Jakub Holuša - rozhovor února

Jakube, zatím jste sbíral medaile z dospělých mezinárodních akcí v hale. Jste tedy spíš halový typ?
Zatím to tak vypadá. Ale rád bych také získal už nějakou medaili venku. Nijak zvlášť to nerozděluju, jestli je to hala nebo venek. Pravda je, že oproti jiným běžcům jsem v hale lepší a dokážu smazat výkonnostní rozdíly vůči lepším běžcům. V hale jsem vždy běhal rád.

Kdybyste měl srovnat úspěchy na HMS a HME, který je pro vás cennější?
Těžko se to dá srovnávat. Vážím si každé medaile, ale ta z HME v Praze je pro mě asi cennější. Přeci jen to bylo doma. Co se týká kvality soupeřů, tak to bylo na HMS v Istanbulu srovnatelné s loňskou Prahou. V Istanbulu byl Aman a Kszczot, v Praze zase běželi Özbilen a Tesfaye, což jsou vlastně afričtí běžci, kteří reprezentují evropské státy.

Proč myslíte, že jste zatím neměl tolik štěstí na venkovních mezinárodních akcích?
Pokaždé mi to o kousek uniklo. Myslím, že několikrát jsem na tu medaili měl, ale vždy jsem udělal nějakou taktickou chybu. To se mi stalo například na ME v Helsinkách. Tam jsem byl opravdu blízko medaili. V Curychu mě vyřadili zdravotní problémy a loni v Pekingu, to prostě nebyl můj den.

Začínal jste na stýplu. Jakého času si myslíte, že byste byl schopen na této trati dosáhnout? Neláká vás si stýpl zaběhnout?
Rozhodně mě to láká. Když budu zdravotně v pořádku, tak si myslím, že jako doplněk a zpestření k přípravě to není vůbec špatné. Pro mě je to jednodušší než běžet pětku. Co se týká času, tak to jsou jednoduché počty. Věřím, že bych byl schopný času kolem 8:15.

Jak vlastně vznikla spolupráce mezi vámi a trenérem Jiřím Sequentem?
S bývalým trenérem Daliborem Kupkou jsme oba cítili, že to nejde správnou cestou. Cítil jsem, že potřebuji nějakou razantní změnu. Potřebuji osobu, ze které mám respekt, tak jsem oslovil Jirku. Věděl jsem, že mě dokáže dostat zpátky. Když člověk chce běhat dobré časy, tak musí dřít a ta spolupráce funguje.

Čeho si na něm nejvíce ceníte? V čem je jeho kvalita jako trenéra?
Nebojí se experimentovat a jít do extrémů. Nemá problém s tím mi dát extrémní trénink. To jsem do té doby neznal, ale vím, že to potřebuju a vyhovuje mi to.

Na podzim jste absolvoval soustředění v JAR sám. Jak jste to zvládal bez trenéra a bez skupiny?
Já jsem na to zvyklý. I v Praze trénuji většinou sám. Trenér je převážně v Brně. Navíc už mám nějaké zkušenosti. Měl jsem plán od trenéra, který jsem podle pocitů a potřeby lehce upravoval. Občas jsem se připojil ke skupině trenéra Jeana Vestera.

Občas jste tam trénoval právě s jinými běžci? Jak to funguje? Domlouváte se dopředu?
Jean Vester má v Potchefstroomu velkou běžeckou skupinu, která se skládá z profesionálů i začínajících atletů. Organizuje tréninkové kempy v tomto středisku. Většinou to funguje tak, že pokud se k nim někdo připojí, tak jsou rádi a může se přidat kdokoliv. Myslím, že je to přínosné pro obě strany.

Kolegové ze skupiny jsou momentálně na soustředění v Keni. Neláká vás zkusit tréninkový kemp i tam?
Láká mě to. Rád bych se tam podíval, ale uvidíme, kdy se tak stane. Je to problematičtější kvůli očkování. Budu nad tím přemýšlet, jestli třeba na podzim pojedu znovu do JAR nebo zkusím Keňu. Je to také trochu riskantní, že je to v hodně vysoké nadmořské výšce, takže když to tam člověk s tréninkem přežene, může ho to oddělat.

Pokud jste v Praze, máte nějakého sparingpartnera?
Občas se mnou trénuje Adam Zenkl. Jezdí se mnou i na některá soustředění jako sparing.

Kolik tak zhruba naběháte kilometrů za rok?
Mezi pěti až šesti tisíci. Záleží také na zdraví. Pokud jsem zdravý, tak je to k těm šesti.

V úvodu halové sezóny běžel kvalitní patnáctistovku Filip Sasínek. Uvítal byste, kdyby vám vyrostla konkurence i v domácím prostředí?
Rozhodně bych byl rád, kdyby se tady objevili třeba dva nebo tři běžci, kteří by mi trošku šlapali na paty. Byla by to motivace i pro mě. Filip vypadá talentovaně a doufám, že se bude zlepšovat. I já jsem se v jeho věku pohyboval na takových časem. Přeji mu, aby to nebylo jeho maximum. Snad mu to půjde dál. Má dobře našlápnuto.

Máte již nějaký kalendář závodů na halovou sezónu?
Teď ve středu poběžím patnáctku v Düsseldorfu. Následovat bude trojka v Mondeville a poté kilometr ve Stockholmu. Další patnáctku půjdu v Glasgow a poté už bych se chtěl připravovat na HMS v Portlandu.

V čem myslíte, že je vaše silná stránka a naopak slabina?
Určitě mám talent, ale na této úrovni to už není rozhodující. Jsem dříč a umím makat. Také jsem maximalista. Soustředím se na svůj cíl a za tím si jdu. Ale umím i úplně vypnout, když je to potřeba. Mám silnou vůli a jdu si tvrdě za svým. Také jsem schopný snést velké tréninkové dávky a mám vrozenou rychlost, na kterou umím navázat vytrvalostí. Rezervou je možná moje váha, ale s tím asi moc nenadělám. Vždy jsem měl oproti jiným běžcům velká ramena. Možná i v životosprávě se dá pokaždé něco zlepšovat. Vždy je na čem pracovat a je důležité si to uvědomit.

Budete v létě chtít startovat na ME i na olympiádě?
Rád bych startoval na obou akcích. Na Evropě bych rád konečně udělal medaili a na olympiádě je mým cílem finále. Před oběma vrcholy bych chtěl absolvovat nějaká soustředění.

Kdo je vaším běžeckým vzorem?
Čistě běžecký vzor nemám, ale sleduji všechny skvělé mílaře a běžce, jakou jsou Bekele, El Guerrouj nebo Farah a snažím si z nich něco vzít.

Jak teď rád trávíte volný čas?
Většinou se snažím odpočívat, dám si kávu, něco si přečtu nebo se podívám na nějaký pěkný film

Poslední rozhovor měsíce s vámi byl před šesti roky. Jak se za tu dobu Jakub Holuša změnil?
Myslím si, že se změnil hodně. Jsem o dost vyzrálejší. Uvědomuji si různé věci. Vím, že život mám jen jeden a musím si ho užívat. Prošel jsem si i dobou, kdy mi to nešlo, ale dostal jsem se z toho a o to víc si to teď užívám a cítím, že jsem teď v ideálním rozpoložení. Cítím, že mám před sebou nejlepší čtyři roky. Rozhodně jsem také cílevědomější, psychicky odolnější a sebevědomější.