Vychází „jednička“ časopisu Atletika
Pochopitelně vám jako obvykle v tuto dobu nabízíme přehled halového dění. Jak všichni víte, pouze toho domácího, neboť zimní části sezóny chybělo mezinárodní vyvrcholení v podobě světového šampionátu v Nankingu. A stejně tak víte, že čekání na další závody, které jindy trvá na jaře jen pár týdnů, se nám bohužel protáhne. (Snažíme se situaci reflektovat i ve stručném přehledu o proměně kalendáře, berte jej prosím spíše jako informační základ, který už po dvou týdnech od uzávěrky není 100% aktuální.)
Každopádně doufám, že v nastalé situaci oceníte, že jsme halovým mistrovstvím ČR tentokrát věnovali trochu více prostoru – hlavně obrazového – než jindy. A že rádi zavzpomínáte také na „krosovou Evropu“, byť od ní uplynulo už skoro půl roku. Třeba i proto, že se v prosinci do Lisabonu sletěli zástupci z celého kontinentu, aktuálně bohužel věc nerealizovatelná.
Věřím, že oceníte také více prostoru pro publicistiku. K naplánovaným třem článkům o současných oštěpařích – šampion Thomas Röhler, talent Martin Florian, u nás trénující Haruka Kitagučiová –nečekaně přibyl ještě jeden. Dana Zátopková se na vás směje z obálky a věřím, že tato emoce bude při vzpomínkovém textu na její jedinečný život převažovat. A to nejen při čtení, ale také při prohlížení, neboť – všimněte si – úsměv ten má paní Dana skoro na všech fotografiích. Díky moc za jejich poskytnutí autorům, zejména Ivaně Roháčkové z ASC Dukla.
Do kategorie „to nenaplánujete“ spadá i naše původní hlavní téma, v němž jsem sesbíral příběhy atletů, do jejichž života zasáhla rakovina. Ne, opravdu nejsem tak masochistický, text vznikl ještě před krizí. A snad vás ani čtení o této nemoci do krize neuvrhne, zvlášť když z pěti hlavních příběhů je jen jeden opravdu smutný a všechny do jednoho jsou ukázkou bojovného sportovního ducha.
Kdyby snad trochu ano, věřím, že jindy velmi kontroverzní téma, jestli jsou „jisté boty s fajfkou“ technologickým dopingem, anebo férovou inovací, se nyní stane oddechovkou. Podobně jako příběh nejdražšího sportovního artefaktu, ručně psaného „Olympijského manifestu“ Pierra de Coubertina. A pomoci přijít na jiné myšlenky v nelehkých časech se snažíme i na dvojstraně s cvičebními tipy, určenými nejen pro rodiče s dětmi a nejen pro venkovní podmínky.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
doufejme, že se co nejdříve dočkáme závodů v našem milovaném sportu. I kdyby to trvalo déle, než si přejeme, atleti (a mnozí jiní sportovci) nám ukazují, jak inspirující dovedou být, i když nemohou naplno dělat, v čem jsou nejlepší. Natáčejí videa, jak se hýbat doma (viz náš seriál). Pomáhají ostatním třeba tím, že pro ně šijí roušky (Kateřina Šafránková); prodávají v aukcích startovní čísla (Armand Duplantis); anebo třeba – i v jeho případě pro dobrou věc – uběhnou na dvorku maraton, i když jsou bývalí oštěpaři a mají 6metrovou zahrádku (James Campbell).
V létě na viděnou nad „dvojkou“. Věřím, že už to bude v lepších časech a že o závodech nebudeme mluvit jako o něčem vzdáleném, ať už o pohledem do minulosti nebo budoucnosti.
Níže ještě připomínám cesty, jak k vám časopis může doputovat a také náhled, jak vypadá. Příjemné čtení.
JAK ČASOPIS POŘÍDIT: ATLETIKA.CZ/PREDPLATNE