Jiří Homoláč - rozhovor října

Jirko, původně jste byl fotbalistou. Jaká byla vaše cesta od fotbalu k atletice? Kdo vás k ní přivedl?
Od malička mě ke sportu vedli rodiče. Jsme sportovní rodina. Oba rekreačně sportují a také se starají o organizování sportovní činnosti u nás na vesnici (Chudčice, 20 km severozápadně od Brna - pozn.). Takže volný čas jsem v mládí strávil na hřišti nebo jsme podnikali různé výlety na kole nebo pěšky. Nikdy mě však do sportu nutit nemuseli, spíš naopak. Když jsem hrál na ZŠ 9 let na akordeon, tak jsem prvně musel odcvičit a pak mohl jít ven “na lítačku”. To pro mě bylo těžké, ale možná mě to naučilo disciplíně, kterou mám i v běhání a vím, že trénink je vždy na prvním místě. I v období, kdy jsem hrával fotbal, jsem mu vše podřizoval. V sedmnácti letech přišlo zranění kotníku, tak jsem změnil sport. Náhodné to ovšem nebylo. Už když jsem hrál fotbal, tak jsem měl nejlepší fyzičku z týmu a pár úspěšných běžeckých závodů za školu.

Běhy byly hned od začátku jasnou volbou nebo jste zkoušel i jiné disciplíny?
Běhal jsem od začátku. Nic jiného by asi nepřipadalo v úvahu. Výhodou bylo, že jsem měl velkou fyzickou zdatnost z fotbalu a toho, že jsem na tréninky jezdil na kole, což se dalo využít jen v běhu. Kdyby mi v té době naši koupili kolo, tak by ze mě byl možná i cyklista.

Vzpomenete si na své první atletické závody?
Myslím, že první závody jsem absolvoval někdy v sedmé třídě na Poháru Rozhlasu v běhu na 1 000 m v Tišnově. Jako registrovaný atlet jsem si odbyl premiéru na 1. kole soutěže družstev dorostenců a juniorů v Opavě 5. května 2007. Běžel jsem 1500 m za nějakých 4:22 a byl na 2. místě v dorostencích. Teprve jsem se seznamoval s atletickým prostředím, ale už tehdy na mě udělal dojem Kuba Holuša, který vyhrál 800m s obrovskou převahou a Pavel Maslák zvítězil na stejné trati v dorostencích, i když ho moderátor představoval jako sprinterskou hvězdu budoucnosti. To jsem si říkal: “Ten je sakra dobrej, kdyby běžel patnáctku, tak nás tam taky porazí.”

První reprezentační zkušenosti jste získával v bězích do vrchu a na krosových šampionátech. Jak vzpomínáte na tyto časy?
Vzpomínám na ně rád. Tehdy jsem běhal úplně všechno a bylo mi jedno, jestli je to dráha, silnice, vrchy nebo kros. Vlastně i dnes mám rád všechno, ale v poslední době silniční běhy převažují.

Chtěl byste se zkusit ještě někdy kvalifikovat na nějakou mezinárodní akci právě v běhu do vrchu nebo v krosu?
Určitě mě láká nominace na letošní ME v krosu. Kros je náročná disciplína. Ze síly, kterou člověk nabere na tréninku krosu, pak může profitovat na silničních závodech.

Co vás vedlo k tomu, že jste se začal specializovat na silniční závody?
Asi to, že jsem se tréninkem nějak propracoval k delším tratím, které se na dráze neběhají. Navíc mě hodně baví atmosféra městských masových závodů.

Jaký byl váš první závod na silnici?
Mým prvním silničním závodem byl v roce 2007 půlmaraton v Pardubicích. Jako mladý a nerozvážný dorostenec jsem zaběhl 1:20:48 a porazilo mě několik žen. Ale byl jsem nadšený. Poprvé jsem byl na tak velkém závodě, běželi tam Keňané a Peťa Kamínková běžela 1:13,03. Myslím, že mě předbíhala na 8. nebo 10. kilometru.

V čem jsou pro vás silniční závody atraktivní?
Jejich atmosféra je jedinečná. Líbí se mi velké množství startujících, stejně jako lidí, kteří fandí, když běžíme například v protisměru a také na opravdu velkých městských závodech bývá hodně diváků. Na berlínském maratonu nebo na závodech RunCzech je to velký zážitek.

Máte raději půlmaraton nebo maraton?
Vždy jsem měl raději půlmaraton.

Jaký je váš nejoblíbenější závod?
Z hlediska atmosféry a organizace mám nejraději závody RunCzech, ale největší srdeční záležitostí je pro mě závod Vokolo Príglu, který se koná nedaleko mého bydliště. Mám k tomu místu citový vztah, protože jsem tam naběhal tisíce kilometrů.

A co atletika na dráze?
Závody na dráze mě baví. Myslím, že v příští sezóně opět poběžím víc závodů na dráze, abych trošku oprášil rychlost a posunul si osobáky.

Před letošní sezónou jste absolvoval tréninkový kemp v Keni. Co vás motivovalo k tomu, odjet trénovat právě tam?
Loni jsem dokončil VŠ a rozhodl se dávat běhu vše. Nic mě doma nedrželo a věděl jsem, že kdybych přes zimu zůstal v ČR, tak by to určitě nemělo takový efekt jako se jen soustředit na běh ve výšce 2400 m.n.m. v ideálních klimatických podmínkách. Soustředění v této destinaci jsem měl vyhlídnuté už dřív. Inspirovalo mě přečtení knihy Běhání s Keňany a zhlédnutí několika videí na youtube, která mě utvrdila v tom, že se jedná o běžecký ráj.

