přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

23. března 2020, 09:20

Marek Bahník - rozhovor března

Hostem našeho březnového rozhovoru měsíce je naše výškařská jednička Marek Bahník, který na loňském mistrovství Evropy do 22 let v Gävle vybojoval osmé místo.

Marku, jakým způsobem jste si našel cestu k atletice?

K atletice jsem se dostal přes kamaráda ze základní školy. Předtím jsem hrál pět let házenou, ale pak jsem chtěl najít něco jiného a atletika mě docela lákala. Pod svá křídla si mě vzal trenér Vítek Perun, který se o mě staral až do mého předloňského odchodu do Brna, ale i teď se za ním občas stavím na tréninku.

Zpočátku jste se věnoval i vícebojům. Proč jste u nich nezůstal a začal se specializovat na výšku?

Jako mladší jsem neměl víceboje úplně nejradši a výška mě bavila ze všech disciplín nejvíce. Pořád jsem trenéra přemlouval, abych trénoval jen výšku, ale on chtěl, abychom chodili víceboje všichni z tréninkové skupiny. Teď jsem za to extrémně vděčný a docela mi chybí si občas zaházet oštěpem nebo skočit o tyči. Na to teď už bohužel není moc prostor. Čas od času, když dojedu do Hradce, tak si ale přeci jen občas něco zkusím.

Jak vznikla vaše spolupráce s trenérem Svatoslavem Tonem?

Pokud si dobře pamatuji, tak jsem Svaťu prvně potkal na srazu SCM a docela mi sedl jeho tréninkový přístup, takže když jsem se rozhodl pro vysokou školu v Brně, tak jsme ho s mým bývalým trenérem kontaktovali.

Momentálně se tedy dlouhodobě připravujete v Brně?

V Brně jsem teď už vlastně pořád. Chodím tu na tréninky a prokládám to školou. Naštěstí obor IT není prezenčně tak náročný. Dříve jsem jezdil na víkendy do Hradce, ale nyní se tam dostanu stále méně častěji.

Jak zvládáte kombinovat studium a vrcholovou atletiku?

Jak jsem zmiňoval, studuji IT, takže je to z velké části založené na domácí práci – projekty, úkoly, hodně samostudia. Největší problém je vždy při soustředění, která se většinou konají v termínech půlsemestrálních zkoušek, a tak musím často žádat o odložení, případně si předměty nahrazuji další rok.

Loni jste si odbyl premiéru na velké mezinárodní akci, kterou bylo mistrovství Evropy do 22 let v Gävle, kde jste si vyskákal skvělé osmé místo. Jaký to pro vás byl zážitek?

Z šampionátu v Gävle jsem byl extrémně nadšený. Bylo to přesně takové, jak jsem si představovat. Navíc jsem rád, že jsem tam nebyl sám a mohl trávit čas a závodit s Pepu Adámkem, se kterým jsme se naštěstí výborně znali už předtím. Potkáváme se na různých výškařských akcích. Obecně jsou výškaři takovou dost specifickou komunitou a s Pepou jsme si sedli skvěle.

V Gävle se vás s Josefem Adámkem ujal kromě Svati Tona také Jaroslav Bába. Jaké bylo absolvovat první velký šampionát pod vedení takových dvou výškařských legend?

Bylo to něco neuvěřitelného, kdyby mi před třemi roky někdo řekl, že mě budou na závodech koučovat dvě legendy české atletiky, tak bych tomu ani sám nevěřil. Trávili jsme společně čas i mimo závody a oba jsou pro nás obrovskou motivací.

 Co pro vás bylo v Gävle největším zážitkem?

Byla to pro mě první velká soutěž. Na závody se chodilo koukat poměrně dost lidí a atmosféra tam byl parádní. Každopádně pro mě byl vždycky největší sen se podívat do Skandinávie a naštěstí jsme měli příležitost se podívat trošku i po okolí a rozhodně to stálo za to.

Máte za sebou také velmi úspěšnou halovou sezónu. Byl jste s jejím průběhem spokojen?

Letošní halu bych shrnul jako hodně úspěšnou. Když pominu výsledek na mistrovství republiky, který byl sám o sobě super, tak už jen účast na všech třech výškařských mítincích u nás (Nehvizdy, Třinec, Hustopeče) byla neskutečným zážitkem. V tréninku jsem neskákal špatně, tak jsme doufali, že to zvládnu prodat. Musím se přiznat, že jsem doufal, že by tam alespoň jednou mohlo zůstat i 227, ale i tak jsem moc spokojený.

Právě na speciálních výškařských mítincích jste se letos utkal s borci ze světové špičky. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Naštěstí jsem nikdy nebyl takový typ, který by měl velkou trému, ale zdravá nervozita je v závodě vždy potřeba. Každopádně skákat proti světové špičce je ohromná výzva. Zatím jsem ale stále v pozici, kdy v takových kláních můžu spíše překvapit, takže očekávání nejsou až tak vysoká.

Za poslední dva roky jste udělal velký výkonnostní posun. Kde vidíte jeho příčinu?

Obrovský vliv na to má samozřejmě trenér Svaťa Ton, ale zároveň, jak už jsem říkal, jsou to první dvě sezóny, kdy se připravuji čistě na výšku, což má určitě taky nějaký efekt. Postupně jsem také nabíral přirozenou sílu a stále rostl. Řekl bych, že to bude kombinace všech těchto faktorů.

S čím teď půjdete do letní sezóny?

V létě se toho může stát hodně. Kvalifikační limit na mistrovství Evropy mám splněný, takže hlavním cílem bude zůstat zdravý a něco tam předvést. Každopádně bych lhal, kdybych řekl, že mě neláká také olympiáda.

Současný stav vám asi přípravu na letní sezónu hodně komplikuje, že?

V Brně nám zbourali halu, ve které jsme trénovali a moc možností k tréninku vzhledem k současné situaci moc není. Ruší se soustředění, jsou zavřené haly i sportoviště, takže je to hodně složité, ale věřím, že trenér vymyslí takový plán, že budeme mít na léto natrénováno.

Máte i nějakou dlouhodobější ambici nebo cíl, čeho byste chtěl v atletice dosáhnout?

Z dlouhodobého hlediska bych se rád přehoupl přes hranici 230 centimetrů a útočil na trenérův osobák, který má hodnotu 233 centimetrů. Velkou výzvou je i národní rekord Jardy Báby. Snem každého atleta je samozřejmě olympijský titul a já nejsem výjimkou.

Čemu se rád věnujete ve volném čase?

Když je příležitost a nehrozí zranění, rád dělám i ostatní sporty. Baví mě také video hry. Občas si něco přečtu, i když na to si teď najdu čas jen málokdy. Někdy si také zahraju na kytaru.

Máte nějaký výškařský vzor nebo výškaře, který se vám líbí třeba po technické stránce?

Tak samozřejmě trenér Svaťa Ton a Jarda Bába jsou velkými vzory a motivací. Když bych se podíval za hranice, tak je to samozřejmě úřadující mistr světa Mutaz Essa Barshim, který je po technické stránce výborný a snažím se jím inspirovat. Osobně pak také obdivuji Itala Gianmarca Tamberiho. Když pominu samotný skok do výšky, tak jeho schopnost bavit diváky je neuvěřitelná, a to je v dnešní době také třeba.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Denisa Kisialová, Jan Kucharčík

Vytisknout