přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

27. ledna 2021, 12:31

Čtyřiadvacítka klubu šestimetrových

Šest metrů, to je bájná hranice, kterou touží snad každý tyčkař překonat, aby se stal členem tzv. klubu šestimetrových, který před několika dny oslavil 32 let své existence. V „Tématu týdne“ se ohlédneme za historií šestimetrových skoků.

Vůbec prvním tyčkařem, kterému se podařilo přeskočit šest metrů byl 13. července 1985 legendární Ukrajinec Sergej Bubka. Tehdy se ještě jako reprezentant Sovětského svazu v Paříži úspěšně přenesl přes 600 centimetrů. Na dalšího šestimetrového tyčkaře se pak čekalo přes tři roky a stal se jím Bubkův reprezentační kolega ze sovětské reprezentace Rodion Gataullin, jenž 22. ledna 1989 zdolal v Leningradu rovných šest metrů a stal se tak prvním tyčkařem, který zdolal tuto hodnotu v hale. O několik dní později pak svůj zápis v běloruském Gobelu ještě posunul na 602 centimetrů a krátce se radoval z pozice halového světového rekordmana. Tu mu však 11. února téhož roku vzal Bubka, když v Ósace skočil 603. Nicméně právě od 22. ledna 1989 můžeme datovat „vznik“ klubu šestimetrových tyčkařů. Od jeho pomyslného založení tak uběhlo 32 let.

K dnešnímu dni čítá tato elitní společnost 24 členů z jedenácti zemí a pěti kontinentů. Pouze Asie ještě nemá šestimetrového tyčkaře. Co se týká národností, nejlépe jsou na tom tyčkařské velmoci Rusko a Spojené státy americké, které mají ve své historii již pět šestimetrových tyčkařů. Následuje Austrálie s třemi borci a Francie s dvěma atlety. Jihoafrická republika, Švédsko, Brazílie, Kanada, Polsko a Ukrajina mají po jednom. Pod otevřeným nebem zdolalo šest metrů 21 tyčkařů a v hale se to podařilo 12.

Bubka a Gataullin pak čekali na dalšího člena klubu více než šest let, kdy se k nim přidal v roce 1995 Jihoafričan Okkert Brits, jenž 29. července v italském Sestriere skočil 600 centimetrů. Přesto nevyhrál, Bubka ho tehdy porazil díky lepšímu zápisu. Bylo to vůbec poprvé v historii, kdy dokázali v jednom závodě hned dva tyčkaři skočit šest metrů.

Jako poslední se do klubu šestimetrových přidali na mistrovství Evropy v Berlíně 2018 vítězný Švéd Armand Duplantis a stříbrný Rus Timur Morgunov. Duplantis tehdy triumfoval v novém juniorském světovém rekordu 605 centimetrů a stal se v necelých devatenácti letech nejmladším tyčkařem, který se úspěšně přenesl přes šest metrů. Morgunov skočil 600.

Co se týká počtu překonaných šestimetrových hodnot, je zatím jasně nejúspěšnější Sergej Bubka, jemuž se to podařilo celkem 48-krát. Následuje ho Francouz Renaud Lavillenie se 17 úspěšnými pokusy a za ním je už Duplantis s 12 šestimetrovými výkony. Deseti z nich přitom dosáhl v průběhu minulého roku. V tomto ohledu se už na Bubku mladý Švéd dotáhl. Dohromady 13 tyčkařů skočilo šest metrů více než jednou.

Na území České republiky padla „šestka“ dohromady třikrát. Poprvé tomu bylo 23. června 1987 v Praze, a autorem tohoto skoku nemohl být nikdo jiný než Bubka. Po osmnácti letech na něj navázal pří svém vítězství na halovém mistrovství Evropy v Praze Francouz Renaud Lavillenie, jenž v O2 Aréně skočil dosud platný rekord šampionátu 604 centimetrů. O rok později se do Čech vrátil, aby ozdobil mezinárodní halový mítink v Jablonci výkonem 603 centimetrů.

