přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

23. června 2020, 12:25

Marek Bárta - rozhovor června

Hostem naší pravidelné rubriky Rozhovor měsíce byl tentokrát autor nejdelšího českého diskařského pokusu za posledních devět let Marek Bárta.

Marku, před nedávnem se vám podařilo v Edenu hodit nejlepší český diskařský výkon za posledních devět let. Jaký byl z vašeho pohledu ten pokus, který letěl až na 64.40?

Rozhodně jsem nečekal takový výkon zrovna na závodech v Edenu. Říkal jsem si, že pokud mi to má takhle létat, tak že se tak stane na mítinku v Plzni, ke kterému jsme směřovali přípravu. Tam panovalo ideální počasí a místní kruh diskařům také sedí. V Edenu to byl nejspíš po technické stránce nejpovedenější pokus, co se mi kdy podařilo hodit na závodech. V tréninku si myslím, že se občas podaří lepší, ale tam házím spíš tak na půl plynu. Byl jsem překvapen i z kvalitní série.

Rozhodně v závodě nepanovaly ideální podmínky, jelikož ho provázel silný déšť. Vám mokrý kruh nevadil?

Obecně diskařům samozřejmě mokrý kruh vadí, ale ten na Slavii kupodivu ani v takových podmínkách neklouzal, takže se z něj házelo pěkně.

Vzhledem k tomu, jaké bylo v ten den počasí, neuvažoval jste, že se závodů vůbec nezúčastníte?

Rozhodně jsem nad tím nepřemýšlel. Člověk musí umět závodit v každém počasí. Taková zkušenost se může vždy hodit. Nikdy nevíte, kdy vám bude pršet. Může se to stát i na mistrovství republiky nebo při reprezentační akci.

Když jste si hodil osobní rekord v takovém nepříznivém počasí, jakou myslíte, že máte ještě rezervu?

Bohužel nemám ten pokus natočený, takže jsem se nemohl podívat, ale pocitově mám za to, že tam bylo hodně rezerv. Téměř v každém aspektu toho hodu to mohlo být lepší.

Letos se vám podařilo stabilizovat své výkony daleko za šedesátimetrovou hranicí. Jaká je příčina takového výkonnostního růstu?

Myslím, že se na to trochu zadělalo už minulý rok. Loni jsem nemohl kvůli problémům s rukou tři měsíce dělat téměř nic, a přesto jsem si hodil osobák. Věřil jsem, že pokud se mi tentokrát podaří ve zdraví absolvovat celou přípravu, tak by to mohlo být ještě lepší. V každém tréninkovém aspektu jsem se nepatrně zlepšil. Na druhou stranu musím přiznat, že stále v nich nejsem ani zdaleka na takové úrovni jako ostatní diskaři světové úrovně. Myslím, že právě co se týká fyzické stránky, tak tam mám největší rezervy pro zlepšení.

Jak vůbec vypadal váš trénink v době karantény a následných omezení?

Každé omezení je nepříjemné, ale na Olympu jsme měli štěstí, že se dalo i v omezeném režimu využívat všechny tréninkové prostory. Jediné, co chybělo, byla regenerace.

Nelitujete trošku, že byla letos posunutá olympiáda a zrušeno mistrovství Evropy?

Zrušení mistrovství Evropy mě hodně mrzí. V době, kdy ohlásili, že mistrovství Evropy nebude, bylo zveřejněno, že Tour de France se pojede v plné délce, což si myslím, že je akce většího rozměru než evropský šampionát. Co se týká posunutí olympiády, tam tomu rozhodnutí rozumím. To je obrovská akce, se kterou se nedá jen termínově hýbat.

Jak těžké je pro vás se namotivovat, když je zároveň i pozastaveno kvalifikační období na olympiádu?

Motivace do tréninku mi nechybí. Je potřeba makat pořád naplno. Neznamená, že když chybí mezinárodní vrchol, tak by se mělo něco vypouštět. Olympiáda je už za rok, a to je čas, který hrozně rychle uteče. Mojí momentální motivaci samozřejmě nahrává i to, že se mi teď na závodech daří a jsem zdravý.

Kterým způsobem myslíte, že máte větší šanci se kvalifikovat na olympijské hry? Věříte spíše tomu, že přehodíte přísný kvalifikační limit 66 metrů nebo věříte umístění ve světovém rankingu?

