přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

17. února 2014, 11:14

Jiří Sýkora - rozhovor února

Pozvánku do naší rubriky přijal čerstvý juniorský rekordman v halovém sedmiboji. Svěřenec Pavla Svobody míří za medailemi na mezinárodním poli, loni to kvůli zranění nevyšlo, letos by rád zaútočil při MSJ v Eugene. Více v rozhovoru.

Začínal jste s fotbalem, na atletice vás prý zlákaly hlavně medaile. Bylo v tom i něco jiného?
Medaile a také to, že v atletice hraju sám na sebe: nikomu to nekazím a nikdo mi to nekazí.

Rodiče se na vrcholové úrovni sportu nevěnovali. Vedli vás ke sportu, nebo jste si cestu hledal sám?
Spíš sám. Už delší dobu systematicky přemýšlím, co a jak budu ve sportu dělat, co nejvíc potřebuju.

Jakou u nich máte podporu?
Určitě nikdy nebyli proti tomu, abych sportoval. Akorát tím, že tomu moc nerozumí, tak ani moc nevědí, jak mi mohou pomoci. 

Jezdí se dívat, když závodíte?
Když je to poblíž, tak jo, ale já osobně jsem raději na závodech sám.

Znervózňují vás?
No, je to takový zvláštní. Když jsem sám, tak se můžu víc soustředit. 

Trenéra posloucháte? 
S trenérem se domluvíme na každém tréninku či závodech, vždycky najdeme zlatý střed. Nestane se třeba, že kdyby mě něco bolelo, aby mě tlačil přes bolest. Mně tenhle přístup prospívá víc, než nějaká tvrdá pila.

Kvůli sportu jste si prý i volil školu…
Vybíral jsem si lehčí střední. Šel jsem na hotelovku, sice s maturitou, ale snazší než třeba gympl. Navíc je to spojené s cestovním ruchem, v čemž vidím i spojení se sportem.

Jste spokojený s volbou?
Jsem. Někteří kluci, co trénují stejně, mají větší problém se školou. Já zatím neměl prekérní situaci a i s učiteli vycházím dobře.

Odkud se bere vaše všestrannost? Rád jste jako malý házel, běhal, skákal?
Abych řekl pravdu, mě baví všechny sporty, nejen atletika, ale na co si vzpomenete. A tak to bylo i u atletiky, není, co by mě nebavilo, snad kromě patnáctistovky (smích).

1500 metrů je zřejmě nejmíň oblíbená disciplína u všech desetibojařů…
Je to tak. Přeci jenom, většina ostatních disciplín je o rychlosti, ale tohle je o vytrvalosti.

No ale uznejte, že by desetiboj bez ní nebyl ono.
Je fakt, že by to jinak bylo takový suchý. A někomu ta patnáctka zase sedí.

Rekordmanovi Eatonovi…
Třeba. Tomu zase na jeho úroveň míň sedí vrhy.

Volba disciplíny, tedy víceboje, byla tedy u vás jasná, anebo jste někdy uvažoval o specializaci?
Trenér (Pavel Svoboda – pozn.) koho kdy vedl, tak když to nebyl maratonec, vedl ho přes víceboj. I mně to přišlo přirozené, ani by mě nenapadlo se nějak specializovat. Navíc, když jsem začínal, tak jsem v krajských soutěžích družstev chodil kvůli bodům tolik disciplín, že to byl víceboj, aniž by tak byl napsaný.

Jak hodně vás ovlivnili naši úspěšní vícebojaři?
Určitě mě motivuje jejich příklad, že se dá uspět ve světové konkurenci. A pak se třeba snažím překonávat či přiblížit se osobákům Adama Helceleta v jednotlivých disciplínách, případně Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho, je to dobrá motivace. A když se mi to povede, tak si pak řeknu „už jenom devět“ (smích).

SýkoraNejvíce vám jde asi dálka, máte z ní i mistrovský titul mezi dospělými. Dá se říct, že vás i nejvíc baví?
Mně baví, to co mi zrovna jde, což se pořád mění. Na druhou stranu dálka je favorizovaná disciplína, vím, že se s ní dá v republice uspět i s průměrným výkonem. Na trénincích ji ale netrénuju, podobně jako výšku, přesto se neustále posouvám. 

Kde naopak vidíte rezervy?
Tak ta patnáctka a taky tyč. V ní je to o tom, že jsem toho moc nestihl natrénovat. Jednak byla zavřená Stromovka, navíc je to s tyčemi docela složité, je to stálé půjčování a hledání nejlepší varianty. Hodně taky piluju překážky.

