přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

19. února 2019, 21:29

Lukáš Hodboď - rozhovor února

Hostem naší pravidelné rubriky „Rozhovor měsíce“ je tentokrát osmý nejlepší půlkař z mistrovství Evropy v Berlíně Lukáš Hodboď.

Lukáši, jaká byla vaše cesta k atletice?

Jako dítě jsem byl hodně hyperaktivní a vždy mě to ke sportu táhlo. Nejprve jsem zkusil hokej, ale poté, co mě narazili na mantinel, tak se mi to přestalo líbit. Bydleli jsme kousek od atletického stadionu, tak jsem si říkal, že si to tam půjdu vyzkoušet. V té době mi bylo sedm let, takže jsem začal poměrně brzy. Nějakou dobu jsem ještě atletiku kombinoval s florbalem, ale jak přišly první atletické úspěchy, měl jsem ve volbě jasno.

Čím vás očarovala právě atletika?

Když sem s ní začínal, tak byl v Nymburku skvělý okruh lidí. Na tréninky jsem se vždy moc těšil. Brzy přišly první medaile, které mě motivovaly do dalšího zlepšování. Navíc například oproti hokeji, v atletice se musíte spoléhat hlavně na sebe, což mi vyhovovalo. Na druhou stranu i v atletice je třeba dobrá parta, kterou naštěstí ve skupině momentálně máme.

Osmistovka pro vás byla jasnou volbou od začátku?

Když jsem začínal v Nymburce, tak jsme dělali úplně všechno. Jednalo se o všeobecnou přípravu. Postupem času se ukázalo, že bych mohl být šikovný na osmistovku, ale pak jsme se s trenérem shodli, že je v žákovském a dorosteneckém věku důležité rozvíjet rychlost. Ovšem vše směřovalo k tomu, abych v budoucích letech přesedlal na půlku.

Jelikož jste atletické začátky absolvoval v Nymburku, měl jste celkem pravidelně možnost vídat ty největší české atletické hvězdy, které často volí právě tuto destinaci pro tréninkové kempy. Jak moc pro vás bylo motivující se s nimi v mládežnickém věku potkávat na jednom stadionu?

Byla to obrovská motivace. Mým velkým vzorem byl Pavel Maslák, který jezdil do Nymburku na soustředění pravidelně. O to víc mě potěšilo, když mě na dorosteneckém mistrovství republiky Dalibor Kupka oslovil a postupem času jsem pod ním dokonce i trénoval. To bylo klíčové období pro můj atletický rozvoj. Zjistil jsem, jak to ve velké atletice funguje a co vše za přípravou vrcholového sportovce stojí.

Vaší první velkou mezinárodní akcí bylo juniorské mistrovství světa v Eugene 2014. Jak na něj vzpomínáte?

Naprosto jsem si to užíval. Už rok předtím jsem měl hodně blízko k limitu na dorostenecké mistrovství Evropy v Doněcku, kam se mi bohužel nepodařilo kvalifikovat. Do další přípravy jsem pak dal vše a chtěl jsem se do Eugene dostat. Měl jsem obrovskou motivaci i z toho důvodu, že se MSJ konalo ve Spojených státech, což byla má vysněná destinace, co se týká cestování. Navíc jsme tam byli na dvoutýdenním přípravném kempu těsně před šampionátem, takže celý ten pobyt pro mě byl jedním velkým zážitkem. Na samotný závod také vzpomínám pozitivně, jelikož se mi podařilo na čtvrtce překážek postoupit do semifinále.

Když se vám v Eugene tak líbilo, neuvažoval jste nad tím, že byste se zkusil připravovat právě ve Spojených státech?

V Eugene to bylo skvělé. Vše bylo na vynikající úrovni. V té době mě i oslovila řada trenérů, ale já jsem tehdy ještě neměl dostudovanou střední školu tady v Čechách a nechtělo se mi odjíždět před maturitou. Navíc se mi v atletice dařilo stále víc a bál jsem se, že bych se mohl třeba výkonnostně zaseknout, pokud bych šel do Ameriky, jak už se to stalo mnoha běžcům. Ne každému totiž americký systém tréninku sedí. Když pak zvolí návrat do Čech, tak se jim pak už nepodaří vrátit na dřívější úroveň.