Myslím si, že světový ranking má ještě své mouchy, ale dle mého názoru je to krok správným směrem. Tím, že zohledňuje konkrétně v disku pět závodů, přijde mi to spravedlivější. Házím poměrně stabilně, pokud to udržím, mohl by mi systém rankingu hrát do karet, ale kdo ví, pokud by se všechno dobře sešlo, třeba mi to někdy na těch 66 metrů ulétne a splním ten tvrdý limit na olympiádu.

Co je pro vás tedy pro letošní sezónu hlavní motivací?

Rád bych si ještě o kousek posunul osobní rekord, nejlépe za 65 metrů a pokud ještě několikrát zopakuji výkon z Edenu, tak budu maximálně spokojen.

Začalo se vám dařit zejména v posledních dvou letech po vašem návratu ze Spojených států. Myslíte, že to má nějakou souvislost?

Myslím si, že sešlo více věcí dohromady. Ta nejzásadnější změna po návratu je, že už nechodím do školy, tím pádem mám více času na odpočinek.

Jak vůbec vzpomínáte na své čtyřleté působení za Atlantickým oceánem?

Vzpomínám na to rád. Sice v průběhu té doby přišla řada komplikací, ale byla to skvělá zkušenost, do které bych šel určitě znovu, i kdybych už věděl, co mě čeká. Myslím, že studium na Virginia Tech University mě připravilo i do profesního života po atletice.

V čem jste spatřoval největší rozdíly v atletické přípravě tady v Čechách a ve Spojených státech?

Když jsem přišel do Ameriky, tak tam byl trenér, který se atletům nesnažil příliš měnit tréninkové návyky, na které byli zvyklí z dřívější doby, což bývá často u trenérů v zámoří problém. Většina z nich má jasně nalajnovanou vizi a za každou cenu chce atlety předělat. Velkou výhodou bylo materiální zabezpečení, kterým vykompenzovali jiné nedostatky. Obrovskou výhodou bylo, že jsme mohli házet na dálku i v hale. To je něco úplně jiného než do sítě.

Proč jste se vůbec rozhodl v roce 2014 pro to, že půjdete studovat a trénovat do Ameriky?

Když jsem byl na mistrovství Evropy juniorů v Tallinnu, tak se mi tam podařilo poprvé přehodit 60 metrů a všimli si mě agenti z Ameriky. Začaly mi chodit nabídky, ale v té době se mi tam ještě příliš nechtělo. Rozhodl jsem se tak až v roce 2013 po evropském šampionátu do 22 let. Tehdy se mi tady příliš nedařilo ve škole a trápil jsem se i na tréninku. Cítil jsem, že potřebuji nějaký impulz a určitý restart.

Jaký jste vystudoval obor? Je to něco, čemu byste se chtěl věnovat po ukončení atletické kariéry?

Studoval jsem informační technologie. Určitě je to obor, kterému bych se rád věnoval po ukončení atletické kariéry. I nyní se ve volných chvílích snažím trochu pracovat. V tomto oboru musí člověk zůstávat stále v tzv. in touch, protože informační technologie se hrozně rychle mění a vyvíjí.

Řešíte jako vrhač nějakým způsobem stravu a regeneraci?

Snažím se toho sníst co nejvíce, protože jsem z vrhačů nejlehčí. Pokouším se jíst zdravě, ale zas nějak zásadně si složení potravin nehlídám. Co se týká regenerace, tak rád chodím do vířivky, na masáž a občas do bazénu.

Pokud se zrovna nevěnujete tréninku nebo regeneraci. Jak rád trávíte svůj volný čas?

Mám rád téměř všechny sporty. Občas si na Olympu pinknu s bobisty tenis. Občas je fajn si také zajet na nějaký výlet do přírody. Nejsem žádný extra turista, ale tím, že se k tomu dostanu jen občas, tak to ocením.

Máte nějaký diskařský vzor nebo diskaře, který se vám po technické nebo jakékoliv jiné stránce líbí?

Když jsem začínal, tak se mi moc líbili Virgilijus Alekna a Robert Harting, protože to byli výbušní, silní, rychlí a skoční diskaři, což je mi bližší. Navíc měli vynikající techniku, zejména Alekna. Teď trošku přichází doba, kdy vyhrávají obrovsky silní závodníci, jako jsou Švéd Stahl nebo Rakušan Weisshaidinger. V tomto ohledu nyní fandím spíše Jamajčanu Dacresovi, protože je také rychlejší a atletičtější typ. To je pro mě osobně sympatičtější projev disku.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Jan Kucharčík, Aleš Gräf

Vytisknout