Karolína Maňasová

Karolína Maňasová o sobě dala poprvé výrazněji vědět v roce 2023, a to hned mistrovským titulem na halové šedesátce. Pod otevřeným nebem při svém teprve druhém zahraničním startu ve Štýrském Hradci zaběhla na stovce čas 11.26, díky kterému se stala po Jarmile Kratochvílové druhou nejrychlejší Češkou na této distanci. Reprezentační dres poprvé oblékla krátce nato při mistrovství Evropy družstev v Chorzówě. Následně odcestovala na ME do 22 let. Semifinálová účast ve finském Espoo pro ni však byla spíše zklamáním.

Hned v úvodu halové sezóny 2024 dokázala při svém druhém startu v Jablonci nad Nisou vyrovnat časem 7.23 národní rekord Kláry Seidlové. O několik týdnů později pak byla už českou rekordmankou pouze ona, když získala svůj druhý halový titul v čase 7.15. Na HMS v Glasgow bohužel skončila její cesta hned v rozběhu. Pod otevřeným nebem už se jí v reprezentačním dresu vedlo výrazně lépe. Na mistrovství Evropy v Římě ji od finálové účasti dělily jen tři setiny a s časem 11.17 obsadila desáté místo. V Paříži si pak odbyla úspěšnou olympijskou premiéru. I pod pěti kruhy postoupila do semifinále, a to díky novém osobnímu rekordu 11.11, kterým se přiblížila k letitému národnímu rekordu Jarmily Kratochvílové už jen na dvě setiny.

S velkými očekáváními tak šla svěřenkyně kouče Iva Pištěka do roku 2025. Třetí halový titul v řadě brala díky vylepšení českého rekordu na 7.14, ale nejrychlejší čas sezóny si nechala na halové mistrovství Evropy v Apeldoornu, kde v semifinále posunula hodnotu svého národního historického maxima na 7.10 a postoupila do svého prvního velkého finále, ve kterém si následně dosprintovala pro osmé místo.

Pod otevřeným nebem pro ni bylo prioritou mistrovství Evropy do 22 let v norském Bergenu, kde v silném protivětru naprosto dominovala v čase 11.30 a stala se zaslouženě kontinentální šampionkou. Odcestovala i na mistrovství světa do Tokia, kde bohužel vypadla už v rozběhu.