Proč jste nezůstal u čtvrtky překážek, když se vám na ní dařilo?

Já jsem byl v té době hlavně čtvrtkař a překážky jsme zkusili hlavně z toho důvodu, že tam byly měkčí limity na MSJ, ale nikdy jsem se s ploty úplně nesžil a měl problém s rytmem, což mě dost brzdilo a potvrdilo se to na mistrovství Evropy juniorů ve Švédsku, kde se mi podařilo v rozběhu srazit pět překážek a já se jen utvrdil v tom, že to není disciplína pro mě.

V roce 2017 jste měl skutečně nabitou sezónu. Absolvoval jste starty na mistrovství Evropy do 22 let i na univerziádě. Jak složité bylo připravit se na dva vrcholy?

Příprava probíhala hlavně s cílem na mistrovství Evropy v Bydhošti. S univerziádou jsem předem nějak nepočítal. Začali jsme se s ní zabývat až po Bydhošti, takže jsme se jen snažili nějak poladit formu, což bylo docela náročné, jelikož jsem právě na mistrovství Evropy chytl střevní chřipku a nemohl dva týdny trénovat. Přesto se mi nakonec podařilo na univerziádě předvést slušný výsledek.

Na univerziádě jste byl také členem štafety na 4x400 metrů, se kterou jste vybojovali bronz. Jaký je vůbec váš vztah ke štafetám?

Já mám štafety hodně rád. Přeci jen tam je ten týmový duch. Člověk cítí úplně jinou atmosféru než v individuálním závodě. Byl jsem rád, že se nám na univerziádě podařilo štafetu sestavit a byl z toho pěkný výsledek.

S čím jste pak šel do atletického roku 2018?

Halová sezóna se mi moc nepodařila, jelikož jsem chytil virózu a nedokázal se dostat zpět do formy. Pro letní sezónu bylo jasným cílem se dostat na mistrovství Evropy v Berlíně, což se podařilo. V Berlíně jsem pak doufal v nový osobák, ale finálová účast byla rozhodně nad plán.

Jaký pro vás byl samotný finálový závod v Berlíně?

Finále bylo neskutečné. V tu dobu byl téměř vyprodaný stadion. Snažil jsem se běžet co nejlépe po taktické stránce, aby mi neuteklo čelo závodu a v závěru se pokusil urvat co nejlepší příčku, což se mi teda úplně nepodařilo, ale byli tam se mnou soupeři, kteří měli v té sezóně běžené o dvě vteřiny rychlejší osobáky, tak věřím, že jsem úplnou ostudu neudělal. Samozřejmě celé mistrovství Evropy pro mě bylo obrovskou zkušeností.

V průběhu letošní halové sezóny se vám již podařilo kvalifikovat na halové mistrovství Evropy do Glasgow. Jak vyhlížíte halový vrchol?

V hale jsem ještě na velké mezinárodní akci nebyl, tak jsem hodně zvědavý, jak to bude vypadat. Pod střechou se mi zatím příliš nedařilo, tak věřím, že to letos prolomím.

Už jste s trenérem přemýšleli, jak postavit přípravu na mistrovství světa, které se koná netradičně až začátkem října v Kataru?

Už jsme nad tím uvažovali. Myslím, že bude podobná jako v minulých letech, jelikož na začátku července je ještě univerziáda, na kterou bych se rád kvalifikoval a předvedl tam nějaký dobrý výsledek. Pak bude třeba si trošku odpočinout a připravit se případně na mistrovství světa. Myslím si, že toho prostoru mezi těmito dvěma vrcholy bude hodně.

Když si najdete nějaký volný čas, čemu se rád věnujete?

Ve volném čase většinou studuji, jelikož mým oborem je aplikovaná informatika na VŠE a pokud mi zbyde ještě něco málo volného času, tak si rád zahraju nějakou počítačovou hru.

Máte nějaký půlkařský vzor?

Svou taktickou vyzrálostí se mi moc líbí Polák Adam Kszczot. To je neskutečné, co předvádí a jak si dokáže pohlídat průběh závodu i ze zadní pozice, což předvedl například i v berlínském finále.

Petr Jelínek

Vytisknout