Kateřina Cachová - rozhovor července

Kateřino, momentálně se připravujete ve skupině „Rýchlý holky“ pod vedením trenérky Martiny Blažkové. Jak vůbec vznikla vaše spolupráce a co bylo vaší hlavní motivací pro odchod do Prahy?
V době, kdy jsem odcházela z Ostravy, tak tam nebyly takové podmínky pro přípravu jako v Praze. Navíc jsem v Ostravě trénovala převážně sama a u Martiny tehdy trénovala ještě Eliška Klučinová, tak jsem Martinu oslovila a začaly jsme spolupracovat od podzimu 2011.

V čem to pro vás byla největší změna?
Nejsem typ, který by se bál změn. Měli jsme velkou skupinu. První rok, kdy jsem přišla, tak nás bylo opravdu hodně. V Ostravě jsem byla leader skupiny a trenér se věnoval hlavně mně. U Martiny to bylo už trošku jinak. Změnila jsem též styl tréninku.

Jak těžký pro vás byl přechod z Ostravy do Prahy?
Může se zdát, že byl těžký, protože se mi nedařilo, ale z životního hlediska proběhlo vše v pohodě. V Praze jsem měla spoustu kamarádů, se kterými jsem se znala ze závodů a soustředění. Takže samotný přechod nebyl tak složitý.

Trénujete v ryze dívčí skupině, což může být někdy trošku složité. Nechybí vám tam mužští členové?
Já nějak moc neřeším nějaké mezi vztahy. V Ostravě jsem také trénovala pouze s holkami, takže jsem byla zvyklá z dřívějška. V době, kdy s námi u Martiny trénovali i kluci, to nebylo o moc jiné.

Přišla jste před olympijskou sezónou 2012, motivace tedy byla jasná. Nominovat se vám nakonec nepodařilo. Co myslíte, že tehdy chybělo k tomu, abyste splnila limit na olympijské hry do Londýna?
Tehdy bylo potřeba splnit limit poměrně brzy v průběhu sezóny a mně většinou stoupala forma až směrem k její druhé polovině. K limitu na mistrovství Evropy mi chybělo pár bodů a věřím, že pokud bych se kvalifikovala na Evropu, tak byla šance splnit limit i na olympiádu.

V následujících letech se vám příliš nedařilo zejména kvůli zdravotním problémům. Můžete rozvést, o jaké se jednalo a v čem vás to nejvíce omezovalo?
Problémy se zdravím začaly ještě v Ostravě. Nejprve přišly problémy s kolenem a pak se k tomu přidala ještě záda. Táhlo se to v podstatě až do roku 2015. Největší omezení jsem cítila v technických disciplínách. Běhat se s tím nějak dalo. Proto jsem také dvě sezóny běhala v podstatě jen překážky.

Toto období pro vás bylo jistě náročné a frustrující. Kde jste brala motivaci k tréninku? Co vás pohánělo vpřed?
Věděla jsem, že v roce 2012 mi utekl limit o pár bodů. Následující sezóna začala také poměrně dobře a věděla jsem, že když zůstanu relativně zdravá, tak můžu předvádět kvalitní výkony. Navíc jsem nechtěla, aby si mě lidé pamatovali jako nějakou hvězdičku z mládežnických kategorii. Věřila jsem, že můžu na své úspěchy navázat i mezi dospělými.

V takových chvílích napadá člověka spoustu věcí. Neuvažovala jste například o nějaké změně nebo dokonce o ukončení kariéry?
Nejhorší moment přišel v roce 2014, když jsem byla na operaci s kolene a řekli mi, že mi budou muset operovat i druhé, a to hned co se zahojí první. Nakonec jsem naštěstí na druhou operaci nemusela jít.

Kdy přišel ten nejsilnější impulz, že by se mohlo opět dařit?
Nakopla mě loňská sezóna, kdy jsem závodila hlavně na překážkách. V hale jsme se přetahovaly s Luckou Koudelovou. Po dlouhé době se mi vrátila radost ze závodění.

V průběhu letošní sezóny jste si hned dvakrát vylepšila osobní maximum v sedmiboji. Kde vidíte příčinu tohoto výkonnostního posunu?
V přípravě mě konečně neomezovalo zdraví a mohla jsem se plně věnovat technickým disciplínám. Dřív jsem šla nějaký technický trénink a pak jsem se z toho týden dostávala. Teď jsem mohla dělat techniky bez omezení.

Na mistrovství Evropy v Amsterdamu se vám nepodařil první den, přesto jste vybojovala solidní šestou příčku. Jak hodnotíte s odstupem jednoho týdne tento závod?
Hodnotím ho v podstatě stejně, jako bezprostředně po něm. Po prvním dnu jsem byla hodně naštvaná. Mám motto „Není ostuda spadnout, je ostuda zůstat ležet“, a tím se snažím řídit. Jsem ráda, že jsem závod dokončila se ctí. S šestým místem jsem nakonec vzhledem k okolnostem spokojená.

Na medaili bylo potřeba posbírat přes 6400 bodů, věříte, že byste na ni měla?
Kdybych šla první den stejně jako na Kladně a pokračovala jako druhý den v Amsterdamu, tak možná ano, ale těžko říct. Na kdyby se nehraje.

Za necelý měsíc začnou atletické soutěže na olympijských hrách. Co vás čeká v následujících dnech?
Dnes odjíždíme na týdenní soustředění do Nymburka. Poté bych si ráda zkusila ještě nějaký závod a 4. srpna odlétáme do Ria.

Na kterých disciplínách byste chtěla nejvíce zapracovat?
Největší rezervy mám na kouli a také musím zapracovat na výšce.

Co očekáváte od startu na olympijských hrách a s jakým výsledkem byste byla spokojena?
Kdybych se umístila do dvanáctého místa a třeba si zas o něco vylepšila osobák, tak budu spokojená.

Pokud budete mít možnost se jít podívat jiné sporty, které navštívíte?
Mně se moc líbí moderní pětiboj. Jinak se musím podívat, jaký je časový pořad olympijských her. Závodním první dva dny, tak poté budu mít snad nějaký čas a mám v plánu se podívat na více sportů.

Mnoho lidí, kteří mají odcestovat do Ria, mají obavu z viru zika. Jak jste na tom vy?
Když jsme loni odjížděli na univerziádu do Koreje, tak nás také strašili a bylo to v pohodě, tak věřím, že v Riu také nenastane žádný problém.

Jaká je vaše nejsilnější stránka v sedmiboji?
Myslím, že mojí předností je vyrovnanost v jednotlivých disciplínách, tedy kromě koule. Nikdy nic nevzdávám, i když něco pokazím.

Máte radši sedmiboj nebo halový pětiboj?
V pětiboji je fajn, že máte za jeden den odzávoděno, a tím pádem nezávodíte v té únavě druhý den. Výhoda sedmiboje je, že každý den může být úplně jiný. Když se v pětiboji špatně vyspíte, tak máte smůlu. Každé má svoje.

Jak ráda trávíte volný čas?
Mám ráda adrenalin. Když je po sezóně, tak vždy s přáteli něco vymyslíme, ať už jsou to například vodní lyže nebo něco jiného. Jinak ráda bruslím, koukám na filmy a seriály a regeneruji.

Chystáte se po sezóně na dovolenou? Která je vaše vysněná destinace?
Chtěla bych se někdy podívat na Nový Zéland. Po sezóně by chtěla jet navštívit nějaký velký zábavní park, ale jinak jsem něco většího neplánovala.