přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

15. července 2015, 14:44

Michal Balner - rozhovor července

K rozhovoru měsíce přijal naše pozvání čerstvý český rekordman ve skoku o tyči. Svěřence Boleslava Patery jsme se ptali i na mnohé další, třeba začátky v Opavě. Ale počin z Baku jsme samozřejmě nemohli opomenout.

Michale, nedávno jste skočil český rekord v ulicích Baku. Skáče se vám lépe na těchto exhibicích ve městě nebo na stadionech?
Já to až tak neberu. Pro mě je samozřejmě lepší kontakt s diváky, člověk pak lépe vnímá atmosféru. V tom jsou dobré exhibiční závody v ulicích města. Ale záleží i na jiných faktorech. Jak je udělaný sektor, na jakém povrchu se závodí a taky jaké jsou aktuální podmínky. Například na exhibiční Pražské tyčce nás trápil vítr z boku a slunce, které nám svítilo do očí. Dobře se mi závodí i na stadionu v Třinci, kde je tyčkařský sektor hned vedle hlavní tribuny.

V posledních týdnech panovalo hodně teplé počasí, což mnoha atletům příliš nevyhovuje. V jakém počasí nejraději závodíte vy?
Mně vyhovuje teplejší počasí. Například v Baku bylo 38 stupňů a skákalo se mi dobře. Pokud se máte kam schovat, tak je to v pohodě. Teploty kolem třicítky mi vůbec nevadí. Člověk není tak navlečený. Pro mě je důležitější čas závodu. Nerad závodím dopoledne, vyhovuje mi skákat spíš v pozdějších hodinách.

Zdá se, že letos je to vaše nejstabilnější sezóna. Čemu to přikládáte? Změnilo se něco v tréninku oproti minulým sezónám?
Změnili jsme toho hodně. Měl jsem dlouhodobé problémy se zády, začal jsem více poslouchat své tělo. Cvičím a celkově se starám o jeho údržbu. Také jsem začal zkracovat tréninky. Některé byly hodně dlouhé a s přibývajícím věkem je to spíš na škodu. Jsem rád, že záda pořád drží. To musím zaklepat.

Jaký program vás čeká v příštích týdnech před MS v Pekingu?
Teď pojedeme na krátké soustředění do Nymburka a na konci července mě čeká mítink v Itálii. Možná, že ještě přidáme nějaké závody. Přemýšleli jsme nad závody v Táboře. Uvidíme podle situace. Pak už budeme ladit formu na Peking.

S jakým výkonem a umístěním byste byl na MS v Pekingu spokojen?
O ambicích nechci nějak otevřeně mluvit. Letošní sezona je hodně nabitá. Všichni skáčou dost vysoko. V kvalifikaci bude hodně lidí a taky vysoký limit. Rád bych se probojoval do finále a pak se uvidí. Tam už se může stát cokoliv.

Na jaké disciplíny mimo mužskou tyčku se v Pekingu nejvíce těšíte?
Určitě budu chodit na stadión fandit českým atletům. Těším se na Jardu Bábu ve výšce, Kubu Holušu na patnáctce, taky na oštěp mužů i žen. V podstatě na všechny disciplíny, kde budou závodit naši.

Zatím je vaším nejlepším umístěním na velké akci šesté místo z HMS v katarském Dauhá. Jak na tento závod vzpomínáte?
Poslední dobou jsem na něj vzpomínal často. Příliš se mi nedařilo, tak jsem si sepsal seznam věcí, co se mi dařilo a co nedařilo, abych si to srovnal. Pro ten závod samotný bylo specifické, že venku bylo hrozné vedro a uvnitř zima díky klimatizaci. S výkonem jsem až tak spokojený nebyl. Myslím, že jsem měl na víc a medaile nebyla tehdy až tak vysoko.

A na který závod vzpomínáte vůbec nejraději?
Třinec 2007, to jsem skočil limit do Ósaky, což byla moje první velká akce. Tehdy jsem byl na hraně, jestli budu dál pokračovat nebo skončím a tohle mě nakoplo.

Na jakém stadiónu nejraději závodíte? Máte radši halové nebo venkovní závody?
Pro mě je lepší závodění v hale. Člověk je schovaný před vlivy počasí. Vždycky se mi lépe závodilo v hale. Nejlíp se mi skáče v hale na Olympu. Venku samozřejmě na Julisce, protože tam trénuji a taky Paříž je moc hezký stadion.