Jak moc to bylo finančně náročné?
Celé soustředění mě stálo asi 60 tisíc korun. Měli jsme skromnější ubytování, stravovali jsme se jako místní, takže žádný luxusní hotel. Ale nic nám nechybělo.

Jak byste soustředění v Keni zhodnotil?
Z mého pohledu mělo jen samá pozitiva. Opravdu jsem se koncentroval jen na běh, trénoval jsem dlouhodobě ve vysoké nadmořské výšce, viděl všude okolo plno běžců, což dodává obrovskou motivaci do tréninku. Poznal jsem jiný kraj a jinou mentalitu lidí. Strávil zimu v ideálních běžeckých podmínkách a výsledky přišly v podobě osobních rekordů.

Máte v plánu tam odjet příští rok znovu?
Jednoznačně ano.

Neláká vás zkusit i jinou destinaci pro přípravu? Třeba Kristiina Mäki si chválila soustředění v Etiopii.
Zatím neláká. I přesto, že jsem v Itenu strávil dva a půl měsíce, tak ještě nemám zdejší cesty oběhány a líbí se mi množství běžců, které na tréninku potkáte. Vyjdete ven a pořád někdo běhá. Nestalo se, že by byl den, kdy by se mi tam běhat nechtělo. Taky mi ještě chybí zkušenost s fartlekem s Keňany a trénink na dráze v opravdu velké skupině. Když jsem tam byl, tak jsem běhal víceméně sám nebo až ke konci soustředění s pár keňskými kamarády.

Jak byste zhodnotil letošní sezónu? Vylepšil jste si osobní rekordy v půlmaratonu i v maratonu, takže se zdá, že byla dosud tou nejlepší.
Se sezónou jsem spokojen. Osobák na 1/2maraton i maraton a vítězství na Běchovicích není špatná bilance. Bylo tam i pár chyb, ze kterých jsem si vzal poučení do budoucna. Beru to, že to byla má nultá sezóna, kdy jsem byl “profesionální běžec”.

Jakou pro vás bylo zkušeností mistrovství Evropy v Amsterdamu?
Byla to pro mě velká zkušenost. Bohužel jsem nepředvedl výkon, na jaký jsem měl natrénováno. Věřím, že příště na tak velkou akci přijedu lépe připraven po všech stránkách a předvedu výkon, se kterým budu spokojen.

Nedávno se vám podařilo také konečně vyhrát Běchovice. Jak si ceníte tohoto úspěchu? Určitě je to jistým způsobem specifický závod.
Těší mě, že jsem vyhrál. Na Běchovicích se mi zlato vyhýbalo. Byl jsem dvakrát druhý a dvakrát třetí. Takže teď jsem si prvenství asi konečně zasloužil.

Letos jste se také rozhodl pro změnu trenéra. Co bylo tou hlavní motivací?
Chtěl jsem nový impulz a zkusit začít trénovat úplně jiným způsobem. S panem Sequentem jsem trénoval 7 let, už to na mě bylo moc dlouho.

Proč padla volba zrovna na Róberta Štefka? V čem vidíte jeho trenérské i lidské kvality?
Chtěl jsem velkou změnu. Žádný jiný trenér z mého pohledu ani nepřipadal v úvahu. Chtěl jsem trenéra, který má i velké zkušenosti jako závodník. Robert mi sedí i svou klidnou povahou a tím, že se dokáže vcítit do pocitů závodníka. Věřím, že naše spolupráce bude úspěšná.

Zapojujete do své přípravy i nějaké doplňkové sporty?
Občas se projedu na kole, zahraji si tenis nebo zaplavu.

Kolik hodin týdně věnujete tréninku v přípravném období?
Denní tréninková kilometráž se pohybuje v rozmezí 20-35km, což čistého času zabere 1:30-2:30. A pak ještě člověk musí regenerovat (plavání, masáž, protahování, sauna atd.), a to někdy zabere hodinu a někdy dvě. K tomu musí člověk mezi fázemi odpočívat, což je další čas. Nějakou dobu zabere i cesta na trénink. Sečteno, podtrženo tréninkem musí běžec žít 24 hodin, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce, když to řeknu trošku s nadhledem.

Jak moc řešíte stravu? Přeci jen běžec si musí hlídat váhu.
Snažím se jíst věci zdravé a energeticky výživné, abych měl sílu na trénink a regeneraci. Nejsem, ale zastáncem nějakého vyhraněného stravovacího stylu.

Jaký je váš názor na trénink Emila Zátopka? Myslíte, že je ještě v dnešní době vůbec aplikovatelný? Věříte, že by vám třeba zlepšil výkonnost? Používáte například některé prvky z Emilova tréninku?
Emil Zátopek měl zajímavý tréninkový systém. Párkrát jsem částečně podobný trénink absolvoval viz 30x400 m s 200m meziklusem. Určitě má tento trénink své výhody, ale myslím, že každodenní běhání 400metrových úseků není maximálně efektivní. Nicméně to byl trénink nadčasový a pan Zátopek zaběhl skvělé časy, o kterých mnozí sníme.

Téměř každý závod běháte v brýlích. Je to pro vás spíše amulet nebo vám dávají i určitý komfort?
Ty brýle jsem si koupil kdysi ve Švýcarsku. Začal jsem v nich běhat a tak nějak se staly mým “módním” doplňkem. Vůbec je neberu jako amulet. Jsou to jen brýle, které mi sluší. :-D A kdo ví, třeba je brzy vyměním za jiné.