Můžeme hrát každý den volejbal nebo squash. Na Lanzarote je mnoho lávových kamenů, takže vezmeme kola, dojedeme na pláž, odházíme si trénink a jedeme zpátky. Jezdíme i na kajaku, já si tam vozívám i brusle. Myslím, že vždy odjíždíme dobře připraveni.

Kde budete trávit vánoční svátky?
Budu je trávit s manželkou. Pracuje jako zdravotní sestra v Motole a od 24. do 26. má služby, takže na ní budu doma čekat a večer ji vozit domů a až poté přijdou na řadu rodinné vánoční návštěvy.

Jak bude vypadat vaše příprava v nadcházejícím roce?
Hned po novém roce pojedeme na soustředění do Nymburku, poté budeme na běžkách a v únoru už odjíždíme do Jižní Afriky, kde strávíme celou přípravu až do konce dubna.

Chystáte nějaké novinky v tréninku nebo se budete držet již toho, co máte vyzkoušené?
Myslím, že trenér má osvědčené věci a navíc je má osvědčené na nás a ví, že fungují. Jsme čtyři individuality a trenér už přesně ví, co potřebujeme rozvíjet. Přesto, že je to roky stejné, pořád se učíme.

Jaké jsou vaše ambice do sezóny 2017?
Každý rok mám ambice se vrátit do toho, co jsem nakousnul v roce 2010, kdy jsem si hodil osobní rekord. Od té doby se trošku trápím, takže ambice jsou takové, abych se dokázal přiblížit se co nejvíce svým limitům a podával po celou sezónu stabilní výkonnost.

Na mistrovství světa budou moci startovat hned čtyři čeští oštěpaři. Dává vám to do přípravy více klidu?
Záleží, jak se na to člověk kouká. Limit je stále 83 metrů, což není málo a člověk musí předvádět nějaký standard. Samozřejmě je příjemné, že místa jsou čtyři. Vždy je škoda, když kvalitní oštěpař musí zůstat doma, což určitě potká například Němce, kteří mají pět kvalitních oštěpařů.

Ve skupině jste teď čtyři elitní oštěpaři. Ve skupině prý panuje pohodová atmosféra. Svědčí vám ta zdravá konkurence?
Myslím, že se ani nedá hovořit o slovu konkurence, protože trénujeme jako parťáci a v první řadě jsme přátelé a jsme dostateční profesionálové, abychom oddělili osobní a profesní stránku. V soukromí jsme super kamarádi, kteří spolu jdou na večeři nebo do kina a když jdeme na závody, tak neřešíme, jestli tam ten další Čech je nebo ne. V ten den chceme porazit všechny, kteří tam jsou a takhle to mají všichni.

Když se zrovna nevěnujete atletice, jak rád trávíte čas?
Snažím se ho trávit se ženou nebo s rodinou, protože volného času opravdu není moc. Když už se nějaký najde, rád si zasportuju. Zajdu si na tenis nebo na squash, popřípadě rád čtu knihy. 

Petr Jelínek, foto: J. Kucharčík

Vytisknout