přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

16. srpna 2019, 14:33

Bratři Forejtovi - rozhovor srpna

Hosty naší rubriky „Rozhovor měsíce“ jsou tentokrát diskařská dvojčata bratři Jakub a Michal Forejtovi, kteří přivezli z nedávného MEJ ve švédském Boras stříbro a bronz.

Jak vzpomínáte na své atletické začátky?

Jakub

V té době jsem vůbec neměl ponětí, že by se například atletikou dalo nějak živit. V tom úplném začátku jsem to bral spíš jako srandu. Byli jsme u trenéra, který hlavně chtěl, aby nás atletika bavila a přiblížil nám ji.

Michal

Já to mám podobně. Bohuslav Machač nás skutečně naučil atletiku milovat. Začalo nás to opravdu bavit, což si myslím, že bylo hodně důležité v tom našem následném atletickém vývoji. Chodili jsme rádi na trénink i kvůli tomu celkovému prostředí.

Proč jste si vybrali právě disk?

Michal

Já jsem ze začátku zkoušel všechny vrhačské disciplíny kromě oštěpu. Po pár měsících tréninku jsem se dostal na mistrovství republiky v kladivu. Postupem času se mi začalo dařit i v disku a začal jsem koketovat s myšlenkou, že právě to by mohla být moje disciplína. Více jsme se mu věnovali a hodně rychle jsem se zlepšoval. Pak už bylo jasné, že budu diskařem a k tomu jsem doplňkově házel koulí.

Jakub

Mojí první volbou byl oštěp. Až o několik měsíců později jsem se začal věnovat také disku a kladivu. V obou disciplínách jsem měl podobnou výkonnost a sám nevěděl, na co se budu specializovat. Definitivní rozhodnutí proběhlo vlastně až s přechodem k trenérce Lucii Plašilové, kdy jsem jí říkal, že pořád nevím a ona hned odvětila, že podle ní by byl lepší disk a tímto směrem jsme se také vydali. Zpětně se ukazuje, že to byl dobré rozhodnutí.

Co pro vás znamená reprezentovat svou zemi na velkých mezinárodních akcích?

Jakub

Pro mě je to čest, že jsem mezi těmi vyvolenými, kteří mohou reprezentovat. Je to skvělý pocit. Mně vždy ty reprezentační akce nabijí, ať už se jedná o mezistátní utkání či mistrovství Evropy nebo světa. Pokaždé si užívám tu atmosféru a pocit, že reprezentuji svou zemi, je skvělý.

Michal

Myslím si, že reprezentovat svou zemi by neměla být pro člověka povinnost, ale měl by to dělat rád, jelikož stát toho pro nás udělal také hodně. I když jako Češi věčně nadáváme, jak je to tady hrozné, tak já mám vždy radost, když můžu být mezi tou hrstkou lidí, kteří reprezentují Českou republiku a vždy si to moc užívám.

Máte za sebou již několik velkých mládežnických šampionátů. Který z nich ve vás nechal z celkového pohledu nejlepší dojem?

Michal

Na mistrovství Evropy dorostu v Gruzii, to byl takový seznamovací šampionát. Byl jsem tam devátý, což nebyl špatný výsledek. Na MS dorostu v Nairobi se mi zase nezadařilo ze sportovní stránky, tak tam byl ten zážitek spíš takový, že jsem byl poprvé v Africe. Největší stopu ve mně zanechalo loňské mistrovství světa juniorů v Tampere, kde jsem sice také nezazávodil úplně dobře, ale dalo mi to hodně. Z každého neúspěchu by se měl mladý závodník poučit a někdy je to do budoucna hodnotnější, než když zazávodíte dobře. Navíc tam bylo krásné město a sešla se skvělá parta. Letos to bylo v Boras samozřejmě také super, ale z celkového pohledu u mě vede Tampere.

