Michal Rada

Datum narození: 25. 5. 2007
Oddíl: T. J. Sokol České Budějovice
Trenér: Jiří Couf, Laurent Meuwly
Disciplíny: 400 m př.
Úspěchy: 2023: EYOF-400 m př./R-DQ, 100-200-300-400 m/R-DNF, MEJ-400 m př./SF; 2024: ME17-400 m př./1., MSJ-400 m př./2.; 2025: MEJ-400 m př./1., 4x400 m/1.; 2026: MSJ-400 m př./1.
Osobní rekord: 48.59 EJR (2026)

Michal Rada prokazoval svou všestrannost už od nejútlejších mládežnických kategorií. Kromě dlouhých překážek zářil i v řadě dalších disciplín. Však dokázal vylepšit národní dorostenecké rekordy třeba i v sedmiboji, trojskoku nebo na šedesátce překážek. V tomto věku předváděl špičkové výkony i v dálkařském nebo výškařském sektoru. Přes sezónou 2024 se však definitivně rozhodl pro dlouhé překážky a udělal dobře.

Na Memoriálu Josefa Odložila se blýskl dokonce na mužské čtvrtce překážek časem pod 50 vteřin, když si s tratí poradil v čase 49.89. Dorostenci mají překážky o něco nižší a v této kategorii naprosto dominoval, což potvrdil i na mistrovství Evropy do 17 let v Banské Bystrici, kde suverénně zvítězil v novém evropském dorosteneckém rekordu 49.51. Obstál ovšem i ve starší a světové konkurenci, jelikož v peruánské Limě sahal dokonce po juniorském globálním zlatu, ke kterému mu scházely pouhé čtyři setiny, o které byl rychlejší Američan Vance Nilsson. Přesto byla stříbrná medaile v juniorském národním rekordu 49.30 skvělým úspěchem.

Michalův výkonnostní progres pokračoval i v roce 2025. Na Zlaté tretře v Ostravě si nejprve posunul své kariérní maximum na 49.08 a naplno pak zazářil při mistrovství Evropy juniorů ve finském Tampere, kde potvrdil roli velkého favorita, když neměl sobě rovného soupeře a doběhl si pro zlato v rekordu šampionátu 48.78. Za evropským rekordem této kategorie reprezentanta někdejšího Sovětského svazu Vladimira Budka zaostal jen o čtyři setiny. V českých historických tabulkách mezi muži se posunul na třetí místo za Jiřího Mužíka a Víta Müllera. Z Tampere si navíc odvezl dvě zlaté medaile, jelikož byl i finišmanem zlaté štafety čtvrtkařů.

Vstup do sezóny 2026 byl z Michalovy strany spíše pozvolnější, a to i kvůli maturitním povinnostem. Směrem k juniorskému světovému šampionátu v Eugene však jeho forma gradovala. Těsně před odletem za Atlantik se v Madridu prezentoval časem 48.89. V Oregonu pak předvedl naprosto dominantní vystoupení, když byl suverénní při každém svém běhu včetně toho finálového. Zisk titulu juniorského mistra světa navíc ozdobil novým evropským juniorským rekordem 48.59. Krátce po návratu do Evropy si pak poprvé v kariéře zazávodil na Diamantové lize a v Lausanne se rozhodně neztratil, když si z první dráhy doběhl pro šesté místo v parádním čase 48.70.