přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

7. listopadu 2016, 14:24

Lukáš Melich - rozhovor listopadu

Hostem našeho rozhovoru měsíce je tentokrát naše dlouholetá mužská kladivářská jednička a bronzový muž se světového šampionátu v Moskvě Lukáš Melich.

Lukáši, jak byste zhodnotil uplynulou sezónu? Na mistrovství Evropy se vám rozhodně nedařilo podle vašich představ. Kde byla příčina?
Mohu spekulovat, jestli na můj výkon na mistrovství Evropy měla nějaký vliv borelióza, se kterou jsem laboroval, ale fakt je ten, že jsem prostě házel špatně. Není na co se vymlouvat. Byl to zpackaný závod.

Na olympijských hrách to bylo o něco lepší, přesto jste se do finále nedostal, co chybělo tam?
Na olympiádě chybělo 33 centimetrů na finále, což by byl relativní úspěch, ale pro mě osobně, jestli bych byl dvanáctý, patnáctý nebo devatenáctý, je stejný výsledek. Pro mě byla vždy kvalitním umístěním elitní osmička. Samozřejmě bych si rád zaházel olympijské finále, ale co se týká výsledku na papíře, nikoho nezajímá, jestli jste byl dvanáctý nebo patnáctý.

Letošní olympiáda se konala poprvé v Brazílii. Jaký ve vás zanechala dojem?
Pokud mohu porovnávat olympiádami v Pekingu a v Londýně, tak tato byla jednoznačně nejslabší po všech stránkách. Já jsem byl v Riu závodit v letech 2012 a 2013, házeli jsme přímo na rozcvičovacím stadionu, který je vedle olympijského a za tři roky se tam nezměnilo vůbec nic. Chápu, že Brazilci třeba neměli tolik peněz na organizaci, jako měli organizátoři na předešlých olympiádách, ale velký problém byl s bezpečností. Například mě osobně asi šestkrát vůbec nekontrolovali. Když jsem se byl podívat na volejbale, tak jsem se dostal až na plochu, a to jsem měl batoh na zádech.

Co pro vás bylo v Riu největším zážitkem?
Celé hry jsou vždy zážitkem. Pro většinu sportovců je olympiáda absolutním vrcholem jejich kariéry. Osobně se mi líbila atmosféra v českém týmu. Bylo fajn, že jsme měli společnou místnost, kde jsme si mohli dát pivo nebo kafe a fandit ostatním reprezentantům.

Máte za sebou již troje olympijské hry. Jak byste je porovnal?
Na první olympiádě v Pekingu jsem byl celý vyjukaný. Vše tam perfektně klapalo. Do Londýna jsem přijel až několik dní před závodem, protože jsem věděl, že když mi závod sedne, tak mohu bojovat o zajímavé umístění, což se i celkem povedlo. Ze sportovního hlediska byl Londýn jednoznačně nejlepší. A olympiáda v Riu, to bylo něco mezi.

Jak jste strávil posezónní volno?
V záři mi skončilo přerušení školy. Záhy jsem zjistil, že mám nějaké resty, chyběly mi tři zkoušky. Byli jsme se na pár dní podívat za známými ve Slovinsku a poté jsme byli týden na Rhodosu. Následoval týden v lázních v Třeboni

Jaké jsou vaše plány v nejbližších týdnech?
Momentálně se připravuji v Nymburku. Poté pojedu s oštěpaři do Špindlu a v prosinci mě čeká soustředění v Africe. Každý rok to je víceméně stejné.

Ke konci roku vám končí smlouva na Dukle. Jak bude tedy vaše příprava vypadat v nadcházejícím roce?
Myslím, že přípravu nebudu mít komplikovanější. Končí mi akorát vojenská smlouva, takže sundám uniformu a budu dál působit jako občanský zaměstnanec Dukly tak, jak to bylo před MS v Moskvě.

V posledních sezónám se vám příliš nedařilo. Věříte, že ještě dokážete navázat na úspěchy z let 2012 a 2013?
Věřím, že ano, kdybych o tom nebyl přesvědčen, tak můžu ukončit kariéru. Navíc výkony v současném kladivu nejsou takové, jaké byly v předešlých letech. Například v Riu stačil na vítězství nejslabší výkon od roku 1984. Druhým aspektem je, že bronz měl čtyřicetiletý Tichon za 77 metrů a za ním byla zase díra.

V posledních dvou letech dominuje světovému kladivu Polák Pawel Fajdek. Jak si vysvětlujete jeho výpadek na olympijských hrách? Zvlášť když se mu něco podobného přihodilo již před čtyřmi lety v Londýně?
U něj to bylo o hlavě. Já jsem ho viděl házet na posledním tréninku před kvalifikací a házel daleko za osmdesát metrů. Vůbec jsem jeho vystoupení v kvalifikaci nepochopil. Jeden pokus poslal do sítě a dvakrát hodil 71 metrů. Z mého pohledu je to u takového borce nepochopitelné.

I když na olympijských hrách Fajdek neuspěl, přesto je v uplynulých letech jen těžko k poražení. V čem vidíte jeho sílu?
Je si sám sebou stoprocentně jistý jak v přípravě, tak i na závodech. Je samozřejmě velmi dobře připraven a je stále ještě dost mladý. Techniku také nemá vůbec špatnou.

Již dlouhá léta nemáte na domácí půdě vážnější konkurenci. Čím si myslíte, že to je?
Jsem názoru, že je hned několik faktorů, které to ovlivňují. Je hrozně málo trenérů, kteří kladivu opravdu rozumí. Většina našich mladých kladivářů nemá atletické základy. Chodí do posilovny a házejí. Nic jiného nedělají, což samozřejmě není dobře. Navíc kladivo obecně netáhne. Ono se u toho musí makat, každý si myslí, že když bude chodit na trénink dvakrát nebo třikrát týdně, že se zlepší sám od sebe.  

Vidíte v nějakém z našich současných kladivářů potenciál, že by se mohl stát vaším nástupcem?
V následujících pěti letech bohužel nikoho takového nevidím.

Momentálně doděláváte vysokou školu. Jak zvládáte kombinovat studium a vrcholový sport?
Naprosto skvěle. J VŠEM mi maximálně vstříc. Mám sportovní stipendium, nejlepší formu studia, na zkoušky mohu chodit v podstatě v průběhu celého roku. Schyluje se k závěru, chybí mi pár zkoušek, seminární práce a bakalářka. Zvolil jsem obor podniková ekonomika.

Proč jste si vybral zrovna takový obor?
Není to nejjednodušší obor, který tam je. Když už jdu něco studovat, tak ať je to obor, kde bych měl teoreticky uplatnění i v profesním životě. I když jsem si téměř jistý, že se tomu věnovat nebudu.

Už jste přemýšlel, co byste chtěl dělat po ukončení aktivní sportovní kariéry?
Nějaký nástřel mám, ale konkrétně zatím nic říkat nebudu. Záleží, jak dlouho mě nechají na Dukle a jak se mi bude dařit.

Neláká vás trenérská profese?
Na jednu stranu by to bylo lákavé, ale když se podívám trošku reálnýma očima, kde trénovat, koho trénovat a kdo vás zaměstná jako trenéra, je více proti než pro. Rád bych třeba někoho v budoucnu trénoval, ale spíše pro zábavu. 

Petr Jelínek

Vytisknout