přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Vzpomínka na Gundera

Již v minulém čísle jsme oznámili smutnou zprávu, že legendární švédský běžec Gunder Häag se nedožil svých 86. narozenin, které by oslavil právě na Silvestra. Na tichého Švéda, držitele 15 světových rekordů, zavzpomínala při své skvělé štědrovečerní rybí polévce také Dana Zátopková.
„Gunder nás s Ťopkem pozval na své sedmdesátiny, které tehdy slavil až koncem jara. Vzal nás i na svoji samotu v Albeckenu. Tam měli se ženou Daisy hezký domek, kousek odtud byl Gunderův rodný srub, všude kolem voňavá střemcha, les a na dohled krásné jezero. Jenomže do civilizace to bylo 20 km.
Právě tam začínal Häag svoji sportovní dráhu. Jezdili prý s tatínkem pracovat do lesa. Gunder vždy běžel za vozem taženým koňmi. Tatínek ho stále poňoukal k běhání a když mu jednou  změřil pětikilometrový úsek, bylo rozhodnuto. Na patnáctistovce a zejména na pětikilometrové trati se nejvíc proslavil. Jako první člověk na světě zaběhl pětku pod 14 minut. Jeho velkým parťákem byl Arne Anderson, také světový rekordman, ale většinou těsně druhý za Häagem.
Oba běžce po válce švédský svaz diskvalifikoval, z dnešního pohledu to bylo pro pár korun. Tak si Gunder pořídil čtyři děti, ale ty se mu už dávno rozprchly po světě. Potom žili v Albeckenu se ženou,  ta však nebyla ze samoty právě nadšená. Gunder byl nemluva, a tak Daisy alespoň vyhlížela pošťáka, aby slyšela lidské slovo a dozvěděla se pár novinek z Bräcke, nejbližšího města.
Právě v Bräcke  jsme s Emilem ještě před 15 lety  běželi přespolák, který si vymysleli slavní Švédové. Bylo to koncem května, pěkná čvachtanice. Zatím co já s Emilem jsme spíš pajdali než běželi, tak Arne i Gunder někde slavili. Ale v cíli nás pěkně přivítali.
Také jsme byli se svými hostiteli na rybách. I když Emil nikdy nechytal, tak z albeckenského jezera za pár minut vytáhl velkého pstruha. Už jsme ho viděli na pekáči. Gunder však rybě opatrně vytáhl z huby háček, láskyplně ji pohladil a šup s ní do jezera. Jen suše poznamenal ,Only for practice jen pro trénink.
A ještě něco musím na Gundera prozradit. V důchodu využíval své řezbářské šikovnosti, to byla zábava pro nemluvu. Také se víc a víc upínal ke svým předkům. Chodil si s nimi ,popovídat a  rozjímat do rodného srubu. Tam prý  naslouchal i místním trollům. Právě kvůli nim měl cestu ke svému domu i ke srubu vysypanou hrubým štěrkem, který při chůzi chrastil. Tak poznal, že někdo jde, nejen lidé…,“
 zakončila Dana Zátopková svoji vzpomínku na Gundera Häaga a nabídla hostum „nášup“ své skvělé rybí polévky.
Text František Macák 

Tolik jen ve stručnosti některé články z lednové ATLETIKY. Nezapomněli jste si časopis předplatit? Stále stejná cena předplatného – 300 Kč.

Vytisknout