1. dubna 2016, 13:41
Pavel Maslák - rozhovor dubna
Hostem naší pravidelné rubriky je tentokrát čerstvý obhájce titulu halového mistra světa v běhu na 400 metrů Pavel Maslák.
Pavle, blíží se olympijské hry v Riu. Zavzpomínejte
na ty minulé v Londýně. Jaký to byl zážitek, a co samotný závod?
V Londýně to
byla moje první olympiáda a užil jsem si to se vším všudy, obrovský zážitek.
Samotný závod bych hodnotil jako povedený. Navíc se mnou běžel v semifinále
Brit, takže atmosféra byla neskutečná.
Jaký je váš největší nesoutěžní zážitek
z olympiády v Londýně?
Největším
zážitkem pro mě bylo, když jsem chodil do jídelny a potkával tam všechny ty
velké sportovní hvězdy, jako byl plavec Michael Phelps nebo basketbalisté
Spojených států.
Jen pár týdnů před Londýnem jste vybojoval titul
mistra Evropy v Helsinkách, což byla vaše první velká individuální
medaile. Jak vzpomínáte na tento úspěch?
Evropský šampionát v Helsinkách byl mou první větší akcí a hned jsem vyhrál
zlato, což mě nakoplo a dodalo mi sebedůvěru, která je pro úspěch nezbytná. S
klukama jsem běželi dobře i štafetu. Rád na Helsinky vzpomínám.
Poté přišel další úspěch, tentokrát v na HME
v Göteborgu, kde jste k evropskému titulu přidal ještě bronz se
štafetou? Jaký je vás vztah ke štafetám? Běháte je rád?
Štafety běhám moc rád. Je to úplně o něčem jiném, když neběžíte jenom za sebe.
Mě to pokaždé hodně nakopne, protože nechci závod zkazit těm ostatním a vydám ze sebe maximum.
Těžkým obdobím jste si prošel v roce 2014. Nejprve zisk titulu halového mistra světa v Sopotech, následně jste hned
v prvním venkovním závodě překonal svůj český record na čtvrtce,
ale poté přišlo svalové zranění, které ukončilo vaší sezónu? Jak těžké bylo se
s tím srovnat?
Pro mě to zas tak těžké
nebylo. Řikal jsem si, že je lepší, když mě zranění postihlo zrovna v roce, kde
je jen jeden vrchol. Snažil jsem se být pozitivní v tom smyslu, že si od všeho
trochu odpočinu a vrátím se s větší chutí do tréninku.
Na jaký čas myslíte, že byste měl, kdyby nepřišlo zranění? Přeci jen překonaní národního rekordu hned v prvním startu
sezóny, naznačovalo skvělou formu.
Těžko odhadovat, protože na ten závod byly skvělé podmínky a třeba bych už
takové neměl během celé sezóny. Například na ME v Curichu byly o dost horší,
ale myslím že bych měl na čas okolo 44.50.
V průběhu sezóny jste ještě doufal v návrat,
což se již nevydařilo. Jistě musela přijít určitá frustrace. Kde jste v tu
dobu hledal motivaci do další přípravy?
Byl jsem z toho zklamaný, ale frustrovaný určitě ne. Vzal jsem si z toho i něco pozitivního do budoucna.
Návrat se vám podařil na jedničku. Na domácím halovém
šampionátu v Praze jste obhájil zlato z Göteborgu. Jaký to byl závod?
Závod jako takový byl spíše psychicky náročný. Před šampionátem na mě byl velký
tlak, protože se čekalo, že zvítězím. Musel jsem se hodně krotit, abych se
nenechal přehecovat skvělým publikem. Nakonec jsem vše zvládnul a obhájil
titul.
A jaký to byl pocit, když jste závodil na velké
mezinárodní akci před domácím publikem? Nebylo to trochu svazující?
Do určité míry bylo, ale snažil jsem se s tím tlakem nějak srovnat, což se
nakonec podařilo. Mezinárodní akce na domácí půdě je úžasným zážitkem a HME v
Praze bylo skvělé.
