přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

15. března 2019, 18:12

Matěj Krsek - rozhovor března

Naším hostem březnového rozhovoru měsíce byl český juniorský rekordman na trati 400 metrů v hale i pod otevřeným nebem a devátý z loňského mistrovství světa juniorů v Tampere Matěj Krsek.

Matěji, kdo vás k atletice přivedl?

V útlém věku jsem se věnoval fotbalu a když mi bylo zhruba jedenáct let, tak jsme si s rodiči řekli, že bych si k tomu mohl přidat ještě atletiku. V té době se jí už věnoval můj starší bratr. Atletické geny jsem zdědil po rodičích. Táta se věnoval sprintům (jeden z nejrychlejších českých sprinterů historie Ivo Krsek) a skákal do dálky. Mamka běhala hlavně dvoustovku.

Jaké byly vaše atletické začátky?

Začínal jsem u Lenky Samkové, poté pokračoval u Víta Pužmana a ten mě pak ve starším žactvu předal mé současné trenérce Haně Větrovcové. Od začátku mě nejvíce bavily sprinty, ale vždy mě lákala také dálka a mou „vysněnou“ disciplínou byl trojskok, ve kterém jsem v dorostu docela často závodil. Sprinty byly ovšem vždy prioritou.

Atletické úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Již v žactvu jste překonával národní rekordy své kategorie a v roce 2015 jste hned na své první velké mezinárodní akci, kterou byl EYOF v gruzínském Tbilisi, vybojoval stříbrnou medaili. Jak na to vzpomínáte?

Musím říct, že to pro mě byl dost rozporuplný zážitek. Samozřejmě stříbrná medaile byla velkým a nečekaným úspěchem. Zaběhl jsem si na dvoustovce velký osobák pod 22 vteřin. Před závodem jsem byl v tabulkách kolem osmého místa, takže medaile byla obrovským překvapením. Na druhou stranu mě velice zklamala organizace celé akce. Myslím si, že nejen z mého pohledu organizátoři zklamali, ať už se jednalo o podmínky, ve kterých jsme byli ubytovaní nebo například problémy s vodou. Mnoho sportovců tam postihly zažívací potíže

O rok později jste se vrátil do Gruzie na mistrovství Evropy do 17 let. Jaké to bylo ve srovnání s Evropským olympijským festivalem?

Bylo to hodně podobné. Z pořadatelského hlediska tam byly ty samé nedostatky. Očekávali jsme, že to tentokrát bude lepší a poučí se z předešlých chyb, ale nebylo tomu tak, což bylo velké zklamání. Samotný závod se mi celkem podařil a sedmé místo pro mě bylo úspěchem. Odjížděl jsem spokojen.

V roce 2017 bylo dorosteneckým vrcholem sezóny mistrovství světa v Nairobi. V této sezóně jste se ovšem trošku hledal a závodil spíše sporadicky. Co bylo důvodem?

Tehdy v tom hrálo roli více faktorů, které se na sebe nabalovaly. Cítil jsem z různých stran poměrně velký tlak. Očekávalo se, že budu vše vyhrávat a lámat rekordy, jak na běžícím pásu. Hodně lidí mě srovnávalo s Pavlem Maslákem a podobně, a to mi nebylo příjemné. Druhým faktorem byl fakt, že jsem se atletice věnoval už šest let a upadl do určitého stereotypu. Chtěl jsem zkusit a zažít něco jiného.

Málokdo ví, že jste v tomto období kombinoval atletiku s volejbalem, kterému jste se věnoval také na poměrně slušné úrovni. Byl právě volejbal tím únikem, který jste potřeboval?

Přesně tak to bylo. S volejbalem jsem začal ve škole, docela se nám dařilo ve středoškolské lize a hodně mě to bavilo. Začal jsem pak docházet na volejbalové tréninky a chytlo mě to. Dokonce se nám jen těsně nepodařilo postoupit do dorostenecké extraligy. Volejbalu jsem přišel na chuť, jelikož mě tehdy atletika přestala naplňovat a přemýšlel jsem, zda změním disciplínu nebo dokonce sport. Nakonec jsem kombinoval atletiku s volejbalem, což trvalo zhruba jeden rok.

Co vám dalo impulz, že jste se znovu vrátil naplno k atletice?

Byl jsem sám překvapen, kdy přišel. Čím častěji jsem hrál volejbal, tím více mě k tomu bavila atletika. Věnoval jsem se oběma sportům najednou. Atletika byla najednou odlehčená a odpadl ten tlak, který mi vadil. Všichni si říkali…“On jde hrát volejbal, to je v atletice konečná“…Najednou mě zase začaly bavit atletické tréninky a na podzim 2017 už jsem byl pevně rozhodnutý, že se k atletice naplno vrátím.

Jak těžké bylo kombinovat atletiku a volejbal?

Nebylo to úplně snadné. Třikrát týdně jsem chodil na volejbalové tréninky a čtyřikrát až pětkrát týdně na atletické. Do toho jsem měl i studijní povinnosti. Nejtěžší to pak bylo v atletické sezóně, kdy už jsem potřeboval chodit kvalitní tréninky, ale když jsem přišel rozbitý z volejbalu, tak to moc nešlo. Nedalo se věnovat oběma sportům naplno.

Brzy poté, co jste se opět naplno vrátil do atletiky, přišly opět úspěchy. Na mistrovství světa juniorů v Tampere jste na čtvrtce zaběhl nový juniorský národní rekord 46.59 a odvezl si skvělé deváté místo. Jaké pocity ve vás vyvolává tato vzpomínka?