Fenoménem současné tyčky je bezpochyby Renauld Lavillenie. Proč myslíte, že je tak suverénní?
Skok o tyči je o rychlosti, síle a celkové dovednosti na té tyči, o tom cítění na tyči. V tom on je výjimečný. Dokáže tyhle atributy skvěle skloubit. Je hodně silný na tyči a když se sečtou tyhle věci a hlava toho člověka, tak dokáže předvádět takové výkony. Věřím, že může určitě ještě vylepšit světový rekord. Má ještě rezervy.

Který ze světových tyčkařů, mimo Lavillenieho, má podle vás největší potencionál do příštích sezón?
Řekl bych dvě jména. Thiago Braz, je hodně mladý, bydlel jsem s ním v Polsku na pokoji a má to v hlavě skvěle srovnané. Navíc trénuje u Petrova, což je výborný trenér. Druhé jméno je Holzdeppe. Ten až se srovná, může skákat hodně vysoko. Je hodně rychlý, možná až moc. Má nato skákat šest metrů.

Kdo je pro vás největším atletickým vzorem?
Tím tyčkařským jednoznačně Maxim Tarasov. Celkově pak Honza Železný. To je pro mě velmi silná osobnost.

Jste v jedné tréninkové skupině s Honzou Kudličkou. Jak spolu vycházíte? Pomáhá vám vzájemná rivalita k lepším výkonům?
Přesto, že jsme s Honzou každý úplně jiný, myslím, že spolu vycházíme dobře. Navzájem si pomůžeme, vezmeme si odraz a podobně. V sektoru mi samozřejmě vzájemná rivalita pomáhá.

Kdy jste se s Honzou Kudličkou poprvé potkali?
To si pamatuji naprosto přesně. Bylo to v Opavě. Já zrovna odcházel na vojnu do Dukly. Byl jsem na tréninku na opavském stadiónu a přišla za mnou skupinka kluků, tehdy žáci, kteří tam trénovali. Už v té době nad ostatními na první pohled vyčníval. Pamatuji si, že jsem ho roztahoval na tahači a udělal jsem si výron kotníku. Bylo to asi dva dny před Zlatou tretrou, na kterou jsem pak nemohl nastoupit.

Doneslo se mi, že vám přezdívají „český Maxim Tarasov“. Jak to vzniklo?
Vzniklo to v době, kdy jsem trénoval ještě v Opavě u pana Lesáka. Tarasova jsem bral jako vzor. Měl podobné parametry jako já. Dokonce jsem měl i jeho tréninkový deník. Technicky je to pro mě lepší vzor než třeba Bubka. Loni v Budapešti jsem se s ním potkal, tak bylo příjemné prohodit pár slov s takovou osobností.

Jak vzpomínáte na své atletické začátky v Opavě?
Jenom v dobrém. V té době jsem neměl žádné ambice, že bych se chtěl atletikou živit. Pamatuji si, jak jsme skákali na zahradě do sena, dokonce jsme si zapisovali výsledky. Bavilo nás to natolik, že jsme se jednou šli podívat na stadión. Nejdřív jsme samozřejmě zkoušeli všechno a pak mě oslovil pan Lesák. Rychle jsem se zlepšoval a díky tomu mě to chytlo. Rádi jsme jezdili na ligy, bylo to o dobré partě. Člověk neskákal ještě pod takovým tlakem.

Pokud byste nebyl tyčkařem, jakou jinou disciplínu byste si zvolil a kterou rozhodně ne?
Vždycky jsem chtěl skákat tyčku, takže mě jiné disciplíny příliš nezajímaly. No a rozhodně bych si nevybral chůzi nebo dlouhé běhy. To pro mě opravdu není.

Když zrovna netrénujete nebo nezávodíte, čemu se teď nejraději věnujete ve volném čase?
Poslední dobou se toho hodně změnilo. Dříve jsme často chodili lézt, věnovali jsme se adrenalinovým sportům. Teď jsem se přestěhoval na statek do Lán, kde se staráme o zvířata. Snažím se už víc odpočívat. Teď hlavně zahrada, psi, grilování, občas si zajezdíme na koloběžkách.

Každý atlet se těší na krátké volno po sezóně. Už máte nějaké plány na posezónní dovolenou?
Nějaké plány už mám, 12. září na svoje narozeniny se budu ženit a 14. odlétáme na dva týdny na Kubu a pak do Tater.

Příští rok je olympiáda v Riu. Už nad tím přemýšlíte?
Pro mě je teď aktuální Peking. Olympiádou se budu zabývat, až to bude aktuální

Už jste přemýšlel, co budete dělat, až ukončíte svou atletickou kariéru?
Až vyrostu, chci být trenérem. (smích)

Petr Jelínek, foto: J. Kucharčík

Vytisknout