Pavel Maslák - rozhovor dubna

Pavle, blíží se olympijské hry v Riu. Zavzpomínejte na ty minulé v Londýně. Jaký to byl zážitek, a co samotný závod? 

V Londýně to byla moje první olympiáda a užil jsem si to se vším všudy, obrovský zážitek. Samotný závod bych hodnotil jako povedený. Navíc se mnou běžel v semifinále Brit, takže atmosféra byla neskutečná.

Jaký je váš největší nesoutěžní zážitek z olympiády v Londýně?

Největším zážitkem pro mě bylo, když jsem chodil do jídelny a potkával tam všechny ty velké sportovní hvězdy, jako byl plavec Michael Phelps nebo basketbalisté Spojených států.

Jen pár týdnů před Londýnem jste vybojoval titul mistra Evropy v Helsinkách, což byla vaše první velká individuální medaile. Jak vzpomínáte na tento úspěch?
Evropský šampionát v Helsinkách byl mou první větší akcí a hned jsem vyhrál zlato, což mě nakoplo a dodalo mi sebedůvěru, která je pro úspěch nezbytná. S klukama jsem běželi dobře i štafetu. Rád na Helsinky vzpomínám.

Poté přišel další úspěch, tentokrát v na HME v Göteborgu, kde jste k evropskému titulu přidal ještě bronz se štafetou? Jaký je vás vztah ke štafetám? Běháte je rád?
Štafety běhám moc rád. Je to úplně o něčem jiném, když neběžíte jenom za sebe. Mě to pokaždé hodně nakopne, protože nechci závod zkazit těm ostatním a vydám ze sebe maximum.

Těžkým obdobím jste si prošel v roce 2014. Nejprve zisk titulu halového mistra světa v Sopotech, následně jste hned v prvním venkovním závodě překonal svůj český record na čtvrtce, ale poté přišlo svalové zranění, které ukončilo vaší sezónu? Jak těžké bylo se s tím srovnat?
Pro mě to zas tak těžké nebylo. Řikal jsem si, že je lepší, když mě zranění postihlo zrovna v roce, kde je jen jeden vrchol. Snažil jsem se být pozitivní v tom smyslu, že si od všeho trochu odpočinu a vrátím se s větší chutí do tréninku.

Na jaký čas myslíte, že byste měl, kdyby nepřišlo zranění? Přeci jen překonaní národního rekordu hned v prvním startu sezóny, naznačovalo skvělou formu.
Těžko odhadovat, protože na ten závod byly skvělé podmínky a třeba bych už takové neměl během celé sezóny. Například na ME v Curichu byly o dost horší, ale myslím že bych měl na čas okolo 44.50. 


V průběhu sezóny jste ještě doufal v návrat, což se již nevydařilo. Jistě musela přijít určitá frustrace. Kde jste v tu dobu hledal motivaci do další přípravy?
Byl jsem z toho zklamaný, ale frustrovaný určitě ne. Vzal jsem si z toho i něco pozitivního do budoucna.

Návrat se vám podařil na jedničku. Na domácím halovém šampionátu v Praze jste obhájil zlato z Göteborgu. Jaký to byl závod?
Závod jako takový byl spíše psychicky náročný. Před šampionátem na mě byl velký tlak, protože se čekalo, že zvítězím. Musel jsem se hodně krotit, abych se nenechal přehecovat skvělým publikem. Nakonec jsem vše zvládnul a obhájil titul. 


A jaký to byl pocit, když jste závodil na velké mezinárodní akci před domácím publikem? Nebylo to trochu svazující?
Do určité míry bylo, ale snažil jsem se s tím tlakem nějak srovnat, což se nakonec podařilo. Mezinárodní akce na domácí půdě je úžasným zážitkem a HME v Praze bylo skvělé. 
 

