přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

17. dubna 2019, 12:39

Moira Stewartová - rozhovor dubna

Hostem dubnového "Rozhovoru měsíce" byla běžkyně Moira Stewartová, která nás reprezentovala na nedávném mistrovství světa v přespolním běhu.

Věnovala jste se i jinému sportu než atletice?

Než jsem začala s atletikou, tak jsem dělala street dance, ale následně jsem se ve čtrnácti letech rozhodla, že budu dělat atletiku. Ze začátku jsem chodila běhat s rodiči a postupem času tomu přišla na chuť.

Lákaly vás třeba i jiné disciplíny než jen ty běžecké?

Když jsem přišla na Děkanku do oddílu Spartak Praha 4, tak jsem chtěla skákat do výšky. Jednou se mi ale podařilo špatně spadnout na laťku a tím vzaly za své moje výškařské cíle. Běhy mi šly od začátku nejlépe.

Vzpomenete si na svůj první běžecký závod?

Tak ten jsem absolvovala zhruba ve třech letech a byla jsem úplně poslední. Klasicky jsem se rozbrečela už po výstřelu.

Kdy nastalo období, že byste se chtěla atletice věnovat naplno?

Přirozeně to přišlo s prvními úspěchy. Asi po třičtvrtě roce běhání jsem byla třetí na mistrovství republiky žactva což mě hodně nakoplo.

Ve třiadvaceti letech za sebou máte již šest krosových evropských šampionátů. Považujete se za krosovou specialistku? Čím jsou pro vás přespolní běhy zajímavé?

Na krosech mě baví ta různorodost. Není to jen kroužení dokola. Pro mě osobně je pak snazší i zvládnout desetikilometrový závod v krosu než na dráze. Na dráhovou desítku se většinou ani moc netěším. Když vás čeká pětadvacet koleček, tak je to trošku demotivující. Krosové závody jsou takové hravější i na krok. Soustředíte se více na trať než na únavu. Navíc každá krosová trať je jiná.

Na který z těch šesti krosových evropských šampionátů nejraději vzpomínáte?

Co se týká sportovního zážitku, tak se mi povedlo mistrovství v bulharském Samokově v roce 2013, kde jsem skončila patnáctá. Samotná trať se mi zase nejvíce líbila loni v Tilburgu. Obecně mi vyhovuje vlnitější trať, která byla na obou těchto mistrovstvích.

Letos jste se v dánském Aarhusu poprvé v kariéře zúčastnila mistrovství světa v přespolním běhu. Můžete ho nějak porovnat oproti svým zkušenostem z ME?

Divácká atmosféra byla podobná. Samozřejmě největší rozdíl je v konkurenci. I když je pravda, že letos na světě hodně kvalitních evropských běžkyň chybělo. Počítali jsme, že jich tam bude více. Největší rozdíl jsem však pociťovala v náročnosti trati. Ta byla skutečně těžká a dělala problém mnoha závodnicím a já nebyla výjimkou.

Jaké to bylo běžet například proti Hellen Obiriové nebo jiným špičkovým africkým závodnicím?

Přiznám se, že Afričanky jsem vůbec nevnímala, jelikož jsou výkonnostně úplně někde jinde. Snažila jsem se soustředit na evropské soupeřky, se kterými se pravidelně utkávám.

Závodíte tedy raději v krosu nebo na dráze?

Na to je těžké odpovědět. Pokaždé se těším na něco. Teď když mi skončila krosová sezóna, tak se zase těším na dráhu. O několik měsíců později je to naopak.

Když se podíváme na dráhu. Cítíte se lépe na pětce nebo na desítce?

Osobně mám rozhodně raději pětku. Je pro mě zajímavější. Na druhou stranu trenér tvrdí, že větší potenciál mám na desítce.

Zatím největšího atletického úspěchu jste dosáhla na dráze. Je jím sedmé místo v závodě na 5000 metrů na mistrovství Evropy do 22 let v Bydhošti. Jaký to pro vás byl závod?

Ze samotného závodu si moc nepamatuju. Vím, že jsem se ho v určitém momentu snažila i tahat a cítila určitý drive. Snažila jsem se udržet s nejlepšími, ale pak jsem nezachytila rozhodující nástup, což mě zpětně trošku mrzí. Sedmého místa si ale nesmírně cením.

Nelákají vás třeba i silniční závody?

Momentálně se snažím soustředit na kros a dráhu, ale do budoucna nevylučuji, že bych se mohla věnovat i silničním běhům. Je možné, že jednou skončím na půlmaratonech a maratonech.

Co váš čeká v nejbližších týdnech?

V dubnu mě čeká devatenáctidenní tréninkový kemp v italském Melagu a hned po návratu se zúčastním mistrovství republiky na dráhové desítce. V květnu bych měla závodit v Karlsruhe, kde bych ráda zaběhla nějaký pěkný čas na pětku.

V Melagu se před letní sezónou připravujete pravidelně. Proč volíte zrovna tuto destinaci?

Jedním z plusů je jednoduchá dostupnost. Autem jste tam za pár hodin. Běžci už tam jezdí řadu let. Spíte ve výšce více než dva kilometry nad mořem a dráha je v nějakých tisíci metrech, což je samozřejmě pro běžecký trénink důležité.

Jaké máte ambice do letní sezóny?

Ráda bych zaběhla nějaký pěkný čas na pětku. Dalším cílem je Evropský pohár na desítku, kam se chci kvalifikovat a uvidíme, jestli si svými výkony zasloužím nominaci na mistrovství Evropy družstev.

Jak vypadá váš běžný den, pokud nejste zrovna na soustředění?

Ráno absolvuji první tréninkovou fázi, pak jdu do práce a odpoledne mě čeká další fáze. Nutno dodat, že do práce nechodím každý den. Většinou jsem tam třikrát v týdnu. Pomáhám při organizaci sportovních festivalů pro děti. Vyhovuje mi to hlavně v tom, že mám prostor pro dvoufázový trénink.

Tatínek je ze Skotska. Neuvažovala jste někdy, že byste reprezentovala jeho domovinu?

Sice jsem členem skotské atletiky, kde mám registraci a mohu se třeba zúčastňovat skotského mistrovství, ale nemám skotské občanství, takže bych stejně reprezentovat nemohla. Nicméně já se cítím jako Češka, takže takovou touhu jsem nikdy neměla.

Máte nějaký běžecký vzor?

Mně se moc líbí skotští běžci Laura Muir, Andy Butchart a Callum Hawkins. Dlouhodobě obdivuji hlavně Lauru Muir, a to už od doby, než začala mít takové úspěchy.

Petr Jelínek

Vytisknout