přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

VALENCIE – FINÁLE PMEZ

VALENCIE – FINÁLE PMEZ
Atleti na Pobřeží pomerančového květu - Úspěch týmu z Julisky v A finále PMEZ – Zlatí Michal Šneberger, Adam Ptáček, Petr Stehlík a Libor Malina – Opět vítězství moskevských celků LUČ – Dukla obsadila celkově bronzovou příčku – Ženy USK byly šesté a udržely pro ČR účast v elitní evropské A skupině PMEZ - Jubilejní 30. ročník PMEZ bude za rok v Praze.
  

ČTYŘIKRÁT ZLATÁ DUKLA
Ve španělské Valencii, metropoli Costa del Azahar – Pobřeží pomerančového květu - sev posledním květnovém víkendu utkalo osm nejlepších evropských týmů mužů i žen o trofeje 29. ročníku PMEZ mužů a 23. ročníku PMEZ žen. Českou republiku zastupovali v nejprestižnější klubové soutěži opět muži Dukly Prahaa po sedmi letech ženy USK Praha, které se vrátily na místo svého posledního startu v Poháru – do Valencie. Na malém stadionku téměř v centru města bylo po dva dny soutěží sympatických 27°C, ale vál nepříjemný vítr, znehodnocující regulérnost výkonů. Muži Dukly i ve velmi oslabené sestavě obsadili nečekané třetí místo. Poprvé v historii PMEZzískali vojáci v jediném ročníku víc než jedno prvenství. Tentokrát si odvezli hned čtyřizlaté. Skvěle si vedl v taktickém závodě na 1500 m Michal Šneberger, tyčkař Adam Ptáček se statečně protrápil k prvenství. Soupeře nenašli ani vrhači Petr Stehlík a Libor Malina.

Po prvním dnu byla Dukla nečekaně druhá, ale nakonec obsadila bronzovou příčku: 1. Sports LUČ (Rus.) 135, Fiamme Gialle (Ita.) 115, Dukla 106, Panellinios Atény (Řec.) 97, Puma Chapin (Špa.) 93,5,Belgrave Harriers (Brit.) 75,5, C.A. Montreuil (Fra.) 50, AAC Amsterodam (Niz.) 45. Poslední dva celky sestupují do skupiny B.

CESTA K BRONZU
Sprinty – 30 bodů, průměr 4,3
Nejúspěšnějším Čechem na krátkých tratích byl Jiří Vojtík, nasbíral 12 bodů. Na stovce zaskočil v poslední chvíli za Briňarského, jehož postihla v závěru rozcvičování křeč, a zaběhl svůj nejrychlejší čas 10,41, bohužel s větrem 2,4 m/s. O úrovní závodu nejlépe vypovídá čas 10,10 vítězného Brita Briana Lewisev dresu moskevského celku LUČ. Jeho OR je 9,9. Na dvojnásobné trati byl Vojtík dokonce třetí (21,07), ale zase vál protivítr –0,8 m/s. S vítězným Lewisem prohrál jen o 0,08 s,  ale porazil i Řeka Sarrise s OR 20,48. „Škoda, mělo to být pod 21, ale po stovce jsem byl trochu unavený. Věřím si právě na této trati a stovku bych také chtěl letos zaběhnout kolem 10,30. Zatím drží zdraví. Připravoval jsem se většinou doma, na Dukle a na Olympu. Na jaře jsme byli na Kanárech a odtud jsem hned jel na první start v Turnově. Teď už se těším domů na extraligu,“ potvrdil svěřenec trenéra Jiřího Nejdla.

Na hladké čtvrtce zdolal Jiří Mužík (46,80) své překážkové konkurenty Maščenka (46,87) i Rawlinsona (47,04) a prohrál jen s Britem Baldockem (46,43). V konci však prý cítil lýtkový sval, a tak již nenastoupil do štafety. V té byl z dukláků nejrychlejší Tesařík na prvním úseku (46,8). Čtvrtkaři Dukly byli šestí a krátká štafeta v hodně improvizované sestavě (P. Hnízdil, Sajdok, Vojtík, Ptáček) časem 41,01 pátá.