Jakub

Pro mě je to bezkonkurenčně mistrovství světa dorostu v Nairobi. Jednak jsem tam dobře zazávodil, hodil si skoro osobák a byl ve finále. Navíc na stadionu panovala neskutečná atmosféra. Na finále bylo v hledišti 50 tisíc diváků, což jsem si strašně užil. Byl to pro mě první velký šampionát a byl jsem šestý na světě. Hrozně rád na to vzpomínám.

Jak vzpomínáte s odstupem několika týdnu na MEJ v Boras, kde jste oba dosáhli na medaili?

Jakub

Jsem strašně rád, že jsem byl třetí. Hodně lidí na mě spoléhalo. Cítil jsem velký tlak. V ten moment, kdy se mi podařilo tu medaili získat, tak jsem si to až tak neužíval. Hlavně ze mě spadl stres. S odstupem času jsem moc spokojený s tím, jak jsem to tam zvládl, ať už se jednalo o kvalifikaci nebo finále.

Michal

Před odjezdem jsem si dal cíl, že chci získat medaili, takže jsem byl po finále samozřejmě spokojený. Cítil jsem, že mám formu a chtěl prodat, co ve mně je. Zatím si ale pořád nějak nepřipouštím, že jsem byl druhý na mistrovství Evropy. Asi mi to ještě stále nedochází. Byl to krásný závod, ale jedu dál. Rozhodně nechci usnout na vavřínech.

Do jaké míry řešíte životosprávu?

Michal

Nejvíc řešíme asi regeneraci. Na téhle úrovni už to musí být nedílnou součástí přípravy. Hlavně v sezóně se snažíme si hlídat pravidelnost a samozřejmě také složení stravy. Není to úplně striktní. Občas si dám třeba pizzu nebo burger, ale snažím se do sebe dostat hodně bílkovin. Hlídám si určité souvislosti a reaguji hodně i na to, jak se momentálně cítím.

Jakub

Myslím si, že pro nás jako pro vrhače, není ta životospráva tak důležitá třeba jako pro běžce, ale hodně velkou roli hraje regenerace. Já se o sebe snažím starat co nejvíce. Chodím hodně do kryosauny, sauny nebo vířivky. Kvalitní regenerace je velký klíč k úspěchu. Co se týká stravy, víme, co máme a co nemáme jíst a snažíme se to dodržovat.

Kdo je vaším diskařským vzorem?

Michal

Typově se mi líbí například Gerd Kanter nebo Virgilius Alekna. Ale pokud se chci něco přiučit, rád se koukám na videa Němce Wolfganga Schmidta, který házel opravdu krásně. Snažím se od něj nějaké prvky odkoukat a zapojit je do přípravy.

Jakub

Pro mě je největším vzorem Robert Harting. Je to diskař, který házel bez přeskoku a celkově je mi jeho technika blízka.

Máte nějaké předzávodní rituály?

Michal

Mám svojí klasickou rozcvičku, kdy se protahují stále ve stejném pořadí a u toho si poslouchám písničky. Ale asi bych to úplně nenazval rituálem.

Jakub

Když závodím odpoledne, tak si pustím nějaký pěkný film, který mě třeba nějak namotivuje. Při rozcvičení pak poslouchám hudbu. Jak říká Michal. Není to až tak úplně rituál, ale spíš nějaký zajetý stereotyp, který mi vyhovuje.

Lidé si vás na první pohled hodně pletou. Jak vás rozpoznají?

Jakub

Největší rozdíly jsou v našich povahových rysech, ale to samozřejmě lidé na první pohled vidět nemůžou. Teď tomu hodně pomáhá tetování, které jsem si nechal nedávno udělat a také jsem o maličko vyšší než Michal.

Michal

Nejzásadnějším rozdílem je nyní to Jakubovo tetování. Jsou lidé, kteří říkají, že jsme každý úplně jiný. Jiní zase tvrdí, že jsme k nerozeznání. Nikdy není nic mezi tím. Ti, kteří nás znají už déle, tak říkají, že nás rozeznají úplně bez problémů.

Kdybyste si mohl na svém bratrovi vzít jednu vlastnost či předost, která se vám na něm líbí a chtěl byste si jí mít, jaká by to byla?