Letní sezóna pak nešla úplně podle představ a na MS v Pekingu jste vypadnul v rozběhu. Ovšem sám jste říkal, že v tu dobu jste předvedl, na co jste v danou chvíli měl. Jak se na to díváte s odstupem času?
Dívám se na to úplně stejně jako tehdy. V daný moment jsem neměl na víc, než jsem předvedl. S trenérem tušíme, kde byla chyba a tento rok bude snad lepší.

V loňské sezóně se běhaly nesmírně rychlé časy. Čím si vysvětlujete, že se světová čtvrtka posunula tak dopředu?
Loni se běhaly opravdu pekelné časy. Vůbec si to nedokážu vysvětlit.

Před zhruba dvěma týdny jste obhájil titul halového mistra světa. Můžete porovnat svá vystoupení v Sopotech a v Portlandu? V čem se lišila?
Hlavní rozdíl byl v tom, že do Sopot jsem nejel ani jako spolufavorit na medaili a soupeři nevěděli, co ode mne mohou čekat. V Portlandu už byla moje role jiná. Všichni mě znali a věděli, jak běhám, což se ukázalo i ve finále, kde jsem snad poprvé nebyl na prvním místě po seběhu.

Jaké jsou vaše plány pro příští týdny?
Základem je, aby se nám povedla příprava a zůstal jsem po celou dobu zdravý. Plánujeme s trenérem pozvolnou přípravu. Momentálně jsem v Jihoafrické republice, kde budu do 3. května a ke konci měsíce začnu závodit.

S čím byste byl spokojen na konci sezóny 2016?
Byl bych spokojen s finálovým umístěním na olympijských hrách i na mistrovství Evropy, kde nejspíš půjdu dvoustovku. Žádné konkrétní časy v hlavě nemám. Prioritou je olympiáda.

Jihoafrický mistr světa Wayde Van Niekerk se stal prvním atletem, kterému se podařilo zaběhnout stovku pod deset, dvoustovku pod dvacet a čtvrtku pod čtyřiačtyřicet. Myslíte, že je to právě on, kdo je čtvrtkařem budoucnosti?
Myslím si, že k tomu má skvělé předpoklady. Jeho rychlost je na poměry čtvrtkaře neskutečná. Věřím, že může v budoucnu překonat I světový rekord.

A kdo je vlastně vaším atletickým vzorem?
Vždy se mi líbil americký čtvrtkař Jeremy Wariner.

Který ze svých dosavadních úspěchů považujete za ten největší?
Pro mě je největším úspěchem páté místo s MS v Moskvě. Chybí tam sice medaile, která by tomu dodala říz, ale dle mého názoru je to větší úspěch než halový světový titul.

Na který závod nejraději vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na HME v Praze. Byl to úžasný zážitek, u kterého mohla být i moje rodina.

Naopak na který byste nejraději zapomněl?
Jednoznačně na ten v Portugalsku, kde jsem se poprvé zranil.

K jakému času na čtvrtku byste se chtěl v průběhu své kariéry přiblížit?
Mojí vysněnou hranicí je 44 vteřin, což je meta, ke které bych se chtěl jednou dostat.

Kolik kilometrů týdně zhruba naběháte?
Tento ukazatel nesleduji, ale odhadují, že okolo osmdesáti kilometrů týdně.

Všechny své mezinárodní úspěchy jste získal pod vedením trenéra Dalibora Kupky. Proč myslíte, že je tato vaše spolupráce tak úspěšná?
To je docela zajímavá otázka. Dála je zkušený trenér, který ví, jak naplánovat formu na ten správný okamžik, což je velmi důležité. Navíc mi vyhovují i jeho tréninkové metody.

Poslední rozhovor měsíce s vámi se uskutečnil v roce 2011. Jak se Pavel Maslák od té doby změnil?
Určitě jsem atletický zestárnul, takže jsem i vyzrálejší a zkušenější. Věřím, že jsem rozumnější i v osobním životě, ale to nemohu posoudit jenom já. Taky mám delší vlasy než v roce 2011 a prý mi to sluší, tak jsem asi i hezčí než v roce 2011. (směje se)