Na stodesítce překážek se zranil Burdel při náběhu na první překážku. Podle MUDr. Kareše si natrhl stehenní sval, ale více ukáže až sono. Vyhrál Ital Giaconi (13,66). Burdel mohl bojovat o třetí příčku. Kvalitně obsazenou čtvrtku překážek vyhrál Rawlison za 49,72 (absolvoval i štafetu 4x400 m), před Rusem Gorbanem (50,11). Šimánek byl čtvrtý (51,07). „Loni jsem začínal sezonu časem 53,30, letos je to lepší. Technicky to bylo dnes dobré, ale běžel jsem pomalu třetí stovku. V závěru jsem měl hodně sil. Zatím jsem však na překážkách odběhal jen dva tréninky,“ říkal za cílem odchovanec Slavie,nyní v Dukle svěřenec trenéra Kováře. A proč ještě neběžel překážky Štěpán Tesařík? „Po podzimní operaci nosní přepážky mě postihla únavová zlomenina. V lednu a únoru jsem se ani nehnul. Začal jsem až 3. března. Potom jsem byl pět týdnů v JAR. Tam jsem se 14 dnů rozběhával. Ze začátku jsem myslel, že po každém tréninku umřu. Ke konci však z toho byla vytrvalostně životní formu. Při dalším soustředění ve Španělsku mě zase postihla křeč zadního stehna. Překy jsem zatím netrénoval, chci na ně nastoupit až při Zlaté tretře.“

Běhy – 18 bodů, průměr 3,6
V běžeckých disciplínách exceloval na trati 1500 m Michal Šneberger. Konečně máme zase běžce, který dokáže vyhrát i závody s rychlým koncem. Po „turistických“ mezičasech (400 m 1:12,92 – 800 m 2:25,47 a 1200 m 3:24,33) porazil Šneberger v závěrečném úprku i tři soupeře s osobáky hluboko pod 3:40 (Esteso 3:36,71, Stroubakos 3:37,75, Zadorožný 3:38,59). „Formu jsem si přivezl ze Zadova,“ radoval se svěřenec Josefa Vedry. „Asi o 10 % jsme zvětšili kilometráž a hlavně jsme běhali kvalitní úseky. Věřím, že se mi pro MS podaří splnit i limit na 800 m. Že mám formu naznačila už nedávná silniční míle v Rakousku, kde jsem porazil řadu Keňanů i Rakušana Weidlingera. Rychlost na dráze jsem si ověřil právě ve Valencii. Poslední pětistovku jsem běžel za 66 vteřin a jasně porazil soupeře s rychlejšími osobáky.Nejrychlejší z nich byl Španěl, který doběhl druhý. Řekovi jsem oplatil porážku z loňského Evropského poháru a Zadorožnému z Odložilova memoriálu. Na mé závodní pohodě se jistě podílí i novinky v soukromém životě. Nedaleko rodičů v Dobřanech jsem si koupil byt, odtud to mám na Julisku hodinu deset. A už to nejezdím starou stotřicítkou, ale Fordem Sierrou.“

Na trati 800 m se neztratil ani další ze svěřenců trenéra Vedry – Stanislav Tábor. Po pomalé čtvrtce (56,32) držel krok s výbornými soupeři, doběhl pátý a porazil Stroubakosei Itala Perroneho.

V běhu na 3000 m předvedl raketový finiš Rus Šabunin (8:00,87) po mezičasech 2:43,76 a 5:29,61. Tomáš Krutský doběhl šestý (8:16,23). „Na Pohár v dresu Dukly rád vzpomínám, především na první pohárový start na pětce s časem kolem 13:52. Potom jsem se několik let trápil. Od podzimu spolupracuju s trenérem Semerádem. Zaměřili jsme se na rychlost. Budu běhat i patnáctistovky. Jinak se blíží k závěru moje studia na Technické univerzitě v Liberce. Už pracuju na diplomce o tažném zařízení na škodovku Fabii,“ prozradil sympatický odchovanec liberecké atletiky.

Na trati 5000 m stačil Faschingbauer (7. - 14:32,92) rychlým soupeřům jen do třetího km. V konci bylo znát, že se dosud soustředil především na půlmaraton. Pro Řeky získal prvenství Keňan Stephen Cherono (13:48,97).

Ve stýplu Keňan také jasně vyhrál (8:16,44). V kvalitním poli dalších Evropanů si mladíček František Zouhar (82. roč.) zlepšil OR na 8:55,05. „Byla to moje první velká seniorská akce. Začátek byl na mne rychlý, zkopal jsem poslední šestistovku a vadnul technicky. Věřím, že letos splním limit na ME 23,“ sliboval bývalý odchovanec svého otce z AC Praha 1890, dnes člen skupiny Josefa Vedry.