Šestimetrová hranice padla také již na všech mezinárodních vrcholech typu olympijských her a mistrovství světa či Evropy v hale i pod otevřeným nebem. Nejdéle na tento zápis čekal olympijský svátek. Teprve na olympijských hrách v Riu 2016 dokázal tuto metu zdolat k radosti domácího publika Brazilec Thiago Braz da Silva, jenž vylepšil olympijský rekord na 603 centimetrů.

Na mistrovství světa pod otevřeným nebem bylo třeba na vítězství skočit šest metrů a více celkem čtyřikrát. Na šampionátech ve Stuttgartu 1993 a Aténách 1997 to byl Sergej Bubka. V prvním případě skočil rovných šest metrů, v tom druhém 601. Na MS v Seville 1999 skočil Rus Maxim Tarasov 602 a o další dva roky na mistrovství světa v Edmontonu stanovil hodnotu současného rekordu šampionátu na 605 centimetrů Australan s běloruskými kořeny Dmitri Markov.

Na HMS překonal rovných šest metrů jako první v Seville 1991 také Bubka. V Maebaši 1999 ho napodobil Francouz Jean Galfione. Australan Steve Hooker skočil na halovém světovém šampionátu v Dauhá 601. Rekord mistrovství 602 má pak od mistrovství v Portlandu 2016 ve svém držení Lavillenie.

Na letním mistrovství Evropy drží pozici prvního šestimetrového tyčkaře Gataullin, jenž se v Helsinkách 1994 úspěšně přenesl přes 600 centimetrů. V Berlíně 2018 ho pak doplnili již zmiňovaní Duplantis a Morgunov. Na HME je zatím jediným šestimetrovým tyčkařem Lavillenie, který ovšem tuto hranici pokořil hned na třech kontinentálních šampionátech pod střechou v řadě, a to na HME v Paříži 2011 (603), Göteborgu (2013) a Praze (2015).

Historie pamatuje pouze šest závodů, kdy dokázali ve stejné soutěži hned dva tyčkaři přeskočit šest metrů. Poprvé tomu bylo ve výše uvedeném souboji mezi Sergejem Bubkou a Rodionem Gataullinem v Sestriere 1995. O dva roky později na mítinku v japonské Fukuoce to pak byli opět Bubka a Maxim Tarasov. V sezóně 1999 doplnil Tarasova tentokrát Američan Jeff Hartwig. Následovaly berlínské zápisy Duplantise a Morgunova a naposledy se tak stalo v minulé sezóně, kde na mítinku Diamantové ligy v Lausanne zvítězil Duplantis výkonem 607 centimetrů a Američan Sam Kendricks byl druhý za 602. V hale proběhl pouze jediný závod s dvěma šestimetrovými zápisy. Stalo se tak v roce 1993 ve francouzském Lievin a jejich autory byli opět Bubka a Gataullin.

V současné době je světovým rekordmanem v hale i pod otevřeným nebem Armand Duplantis. Obě světová historická maxima překonal v loňské sezóně. To halové posunul dokonce dvakrát. Nejprve v Toruni vylepšil předešlý zápis Lavillenieho z Doněcku 2014 o jeden centimetr na 617, aby ho následně ještě v Glasgow posunul na 618. V létě pak vylepšil i Bubkův světový rekord, když se na mítinku Diamantové ligy v Římě úspěšně přenesl přes 615 centimetrů.

V halových historických světových tabulkách následují Duplantise Lavillenie (616), Bubka (615) a Australan Steve Hooker (606). Venku to pak jsou opět Bubka (614), Kendricks (606) a pak trio Maxim Tarasov, Renaud Lavillenie a Dmitri Markov (605).

Že je světová mužská tyčka na vzestupu potvrzuje i fakt, že na posledním mistrovství světa v katarském Dauhá 2019 startovalo hned pět závodníků s osobním rekordem přes šest metrů. Nyní nezbývá než čekat, kdo se stane 25. členem klubu šestimetrových. Zejména ve Spojených státech by se našlo hned několik adeptů, kteří se v posledních měsících dokázali této bájné hranici přiblížit. Například KC Lightfoot, jenž před necelými dvěma týdny skočil v Lubbocku 594 centimetrů.

Petr Jelínek, foto: World Athletics

Vytisknout