Letní sezóna pak nešla úplně podle představ a na MS
v Pekingu jste vypadnul v rozběhu. Ovšem sám jste říkal, že v tu
dobu jste předvedl, na co jste v danou chvíli měl. Jak se na to díváte
s odstupem času?
Dívám se na to úplně stejně
jako tehdy. V daný moment jsem neměl na víc, než jsem předvedl. S trenérem
tušíme, kde byla chyba a tento rok bude snad lepší.
V loňské sezóně se běhaly nesmírně rychlé časy.
Čím si vysvětlujete, že se světová čtvrtka posunula tak dopředu?
Loni se běhaly opravdu pekelné časy. Vůbec si to nedokážu vysvětlit.
Před zhruba dvěma týdny jste obhájil titul halového
mistra světa. Můžete porovnat svá vystoupení v Sopotech a
v Portlandu? V čem se lišila?
Hlavní rozdíl byl v tom, že do Sopot jsem nejel ani jako spolufavorit na
medaili a soupeři nevěděli, co ode mne mohou čekat. V Portlandu už byla moje
role jiná. Všichni mě znali a věděli, jak běhám, což se ukázalo i ve finále,
kde jsem snad poprvé nebyl na prvním místě po seběhu.
Jaké jsou vaše plány pro příští týdny?
Základem je, aby se nám povedla příprava a zůstal jsem po celou dobu zdravý.
Plánujeme s trenérem pozvolnou přípravu. Momentálně jsem v Jihoafrické
republice, kde budu do 3. května a ke konci měsíce začnu závodit.
S čím byste byl spokojen na konci sezóny 2016?
Byl bych spokojen s finálovým umístěním na olympijských hrách i na mistrovství
Evropy, kde nejspíš půjdu dvoustovku. Žádné konkrétní časy v hlavě nemám.
Prioritou je olympiáda.
Jihoafrický mistr světa Wayde Van Niekerk se stal
prvním atletem, kterému se podařilo zaběhnout stovku pod deset, dvoustovku pod
dvacet a čtvrtku pod čtyřiačtyřicet. Myslíte, že je to právě on, kdo je
čtvrtkařem budoucnosti?
Myslím si, že k tomu má skvělé předpoklady. Jeho rychlost je na poměry
čtvrtkaře neskutečná. Věřím, že může v budoucnu překonat I světový rekord.
A kdo je vlastně vaším atletickým vzorem?
Vždy se mi líbil americký čtvrtkař Jeremy Wariner.
Který ze svých dosavadních úspěchů považujete za ten
největší?
Pro mě je největším úspěchem páté místo s MS v Moskvě. Chybí tam sice medaile,
která by tomu dodala říz, ale dle mého názoru je to větší úspěch než halový
světový titul.
Na který závod nejraději vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na HME v
Praze. Byl to úžasný zážitek, u kterého mohla být i moje rodina.
Naopak na který byste nejraději zapomněl?
Jednoznačně na ten v Portugalsku, kde jsem se poprvé zranil.
K jakému času na čtvrtku byste se chtěl v průběhu
své kariéry přiblížit?
Mojí vysněnou hranicí je 44
vteřin, což je meta, ke které bych se chtěl jednou dostat.
Kolik kilometrů týdně zhruba naběháte?
Tento ukazatel nesleduji, ale odhadují, že okolo osmdesáti kilometrů týdně.
Všechny své mezinárodní úspěchy jste získal pod
vedením trenéra Dalibora Kupky. Proč myslíte, že je tato vaše spolupráce tak
úspěšná?
To je docela zajímavá otázka. Dála je zkušený trenér, který ví, jak naplánovat
formu na ten správný okamžik, což je velmi důležité. Navíc mi vyhovují i jeho
tréninkové metody.
Poslední rozhovor měsíce s vámi se uskutečnil
v roce 2011. Jak se Pavel Maslák od té doby změnil?
Určitě jsem atletický zestárnul, takže jsem i vyzrálejší a zkušenější. Věřím,
že jsem rozumnější i v osobním životě, ale to nemohu posoudit jenom já. Taky
mám delší vlasy než v roce 2011 a prý mi to sluší, tak jsem asi i hezčí než v
roce 2011. (směje se)