Skoky – 24 body, průměr 6
V tyčceAdam Ptáček vítězství doslova vydřel, 520 i 530 skočil vždy na třetí a 550 a 560 na druhý pokus. Looyen z Amsterodamu zdolal 555 a další favorit Gorškov jen 540. „Gratuluju ti k vítězství, ale skákal jsi blbě,“ říkal trenér Boleslav Patera svému svěřenci. „Adam nabíhal jen ze 16 kroků, celý rozběh má na 18. Po zdolání základu pět metrů ztratil rytmus. Nakonec však ani pokusy na 570 nebyly nejhorší. Byl to dobrý vstup do sezony, loni začínal výkonem 540,“ hodnotil trenér svého svěřence. Vždy hyperaktivní Bolek si před individuálním odletem - cestoval s tyčemi přes Curych - udělal ještě doma velký výron. Ve Valencii si kotník ledoval a přece si neodpustil alespoň „cestování“ na in line bruslích.

Výška byla soubojem Rybakov – T. Janků. Loňské pořadí z Lisabonu si vyměnili. Vyhrál Rybakov, napotřetí skočil i 228 cm. Tomáš skákal suverénně vše na první (210 – 216 – 222). Na 225 měl dost smůly, především při třetím pokusu, ale sezona teprve začíná. O šest cm méně skočili Bettinelli i Challenger. Tomáš opět dokázal, že je tmelem týmu a po právu přebíral na stupních vítězů pohár za třetí místo v PMEZ. Komentář otce a trenéra Jana Janků: „Tomáš byl technicky velmi dobrý. Sezona vrcholí až v srpnu, a tak se nedá skákat 230 již od května. Vydařila se nám příprava na Kanárech. Hlavně, že Tomášovi drží zdraví. Sváťa Ton, další člen naší skupiny, je po operaci kolenního vazu a Jan, můj starší syn, v zimě netrénoval, zlobil ho kotník.“ Spokojený byl i Tomáš: „Dostávám se pomalu tam, kam potřebuju. S druhým místem jsem spokojený, Rybakov je velký závodník. Jsou to dobré body pro Duklu. Poháry mám rád, jsou víc než jen individuální závod.“

V dálce ovlivněné větrem od +1,8 až po +7,4 m/s skočili první tři přes osm metrů. Vítěznému Sosunovi však pomohl k výkonu 813 vítr o síle +6,5, druhý Martinez skočil 804 (+4,9) a třetí Makrinikolas 800 (+6,0). Lampart měl jediný zdařilý pokus 744 (+4,2) a třikrát přešlápl. „V poslední sérii dopadl Petr k devíti metrům, ale s obrovským přešlapem. O jeho možnostech však vypovídal zajišťovák 744, to byl jen proběhnutý pokus pár cm nad pískem“ tvrdil šéftrenér ČAS Václav Fišer. „Vítr mi tolik nevadil, ale pořád nevidím a necítím prkno, jsem rychlý,“ postěžoval si náš velký dálkařský talent. Trenéru Kovářovi se nejvíc líbil Martinez, má prý jiskru. Sosunov je ještě syrový silák.

V trojskoku absolvoval Petr Hnízdil jen první pokus (15,77 ve větru +3,4 m/s) a obnovil si problémy s odraženou patou. Celkově byl čtvrtý. Ital Donato měl při vítězném pokusu 16,72 regulérní podporu větru +2 m/s, tak jako druhý Spasovchodský (16,29).

VRHY – 30 bodů, průměr 7,5
Vrhači byly ozdobou Dukly. Petr Stehlík vyhrál soutěž koulařů posledním pokusem 19,90 před Slovákem Milanem Haborákem házejícím v dresu týmu LUČ. Petr prý tak připravil Milana o 1000 dolarů. Svěřenec trenéra Brabce měl tentokrát jen jediný přešlap a vítězný pokus statečně udržel.

Diskařům vládl Libor Malina. Vedl již od druhého a nakonec i vítězného pokusu (62,85). Druhého Itala Andreie (OR 64,11) přehodil o 168 cm a třetího Rusa Boriševského (OR 65,08) o 204 cm. A přece nebyl svěřenec trenéra Šilhavého nejspokojenější: „Dnes byly ideální podmínky, mně však chyběla uvolněnost. Den před závodem jsem byl v posilovně, ale tělo zareagovalo jinak než obvykle. Mělo to být v závodě o dva metry dál. Mám teď problémy s kolenem. Nemohl jsem dělat naplno odrazy a dřepy, maximálně se 150 kg. Osobák mám pětkrát 220 kg.“

Mezi kladiváři byl mladý Lukáš Melich nečekaně druhý v novém OR 73,96. Teprve posledním pokusem ho přehodil Rus Chersoncev (75,33). Lukáš však porazil dva „osmdesátimetrové“, Řeka Papadimitria (73,86) a Itala Vizzoniho (73,69). „Konečně mi to jde po třech letech v Dukle nahoru. Začínal jsem na Julisce se 71,50, loni to bylo jen 70,82. Letos jsem si hodil první osobák již na Slavii 73,70. Přes zimu jsem se zlepšil ve speciální síle. Chtěl bych letos hodit přes 75 m,“ Lukáš ani netušil, že toto přání se mu splní již za týden při extralize.