Jak vůbec řešíte přípravu v zimním období?
Běháme po kachličkové školní chodbě a v tělocvičně děláme ostatní věci. Jezdím trénovat do Stromovky a na Strahov. Vychází to tak, že zhruba třetinu zimy strávím v Praze. Tady spolupracuju s Luďkem Svobodou a v tyči s Koljou Goroškovem.

Dá se vůbec takhle trénovat naplno, jak byste potřeboval?
Zatím se zlepšuju a jde to docela samo, takže na to ani moc netlačíme.

Předpokládám ale, že se letos chystáte po ukončení střední školy do Prahy.
Trenér se stěhuje k Praze, má tam syny a chce si trochu odpočinout. Nejspíš mě povede ještě další roky, a budeme spolu na trénincích asi dvakrát týdně a pak se uvidí. Ono i teď mám trenéry tři a každý je nějakým způsobem důležitý.

V loňském roce jste získal titul v dálce mezi dospělými, ale také se zranil před MEJ, kde jste se netajil ambicemi na zlato. Jak tu sezonu hodnotíte?
Mrzí mě to, na druhou stranu vím, že je to sport. Zpětně se s tím nic udělat nedá. Alespoň už si dávám větší pozor a na tělo si dávám pozor. Snažím se je udržovat různými způsoby. Snad se mi podaří vrchol sezony letos.

Jak se zranění vlastně přihodilo?
Dva dny po té úspěšné republice jsme šli naplno trénovat překážky, protože za týden byl juniorský šampionát. Jenže bylo obrovské vedro a asi jsem se dost neprotáhl a nepil. Původně jsem myslel, že je to jen křeč, až pak se zjistilo, že jde o natržený sval. Beru si to jako poučení do budoucna.

Na mistrovství Evropy jste nastoupil alespoň k dálce, ale skončil jste bez výkonu.
Říkal jsem si, že by noha mohla vydržet aspoň tu dálku, na finále stačilo málo. Bohužel se mi stalo po měsíci to samé znovu, hned při prvním pokusu.

Sledoval jste pak desetiboj?
Koukal jsem na všechno ostatní, ale na desetiboj ne, to by mě asi hodně štvalo.

Letos jste začal sezónu výborně, složil jste juniorský halový rekord. Byl to váš cíl?
Vlastně ani ne. Chtěl jsem dát stehnu dost času a i když už mi doktoři řekli po dvou měsících, že by to šlo, tak jsem stejně nechtěl nic uspěchat. Počítal jsem tedy, že ani halu nepůjdu, ale pak se mi ozval šéftrenér, že by se mnou rád počítal na mezistátko ve víceboji. Řekl jsem, že vyzkouším závodit, a když noha byla v pohodě, souhlasil jsem. Rekord jsem ale opravdu neplánoval, mně totiž přijde těžší než ten venkovní.

Ten tedy, počítám, máte v „merku“ na léto…
Určitě, plánoval jsem ho už loni na Evropě. Teď už mám součet osobáků přes 8000, tak věřím, že to vyjde (aktuálně je v držení Tomáše Dvořáka, 7748 bodů – pozn.). Zvlášť když se zlepším na tyči a v 1500, kterou mám zatím příšernou. Teď podle kilometru v hale se zdá, že by to mělo jít.

Kromě toho vaše ambice určitě směřují hlavně k mistrovství světa juniorů v Eugene.
Chtěl bych tam odsud přivézt nějakou medaili. Na zlato to nebude sranda, je tam borec, co dal skoro osm tisíc.

Čekáte, že Jan Doležal zaútočí na váš juniorský rekord anebo věříte, že nějakou dobu vydrží?

Nechci ho podceňovat, ale vidím ho spíš na desetiboj. 

Jaké máte plány do dalších let. Přesun za přípravou do Prahy a k tomu studia?
Studium zvažujeme, já chci jazykovku, trenér mě uhání na soukromou VŠEM. Uvidíme.

Na závěr čtenářská otázka: Jaké výživové doplňky užíváte?
Do konce minulého roku skoro vůbec nic, nanejvýš jen BCAA (aminokyseliny – pozn.). Teď mi Standa Tábor podle krevních testů sestavil, co bych měl brát: Jsou tam vitamíny, železo, hodně hořčíku na křeče, pak třeba ještě zinek. Osobně nemám rád takové ty povzbuzovače a kreatiny a další humusy.

Michal Procházka, foto: J. Kucharčík

Vytisknout