přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

4. května 2010, 15:57

Jan Kreisinger

Na rozhovor měsíce dubna 2010 jsme pozvali výborně závodícího běžce Jana Kreisingera. Možnost ptát se měli jako obvykle také čtenáři webu atletika.cz.

Honzo, veřejnosti, ani té atletické, nejste zatím tolik znám. Odkud pocházíte a jak jste začínal s atletikou?
Narodil jsem se v Žatci, ale od svého jednoho roku bydlím v Českých Budějovicích, takže jsem vlastně „Budějičák“. S atletikou jsem začínal někdy v sedmi letech tady na sídlišti v místním oddílu Čtyři dvory.

Bylo to od začátku běhání?
Mě to odmala bavilo. Samozřejmě jsem dělal ze začátku všechno, od oštěpu po dálku, ale od nějakých šestnácti už to bylo jen o běhání.

Vzpomínáte na prvního trenéra?
Ano, byl to Luboš Rákosník. Pak jsem se asi dva roky trénoval sám, dvakrát jsem takhle byl na mistrovství republiky druhý.

Natrvalo to ale vydržet nemohlo…
To ne. Tady u nás býval v Budějovicích jediný tartan, takže sem chodili všichni. Všiml si mě Jarda Schmied, který učil na sportovce, a tak nějak oboustranně vznikla spolupráce s ním. Trénoval jsem s ním od 2002 do 2005.

Jak vzpomínáte na ME juniorů v Tampere a tamní desáté místo?
Moc dobře na to nevzpomínám. Bylo tam na Finsko nezvyklé vedro, vůbec jsem to nečekal a čas 30:50 nebo kolik jsem to běžel…

Přesto to byl na delší dobu váš jediný výraznější úspěch. Co vás poté zbrzdilo v rozletu? Nejen mezinárodní starty nepřibývaly, ale ani doma nějaké výraznější úspěchy nepřicházely…
Je pravda, že jsem hodně „vylítnul“ v juniorech, ale přišly angíny, natržené lýtko a další. Už to nebylo ono. Tehdy jsme dost trénovali a mělo to vliv na moji imunitu. Dostal jsem taky mononukleózu…

Co bylo zlomovým okamžikem k lepšímu?kreisinger_mcr-kros08_ag_n.jpg
Určitě přechod k Róbertu Štefkovi. Začal jsem s ním méně honit úseky, což jsme dřív praktikovali klidně pondělí až středa a nebylo pak kdy si odpočinout. Teď sice běhám také sedm dní v týdnu, ale jsou tam alespoň regenerační klusy. No, změna nenastala hned, nějaký rok mi trvalo, než jsem to vstřebal.

Kdy to bylo nejhorší?
V roce 2008 jsem byl nejvíc špatnej. Na závodech mi to nešlo, pak se zjistilo, že mám únavový syndrom a tři, čtyři měsíce jsem nemohl běhat. Od té doby se moje imunita zlepšila, ale ještě další rok jsem se z toho dostával.

Přemýšlel jste, že to vzdáte?
Člověka to vždycky napadne, když sněží, nejde mu to v tréninku… Jenže vyprdnout se na to může každý blbec.

Čeho si nejvíce ceníte? Toho, že jste to nezabalil?
Mám rád, když se mi povede závod, ale taky třeba když si se mi povede nějakou dobu uviset soupeře s lepšími osobáky …

Pro Evropana je stále těžší se prosazovat ve vytrvalostních bězích? Nedemotivuje vás to?
Nedá se s tím nic dělat, člověk se s tím musí naučit žít. Je fakt, že třeba v maratonu je to hodně drsný, 2:06 z Afričanů zaběhne kdekdo a naopak nikdo jiný se moc nechytá. Když vylítne Evropan, tak je to bomba.

Máte nějaký vzor v úspěšném Evropanovi, třeba Švýcaru Röthlinovi? Nebo v současném trenérovi Štefkovi?
V trenérovi určitě! Vzory u mě jely v těch osmnácti, dvaceti, z toho už jsem trochu vyrostl. Ale pořád obdivuju Itala Baldiniho.

Vím, že máte teď ambici splnit limit na ME do Barcelony. Kdyby to nevyšlo, budete hodně zklamaný?
(Pozn. Rozhovor proběhl ještě před závodem, v němž sice zaběhl osobní rekord, ale 29:56.15 je daleko od ambicí na limit, viz závěr rozhovoru.)
Zklamání by to trošku bylo. Zkusím pro to udělat všechno a limitu se co nejvíc přiblížit. Na potřebný čas by tam měli být i pacemakeři.

V případě splnění limitu máte představu, co byste chtěl předvést v Barceloně?
Člověk si řekne, jaké tam asi bude počasí? Neměl bych tam co ztratit, ale určitě se tam poběží na 28 minut.