Výborně odstartoval do sezony oštěpař Miroslav Guzdek, ale ve Valencii si na něj zasedla smůla. První dva pokusy moc pokazil (71,22 – 71,67) a při třetím (78,89), zaručujícím druhé místo, si pochroumal achilovku levé nohy. Rus Ivanov vyhrál hned prvním pokusem 85,53.

Tým Dukly vedl do Valencie Jaroslav Priščák, náčelník ASC Dukla: „Jsem víc než spokojený. V oslabené sestavě jsme očekávali boj o čtvrté nebo páté místo. Bronzová příčka je vynikající. Vydařil se nám první den. Mám radost, že poprvé vezeme čtyři individuální vítězství. Ve Valencii jsme také hledali inspiraci k pořádání PMEZ, které nás čeká za rok při jubilejním 30. ročníku. Doma se pokusíme ještě o lepší umístění. Měl jsem rovněž radost, že se v A skupině PMEZudržely ženy USK Praha.“

Zachráněné vysokoškolačky
Cílem také velmi oslabeného ženského družstva USK Praha byl souboj o šesté místo, zaručující udržení v Poháru. A to se podařilo. Pražanky dělilo již po prvním dnu od pásma sestupu 11 bodů. Nakonec obsadily šestou příčku a zajistily mistru ČR opět účast v A finále PMEZ.

Konečné pořadí: Sport LUČ (Rus.) 123, Valencia Terra i Mare (Špa.) 111, Panellinios Atény (Řec.) 106, Sporting (Por.) 98, Fondiara (Ita.) 91, USK Praha 69, Sale Harriers (Brit.) 47, Slavia UK Bratislava (Slov.) 35.

Z pohledu reprezentace nejvíce potěšil návrat Andrey Šuldesové na trati 3000 m (9:14,93) a její druhá příčka. Ve větrném závodě běžela velmi chytře a podlehla jen Rusce Běljakovové (9:13,59). „Žiju teď s manželem a dcerou Teresou, které je už rok a čtvrt, v Polsku na Mazurách. Je tam krásně. Začala jsem klusat už loni v létě, ale v polovině září jsem s tím praštila a začínala znovu 2. ledna. Od března trénuju už dvoufázově. Letos se chci rozzávodit a připravit na halu a především na olympiádu,“ říkala břeclavská odchovankyně.

Rychlý, byť větrný čas 13,39 (+2,9 m/s), zaběhla Lucie Martincová na 100 m př.Potěšil i limit dorostenky Zuzany Bergerové, naděje pro MEJ v běhu na 400 m (54,77), bývalé svěřenkyně Pavla Berana, dnes člence sprinterské skupiny Jany Jílkové.

Šéftrenér Václav Fišer byl před EP zvědavý i na bývalé opory reprezentace. „Zuzka Hlavoňová skočila 184. Bohužel ji v nedávné době zlobila plotýnka, zánět středního ucha a byla v nemocnici se synem. Od Šárky Kašpárkové jsem čekal, že skočí víc, 13,79 a ještě s větrem to není moc. Šárka běhá moc usilovně, před prknem prodlužuje krok a odráží se ve špatném postavení. Nemá ramena vpředu. Ale sezona teprve začíná, tak uvidíme...“

Již 14 let vede v extralize tým USK Jana Šmidáková. Byla s vysokoškolačkami potřetí na PMEZ: „Chyběly jsme mezi evropskou elitou sedm let a odlétaly jsme s obavami. Moc nám chyběly především Formanová a Klapáčová a věděly jsme, že Benešová není nejzdravější. Spočítané to bylo na sedmé místo – sestup. Ale dopadly jsme dobře. Nejvíce mě jako bývalou běžkyni překvapila Šuldesová, to byl skvělý návrat. Radost mám i z limitu mladé Bergrové. Z pohledu reprezentace potěšil návrat Andrey Šuldesové na trati 3000 m, rychlý, byť větrný čas Martincové na 100 m př.i limit dorostenky Zuzany Bergerové, naděje pro MEJ v běhu na 400 m. Celý tým dělal co mohl. Teď musíme vyhrát extraligu a potom se dobře připravíme na Pohár mistrů, zvlášť, když bude v Praze."

           František Macák, Valencie 

Vytisknout