Jakub

Já se na rozdíl od Michala nedokážu tak nahecovat na posilovnu nebo na trénink, I když se snažím, vím, že ze sebe nevydám stoprocentní výkon. Tuto vlastnost bych chtěl mít.

Michal

Mně se líbí Jakubova stabilita v hodech. V tomhle je trošku sebevědomější. Jak se mi nepovedl moc ten loňský vrchol v Tampere, tak v tom pořád něco hledám. Občas mám určitý vnitřní strach či respekt, což Jakub nemá.

V čem cítíte své největší rezervy?

Michal

Největší rezervy mám v technice. Samozřejmě byly velké rezervy také v regeneraci a stravování, tím, jak nebylo tolik času, když jsme chodili do školy. Určitě máme co zdokonalovat.

Jakub

Rozhodně mám také největší rezervy v technice a také v té celkové fyzické připravenosti. Pořád jsme ještě relativně hodně mladí a neposilujeme tolik. Mezi ostatními diskaři nepatříme k těm nejsilnějším, ale na to máme ještě spoustu času.

Kdo má lepší osobní rekordy v posilovně?

Jakub

Michal má v posilovně větší osobáky a vlastně teď už je lepší téměř ve všech tréninkových ukazatelích.

Michal

V posilovně mám větší osobáky já. Na Jakuba ztrácím ve skoku z místa. Hodně vyrovnaní jsme na sprinty.

Čeho si nejvíce vážíte na své trenérce?

Michal

Líbí se mi její přístup, že přijímá náš názor. To by podle mě měl mít každý trenér. Je dobré, že dokážeme trénink konzultovat. Nemá ten autoritativní přístup, kdy se musí dělat vše bez debat podle ní. Vždy ji zajímá nás názor.

Jakub

Mně se líbí, že k nám přistupuje jako k individualitám. Nebere nás jen jako určitý tréninkový materiál, ale vše je na přátelské bázi. V tomhle je výjimečná.

Oba jste úspěšně složili maturitu. Co vás čeká teď? Budete dál studovat nebo se chcete naplno věnovat atletice?

Jakub

Měli jsme už od loňského roku nastaveno, že až odmaturujeme, tak se budeme chtít věnovat atletice profesionálně, abychom se posunuli, co nejdále to půjde. Chceme být profesionálními atlety a doufáme, že se nám to podaří.

Michal

I mým snem je, abych se mohl atletikou živit. Tím, jak jsem věděl, že nás to tak baví, tak by byla škoda nezkusit být profesionálem.

Máte v plánu letos ještě nějaké starty a jaké jsou vaše ambice do zbytku sezóny?

Michal

Nejbližší start nás čeká při druhém extraligovém kole na Julisce. Pak tam máme nějaký start v Německu a Domažlicích. V září pak budeme závodit hlavně za mládežnické družstvo. Takovým podzimním vrcholem bude juniorský klubový Pohár mistrů v Leirii. Oba bychom chtěli ještě překonat český juniorský rekord.

Jakub

Není co dodat. Máme stejné plány.

Jak moc velký rozdíl je pro vás házet juniorským a mužským diskem?

Jakub

Nezdá se to, ale je to velký rozdíl, co se týká metrů, mám ho trošku větší, než bych měl mít, ale v posledních týdnech házíme více dvoukilovým diskem a už je to lepší. Je to poměrně velký zásah do techniky. Jsem rychlostní typ a když to víc rozjedu s dvojkou, tak nemám šanci udělat tak dobrý hod. Tím pádem s dvojkou trochu měním techniku.

Michal

Je to „jen“ 250 gramů, ale jak říkám, ty poslední rozdílové váhy mezi juniorským a mužským náčiním, to je taková magická hranice. Myslím si, že se s tím osobně mi to až takový problém nedělá. Letos už mám hozený poměrně pěkný výkon a rád bych ho ještě o kousek vylepšil. S dvojkou se mi hází dobře.

Petr Jelínek

Vytisknout