Je to pro vás větší cíl než třeba už jistý půlmaraton? S jakým výsledkem byste tam byl spokojený?
Člověk by se na velkou akci, kde jsou i další disciplíny, rád probojoval, ale je fakt, že kdybych si zaběhl na půlmaratonu osobák, byl bych stejně spokojenější.

Kolikátý to byl v Berlíně váš půlmaraton?
Běhám je tak dva ročně od 2003, určitě jich mám více než deset za sebou.

Kterou trať vidíte do budoucna jako prioritní? Popř. kdy se budete posouvat více k půlmaratonu, maratonu?
Táhne mě to k silnici, dráha mě moc neláká. Hodnotnější časy na dráze jsou ale cestou k dobrým časům na delší tratě. Láká mě maraton, ale také jde o to, jestli jsem na něj vhodný typ. Také záleží, jak se mi bude dařit jinde. Když uvidím, že se na kratších nezlepšuju, zkusím maraton už třeba za dva roky.

Kolik kilometrů v průměru ročně naběháte?
Já to pořádně nevím, ale teď třeba v dubnu to bylo tak 500, v lednu 650, únor, březen kolem 550. Obecně platí, že čím se blíží více léto, tím je kilometráž nižší.

Kolik z toho je kvalita?
Ta může dělat tak třetinu tréninku, většinou tak dva až třikrát do týdne. Ale na dráze se hodně vybijete, takže mě Róbert drží, abych se stačil „nabíjet“. Raději než 15 dvoustovek na dráze mi je dá do kopce.

Jaký intervalový trénink na dráze je nejvhodnější směrem k desítce?
Třeba pět dvojek je docela výživných. Deset kiláků také není špatných, ale přece jenom se po kilometru tolik nezadýcháte.

Dostane se podle Vás člověk v půlmaratonu někdy v budoucnu pod hranici 55 minut, podobně jako se spekuluje o pádu dvouhodinové hranice v maratonu?
Tomu moc nevěřím, už takhle je to „rambajz“. Podle mě se dá současný čas ještě tak o minutu dolů srazit.

Někteří mluví o tom, že atletika je dřina, jiní s tím nesouhlasí a tvrdí, že k úspěchu vede vůle a vytrvalost dát tomu co nejvíce. Dřina je podle nich pro ty, kteří chtějí výkony hned. Jak vy to vidíte?
Trénink je prostě fyzická zátěž. Stejně jako kdybych třeba kopal lopatou. Popravdě dřina je to v tom, naučit hlavu tělo fungovat v tréninku. Ale já si nestěžuju, běhání chci dělat a baví mě to.

Co byste dělal, kdybyste neběhal, nebo máte plán, co budete dělat až vás běhání neuživí?
Jsem vyučený elektrikář. Začal jsem na průmyslovce, kde jsem ale „prolít“. Nějak jsem to nezvládal, táhlo mě to ze školy vždycky jít běhat. Ale nakonec jsem si i tu maturitu snad po sedmi letech dodělal. Běhat můžu, dokud jsem mladý, na druhou stranu nepočítám, že bych 35 začal studovat. Hlavou bych se nerad živil, jsem na to dost línej, ale zase mi nevadí pracovat rukama. Nevím přesně, co bych dělal, asi bych musel stejně začít na nějakých brigádách.

Teď vás ale běhání uživí, ne?
To jo, zejména díky klubu a občas se dá něco vyběhat i na závodech.

-----
K mistrovství Polska v Sosnovci, kde Jan Kreisinger nesplnil svůj cíl zaútočit na limit: Skončil sedmý za 29:56.15, více jak minutu za limitem ČAS pro ME. Přitom čelo na takový čas běželo…

Zaběhl jste sice osobní rekord, ale asi žádné velké nadšení z toho není…
To tedy vůbec ne. Počasí bylo super, nemám se na co vymlouvat.

Rozběhl jste to moc rychle, nebo naopak moc pomalu?
Rozběhl jsem to asi opatrněji. Čelo mi uteklo, já jsem zkoušel ho dotahovat zrychlovat. Ale nešlo to, jak bych chtěl. Poslední dvě kola jsem se sice ještě zmáčknul, ale to už nic neřešilo.

Co vám na to říkal trenér?
Ten vůbec nechápe, čím by to mohlo být. Nezažil, že by mu to při závodě vůbec nešlo, vždy běžel dobře.

Zkusíte ještě alespoň jednou na limit zaútočit?
Koukal jsem, že ještě na jednom kole extraligy, myslím třetím, by měla být. Takže pokud bude večer, jako teď pětka na prvním, tak se o to pokusím. Asi to nebude žádný zázrak, ale mohlo by to být lepší jak v neděli. Nedá se nic dělat, musím jít dál.

Vytisknout