přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

MILENKA Z KODANĚ

Příběh

TAJEMSTVÍ DISKAŘSKÉ LEGENDY

MILENKA Z KODANĚ
František Janda-Suk se zapsal do dějin atletiky tím, že jako první na světě házel diskem s pomocí otočky. Nový styl objevil při pozorování sochy Diskobola. Kromě toho byl prvním Čechem na stupních vítězů novodobých olympijských her a poté i prvním našincem v dějinách, jenž vytvořil světový rekord.

Česká sportovní historiografie má však vůči slavnému diskaři velký dluh. V padesátých letech, kdy zemřel, nebylo politicky únosné oslavovat sportovce z buržoazní éry a v polistopadové době byl už příliš zaprášeným titánem. Navíc kuloáry léta tiše šířily tajemně diskvalifikující zprávu o jeho sexuální orientaci. Proto je úkolem tohoto textu uvést věci na pravou míru. Začněme místem atletova posledního odpočinku, o němž prakticky nikdo neví... V Černovičkách, obci mezi Prahou a Kladnem, je malý hřbitov. Jeden z hrobů patří rodině Vorlíčkových a na něm čteme jméno: František Janda-Suk. Bez titulu JUDr. a bez letopočtů, jen takto stroze. "Pan rada byl báječný a skromný člověk. Mým rodičům říkal, že se chce po smrti úplně ztratit, ať jeho popel rozsypeme na louky u Kněževsi, které miloval a po nichž k nám chodíval pěšky z konečné tramvaje v Liboci," říká paní Marie Javůrková, rozená Vorlíčková. "Jenomže louky zabralo v padesátých letech ruzyňské letiště, když se začalo rozšiřovat, a proto jsme přání pana rady nemohli vyhovět a urnu uložili do našeho hrobu," dodává skoro provinile a je přesvědčena o tom, že nikdo z návštěvníků hřbitova netuší, kdo je muž jménem Janda-Suk. Není názornější ukázky onoho známého rčení - všechna sláva polní tráva.

HOCH S POKLIČKOU
Pojďme o víc než sto let zpátky... Na první novodobé olympijské hry v Aténách roku 1896, kde hod diskem vyhrál Američan Garrett výkonem 29,l5 metru. Sportovní nadšenci u nás se o olympiádě dočetli v článcích Jiřího Gutha, jediného Čech v dějišti her a zároveň člena Mezinárodního olympijského výboru, a hned začínali závodit. Guthovy články hltal i František Janda, student c. a k. reálného gymnázia v Praze, známé Křemencárny. Narodil se 25. března 1878 v Postřižíně, obci ležící na staré teplické silnici, mezi Prahou a Kralupy, v rodině poměrně bohatého sedláka. O svých sportovních začátcích později píše: "Při studiu vstoupil jsem na podzim 1895 se třemi kamarády do A.C. Praha. Během zimy jsme vzpírali činky a cvičili se v řecko-římském zápasení. Na jaře trénovali jsme běh a házení koulí v Kunertově zahradě u Karlova. V květnu 1896 na klubových závodech A.C. Praha zvítězil jsem ve vrhu koulí a od té doby měl jsem zvýšený zájem o vrhačské disciplíny. Téhož roku po odbyté maturitě jsem o prázdninách četl v novinách feuilletony dr. Jiřího Gutha o prvních novodobých olympijských hrách v Athénách a počal jsem se zajímati o házení diskem." Student Janda házel s každým kulatým či plochým kamenem, který našel. Nejčastěji si hrál na diskobola za stodolou rodného statku. Zápisky pokračují: "Na jaře 1897 přinesl mi Otakar Krajíček první disk, v Paříži pro mne objednaný, tak jsem s ním spěchal domů a tam, za stodolou, v potu tváře jsem celý den zkoušel napodobit Myronova Diskobola, až otec, vida moje marné počínání, si matce ulevil: 'Já nevím, co to má ten hoch pořád s tou pokličkou?"

KALENDÁŘ MÍSTO MEDAILE
Urostlý a hloubavý student si tak dlouho prohlížel slavnou sochu, až objevil, co činit s onou pokličkou. Znovu se svěřuje papíru: "Studium sochy přivedlo mne k tomu, že podle posice diskobola by bylo možno správně hoditi jedině při otočení těla, a tak jsem se postupně dostal ke svému vývrtkovému stylu celkovou rotací těla. Ruku s diskem jsem zapažil a tělo utáhl do nízké houžve, kterou jsem hnal do celkové rotace. Při dopadu opřel jsem se oběma nohama o zemi a houžev zespoda nahoru jsem jako vývrtku rychle rozvinul, při čemž ruka s diskem byla přivedena tělem do konečného švihu." Nečtou se přímo úžasně tato slova?

Po pár týdnech tréninku s diskem dovezeným z Paříže hodil v Praze 26,25 metru a skončil druhý za Maďarem Pallem. Byla to první mezinárodní soutěž diskařů u nás, psal se 28. červen 1897. Když za pár dní překonal metu 32 metrů, mohl si říci, že s takovým výkonem by v Aténách vyhrál olympiádu. A na jaře 1898 vytvořil na Císařské louce, proslulém to pražském sportovišti, nový evropský rekord -- 34,53 metru. V první historické výpravě českých sportovců na olympijské hry do Paříže roku 1900 cestovali vlakem jen tři atleti: sprinter Karel Nedvěd, vytrvalec Ondřej Pukl a František Janda. Závodilo se v Bouloňském lesíku, Janda hodil 35,25 a skončil v poli osmnácti soupeřů druhý za Maďarem Bauerem, jenž dosáhl výkonu 36,04 m. Medaile jako takové se však v Paříži neudělovaly. A tak Janda, historicky považovaný za prvního českého držitele olympijské medaile, dostal jako věcnou cenu stolní kalendář, takový laciný dřevěný suvenýr. Výtečnou formu měl i příští rok, kdy 16. června 1901 na závodech pořádaných Atletickým Clubem Sparta na hřišti v Bubnech (v místech dnešní stanice metra Vltavská) dosáhl výkonu 39,42 m. Je to první světový rekord vytvořený českým atletem, ale zároveň musíme dodat, že šlo o rekord neoficiální, protože oficiální rekordy se zaznamenávaly až od roku 1912, po vzniku Mezinárodní atletické amatérské federace (IAAF). Nicméně tisk - český, rakouský i německý - tehdy sledoval všechny závody a Jandův výkon za světový rekord označil.

Vytisknout