14. ledna 2016, 10:18
Jakub Vadlejch - rozhovor ledna
Naším hostem prvního rozhovoru měsíce v roce 2016 je oštěpař Jakub Vadlejch. Svěřenec trenéra Jana Železného prožil zatím svou nejpodařenější sezónu. Po několika letech si vylepšil osobní rekord - hned třikrát - a zabydlel se v užší světové špičce. Na prahu olympijského roku se dozvíte, jak s atletikou začínal, co stojí za jeho zlepšením nebo kdo je jeho atletickým vzorem.
Jakube, jak
vzpomínáte na své atletické začátky v Kovošrotu?
Na
své začátky v AC Kovošrotu Praha vzpomínám samozřejmě jedině v dobrém. S
atletikou jsem začínal, když mi bylo deset, takže první roky byly hlavně ve
znamení zábavy a různých dětských her. Až poté, co jsem přestoupil k Petru
Behenskému, jsem začal chápat atletiku jako nějakou systematickou činnost
směřující ke zlepšování výkonnosti. Právě díky němu se pro mě atletika stala
srdeční záležitostí.
Původně jste
kombinoval atletiku s florbalem. Proč nakonec vyhrála atletika?
Již od útlého mládí jsem se zajímal o různé sporty. Byl jsem klasické
nevybouřené dítě, které se snažilo vybít svou nekonečnou energii. Z
kolektivních sportů mě nejvíc bavil florbal, ale touha po individuálním úspěchu
a hledání vlastních limitů mě táhla k atletice.
Poměrně brzy
jste přešel do Dukly k trenérovi Rudolfu Černému. Jaká to pro vás byla změna? A
jaké to bylo se v tak mladém věku připravovat po boku Barbory Špotákové?
Vnímal
jsem to jako obrovskou šanci a krok kupředu. Petr Behenský mě k atletice
přivedl. Ale ten, díky kterému jsem opravdu tam, kde teď jsem, je Rudolf Černý.
Dal mi obrovské základy, na kterých teď mohu stavět a rozvíjet je. Bára pak pro
mě byla po všech stránkách velkou inspirací.
Jak byste
hodnotil uplynulý atletický rok 2015?
Hodnotím
ho jako rok, který mi konečně ukázal mé skutečné možnosti. Každý závod jsem si
užil. Samozřejmě jsou momenty, které mohou člověka mrzet a mrzí, ale nezbývá
nic jiného než se z takových momentů poučit a jít dál.
Který závod v minulém
roce považujete za nejpovedenější? Na který nejraději vzpomínáte?
Abych řekl pravdu, bylo více závodů, které jsem si nadmíru užil. Ale v danou
chvíli jsem se cítil asi nejlépe v Kawasaki (Japonsko), kde jsem poprvé hodil
85 metrů a po hodně dlouhé době jsem překonal svůj osobní rekord. Trvalo to
téměř pět let.
Podařilo se vám
stabilizovat formu daleko za hranicí 80 metrů. Probil jste se do užší světové
špičky. Čím to? Změnilo se něco oproti minulým rokům?
Nic
není jenom náhoda. Ten můj klíč se jmenoval paní doktorka Zdeňka Sládečková.
Samozřejmě s trenérem (Jan Železný) jsme odvedli velký kus práce, ale ona je
ten člověk, který mi pomohl přetavit formu ve výsledky.
Celkem
pravidelně jste závodil na Diamantové lize. Jaký to byl pocit a jaká to byla
zkušenost?
Zkušenost
je to skvělá, ale hlavně jsem pochopil, že všechno je v hlavě. Když je závodník
v psychické pohodě, tak už pak moc nezáleží na tom, kde formu předvede, ba
naopak, čím důležitější závod je, tím ze sebe vydoluje víc. Jsem rád, že se mi to
letos začalo dařit.
V čem se
liší mítinky Diamantové ligy od těch ostatních?
Jak
už jsem řekl, téměř v ničem. Jen má závodník proti sobě nejlepší soupeře, jaké
může mít.
Podařilo se vám
vybojovat první diamantový bod. Kam řadíte tento úspěch?
Byl
to skvělý závod. Ale pocitově to nebylo v Monaku zrovna nejlepší. Avšak v dané
chvíli jsem ze sebe vydoloval maximum.