V sezóně 2018 mě hodně motivoval můj výsledek na halovém mistrovství ČR juniorů, kde jsem si výrazně vylepšil osobák a zaběhl rekord šampionátu. Tampere pak pro mě bylo zatím největším atletickým zážitkem. Bylo to mistrovství, které vyšlo na výbornou po pořadatelské i sportovní stránce. Před samotným závodem jsem se ani necítil nějak extra nervózní. Tušil jsem, že mužů běžet rychle, ale že z toho bude český rekord, v to jsem ani nedoufal.

Následně jste ještě se štafetou na 4x100 metrů postoupili do finále a vybojovali vynikající páté místo. Jak jste byli spokojeni s tímto výsledkem?

Paradoxně jsem byl rád, že se mi nepodařilo na čtvrtce postoupit do finále. Říkal jsem si, že jestli budu sedmý nebo devátý, to už je jedno a mohl se v klidu soustředit na štafetu. Ta pro mě byla nejhezčím zážitkem z celého šampionátu. Týmová radost byla intenzivnější. Tajně jsme i doufali v cenný kov, ale páté místo bylo super.

Své první úspěchy jste sbíral na dvoustovce. Kdy vznikla myšlenka, že se do budoucích let chcete věnovat čtvrtce?

Ta vznikala již od mých žákovských let. Mojí oblíbenou disciplínou byla třístovka. Vždy jsem váhal mezi dvoustovkou a čtvrtkou, ale poté, co jsem si zkusil pár závodů na 400 metrů, uvědomil jsem si, že to je ta disciplína, které se chci věnovat.

Před několika týdny jste se blýskl na halovém mistrovství ČR, kdy se vám ve Stromovce podařilo výrazně vylepšit hodnotu halového juniorského národního rekordu na 400 metrů. Přitom se jednalo o vůbec vaší první letošní čtvrtku. Čekal jste takový výsledek?

Takový čas jsem rozhodně nečekal. Příprava totiž nešla úplně ideálně. Měl jsem problém s křečemi, které mě pravidelně chytaly na tréninku speciální vytrvalosti. Ty jsou přitom pro čtvrtku zásadní. Asi pětkrát jsem kvůli nim musel předčasně ukončit trénink. Věděl jsem, že rychlostní formu mám, což se potvrdilo osobákem na šedesátce, ale vůbec jsem netušil, co od sebe mám očekávat na čtvrtce a doufal, že za ideálních podmínek bych mohl běžet někde okolo 47.4, ale že zaběhnu 46.77, to jsem nečekal ani zdaleka.

Jistě vám to dodalo sebevědomí do letní sezóny. S čím do ní půjdete?

Je to velká vzpruha do další přípravy. Na letní sezónu se moc těším, protože v hale neběhám moc rád. Letos maturuji, ale poté budu mít ještě dva měsíce času do mistrovství Evropy juniorů a v tomto období chci dát atletice maximum. Na MEJ bych se rád probil do finále.

Jak bude vypadat vaše příprava na léto?

Nějaké soustředění tam bude, ale vše budeme podřizovat škole. Maturita je pro mě na prvním místě. Věřím, že to s trenérkou zvládneme, i kdyby těch soustředění bylo více, ale kratšího trvání. Máme v plánu jet na deset dní do Chorvatska, což bude oproti minulým rokům změna. Doposud jsme se na jaře připravovali ve Španělsku.

Plánujete se opět věnovat i štafetě nebo se chcete soustředit výhradně na čtvrtku?

Pokud budu dostatečně rychlý, tak bych se rád zúčastňoval i reprezentační sprinterské štafety. Loni jsme se jí věnovali poměrně hodně. Měli jsme dvě štafetová soustředění v Nymburku a Kladně a myslím, že to přineslo své ovoce.

O vás je obecně známo, že svými čtvrtkařskými starty hodně šetříte. Vyhovuje vám tento model?

Takový model máme nastavený už dlouho. Přípravu máme postavenou tak, že před vrcholem sezóny, což teď bude MEJ, chodím dvě nebo tři čtvrtky. V hale, kde je sezóna kratší, tak jdu třeba jen jednu. V tomhle plně důvěřuji své trenérce. Vůbec mi nevadí, že neabsolvuji tolik čtvrtkařských startů. Vyhovuje mi to a každá sezóna se mi zatím podařila, tak není důvod to měnit.

Jakou školu momentálně studujete a jak těžké je kombinovat studium a trénink?

Jsem ve čtvrtém ročníku sportovního gymnázia v Kladně a dál bych chtěl jít na VŠCHT v Praze. Trénuji jednofázově, takže mi kombinace studia a atletické přípravy nedělá problém. Většinou chodím na trénink odpoledne po škole.

Čemu se rád věnujete ve volném čase?

Už devět let hraju na klavír nebo si rád přečtu nějaké fantasy. Mojí oblíbenou sérií knih je Hra o trůny, to je moje srdcovka.

Kdo je vaším atletickým vzorem?

Mým atletickým vzorem je rozhodně můj táta Ivo Krsek. Typově se mi pak ze současných atletů hrozně líbí Belgičan Jonathan Sacoor, který vyhrál čtvrtku v Tampere. Udivuje mě lehkost a uvolněnost jeho běhu. To je až neuvěřitelné. Krásně se na to dívá.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Denisa Kisialová

Vytisknout