Poprvé v kariéře za 86 metrů jste hodil v Karlstadu. Jak vzpomínáte na tento závod?
Byl
to poslední závod před světovým šampionátem. Věděl jsem, že formu mám, a navíc
foukal i skvělý oštěpařský vítr (zprava do zad). Tak už pak zbývalo jen trefit
oštěp, a to se povedlo. Byl jsem moc rád.
Jak hodnotíte
s odstupem času MS v Pekingu, kde jste nejspíš neprávem přišel o
účast ve finále. Jistě jste zpětně viděl záznamy toho pokusu, který nakonec
rozhodčí označili jako nezdařený?
Nechci
se moc pouštět do debat o tom, jak to bylo či nebylo. Ale šlo o to, že čárová
rozhodčí ihned hod označila za nezdařený. V tu chvíli se řešil protest, ve
kterém se muselo dokázat, že to přešlap nebyl. Bohužel prst i noha byli tak
blízko čáře, že to ani ze žádného záznamu nešlo prokazatelně rozhodnout. V tom
případě nebylo co řešit.
Celý rok se
házelo hodně daleko. Čím si vysvětlujete, že se světová špička posunula tak
dopředu?
Myslím si, že ve všech disciplích jde pozorovat určité střídání slabší a
silnější generace. V oštěpu následoval po ukončení závodní kariéry mého trenéra
Jana Železného útlum výkonnosti a my teď jsme svědky nové silné generace.
Průměr světové špičky se teď opravdu hodně zvedl a myslím si, že pro samotný
hod oštěpem je to jedině dobře.
Co říkáte na
výkony Keňana Yega? Překvapilo vás to? Přeci jen Keňa není tradiční oštěpařskou
velmocí.
Keňa není úplně zemí, ve které (Yego) atleticky vyrůstal. Julius už delší dobu
spolupracuje s finskými trenéry a ti mu za poslední roky hodně pomohli, ať už
se jedná o zázemí či trenérské rady. Jeho výkony mě nepřekvapily. Julius háže
hezkou přirozenou technikou, tak bylo jen otázkou času, kdy mu to pořádně
sedne.
V čem
myslíte, že je jeho silná stránka?
Určitě
je to technika a cit pro oštěp.
Pomáhá vám
silná konkurence ve vaší tréninkové skupině? Probíhá na tréninku nějaké
hecování?
Ano,
je to skvělá motivace a inspirace. Každý jsme sice trochu odlišný, ale dohromady
si můžeme ve spoustě věcí pomoci a poradit si. Myslím, že bez hecování by
nebylo ani zlepšování. To, že jsme čtyři dobří oštěpaři v jedné skupině, nás
muže jedině posunout.
Jak proběhla
vaše podzimní příprava?
Zatím jde vše podle plánu. V říjnu jsme byli na dva týdny v Tatrách, ale to
bylo jen takové rozkoukávací soustředění, kde jsme víceméně jen chodili po
horách. Pak jsme jeli na tři týdny do Špindlu a na dva týdny na Kanáry, kde
jsme udělali potřebný základ. Teď po Novém roce jsme už najeli na
nejdůležitější část, která zahrnuje posilovnu, běhání, odrazy a hlavně házení.
Všechno samozřejmě ve stupňující se kvalitě.
Jaké jsou vaše
plány v následujících týdnech a měsících?
Pro
nás bude stěžejní soustředění v Potchefstroomu v JAR. Letos jedeme na
deset týdnů. Budeme tam až do konce dubna a pak už nás čekají závody.
A co vaše
ambice a cíle pro rok 2016?
Žádná konkrétní čísla v hlavě nemám, rád bych pokračoval v tom, co jsem
dělal poslední rok. Tedy na každý závod jet s tím, že si ho jedu užít a bojovat
co se dá.
Kdo je vaším
oštěpařským vzorem (tedy kromě Jana Železného)?
Vždycky byl mým vzorem jen Jan Železný.
Co rád děláte
ve volném čase? Jak relaxujete?
Ve volném čase rád odjedu na chalupu na Šumavu, ideálně s přítelkyní (Lucia
Slaničková) a pracuju si na zahradě, to je pro mě asi největší relax, jaký může
být. Pak samozřejmě příjemná procházka Prahou zakončená dobrou kávou. Také se rád podívám na pěkný film.