přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

ATLETIKA č. 8 - MČR OLOMOUC

MISTROVSTVÍ ČR - OLOMOUC

Český rekord Lucie Vrbenské 67,86 - Osm rekordů mistrovství – Nejlepší výkony šampionátu: Adam Ptáček ve skoku o tyči 560 cm a 56,86 Věry Pospíšilové, která je již třetí diskařkou XXI. století – „Atleti mají psí život,“ tvrdí trenér Jaroslav Brabec


Hanácké úsměvy
Olomoučtí atleti pořádali na stadionu Lokomotivy již 34. český šampionát. V sázce byly nejen mistrovské medaile, ale i limity pro blížící se pařížský vrchol sezony. Pro zranění bohužel chyběla řada osobností.  A přece jsme se dočkali českého rekordu zásluhou kladivářky Vrbenské, sedmi nejlepších mistrovských výkonů a jednoho vyrovnaného, což je při vysoké úrovní těchto rekordů vynikající vizitkou bojů v hanácké metropoli. Pro toho, kdo se chtěl dobře dívat a mít radost z atletiky, to bylo úsměvné mistrovství.


Sprinty mládnou
Krátkým tratím dominoval Jiří Vojtík. Na stovce získal první seniorský titul. Zaběhl výborné časy 10,46 v roz. a 10,38 ve finále, ale bohužel vždy s větrnou podporou (2,4 m/s a 2,7 m/s). Potěšili mladí, stříbro karlovarského juniora Milana Novotného (10,50) a „bramborová“ dalšího juniora Stoklásky (10,67). Jen o tisíciny zůstal zpět Ondřej Kozlovský (roč. 82) z Hranic. Spokojený byl i trenér mistra – Jiří Nejdl: „Rozběh běžel Jirka na jistotu, ve finále byl zbytečně strnulý, svázaný, ale další vytáhl k výborným časům. Moc se zlepšil Kozlovský, který se loni ještě ani nepřiblížil k 11 vteřinám. Bariéru 10,70 prolomil Novotný, i když s větrem, ale nohy to uběhly. Dvoustovku šel Jirka naplno v rozběhu i ve finále. Stále věřím, že má i na pařížský limit.“

Trať 200 m byla Vojtíkovým sólem (21,01 a 20,82 s větry 0,0 a +0,9), překonal i rekord MČR (dosud Morkes 20,89). Mazanec byl jasně stříbrný, velké zlepšení potvrdili dvacetiletí slávisté především Götz, ale i Stokláska.
Nad Vojtíkem plesalo i trenérské srdce Jarmily Kratochvílové: „Jirka běhá, jakoby si s tím hrál. Hezky si chodí pro odraz. Jednou to bude světový čtvrtkař. Je dobře, že na to jdou s trenérem přes rychlost.“

Na čtvrtce patří stejná chvála dalšímu slávistovi Václavu Bláhovi (1. – 46,46), svěřenci trenéra Novotného.

Zasloužený potlesk patřil mladým překážkářům. První seniorský titul na 110 m získal Stanislav Sajdok (13,97) o jedinou setinu před Janem Čechem. Důvod k radosti měl i trenér Luděk Svoboda: „Sajdok udělal v Dukle velký pokrok v technice i v rychlosti. Zlepšil se z 11,17 na 10,99. Už se srovnal, udržel ramena i ruce, vyběhal se. V naší skupině je každý trénink závodem. Čech předved jaký je bojovník, jeho předností je skvělý kotník. Příchod Tomáše Dvořáka do naší skupiny je velkou posilou. Škoda tří pokažených finálových startů, to ubralo hodně psychických sil, a také Ďuricova vyloučení, mohl první dva ještě popohnat.“

Na čtvrtce překážek chyběl Mužík, který si prý namohl v Římě achilovku, snad by pomohl Tesaříkovi k limitu. Čas 49,49, B limit pro MS, stačil Štěpánovi již na druhý domácí titul, ale k pařížskému „áčku“ mu ještě chybělo 0,29 s. Do formy se dostává Šimánek (r. 51,12, f. 2. - 50,54).
Krátkou štafetu vyhrála Dukla, ale jen za 41,80, doběhla pouze čtyři kvarteta (největší radost měli otrokovičtí ze stříbra), a dlouhou Slavia za 3:09,74.

Dobré mistrovství i pohár
Mistrovství v Olomouci znovu ukázalo, že je správné pověřovat pořadatelstvím těchto závodů mimopražské oddíly ve městech, která mají kvalitní dráhu a také funkcionářské zázemí. Krásný stadionek v Olomouci byl po oba dva dny plný diváků, jeho kapacita je pro atletiku dostačující. Pořadatelé odvedli dobrou práci, moc jim děkuji.

Protože jde o mistrovství republiky dospělých, a tedy vrchol sezony, tak musím hodnotit kvalitu dosažených výkonů. Zaujaly mě obě výšky i tyčky, disk a kladivo žen, koule mužů a několik dalších disciplín. Jako bývalý překážkář jsem konstatoval, že na stodesítce zřejmě definitivně skončila dlouhá éra panování desetibojařů a nastupují mladí specialisté, kterým držím palce. 

Ještě pár slov k Evropskému poháru, který  je  pro evropskou atletiku nesmírně důležitý a nezastupitelný. Přímo existenční je pro všechny střední a menší federace, pro jejichž závodníky je to jediná velká závodní příležitost roku. Někteří špičkoví atleti velkých zemí občas v této soutěži nezávodí, protože jejich kalendář je i tak nabitý. V principu jsou to spíše výjimky. V EAA nejsme opakovaně spokojeni se SPAR Evropským pohárem (tzv. superliga), konaným letos ve Florencii, a to proto, že pořadatelé nedokáží zajistit plný stadion diváků. Soutěže první a druhé ligy jsou ale výborné. Celkem letos závodilo 44 družstev ze 49 evropských zemí, což je úžasné.

Pokud jde o víceboje, byly všechny tři ligy letos i v účasti velmi dobré. V sedmiboji žen bylo na startu 8 z deseti nejlepších Evropanek, chyběla pouze Francouzka Barberová a jedna Němka. Takže jsme viděli vynikající výkon Kluftové a dále Lewisové, Prochorovové, Blonské, Butorové aj. V mužích chyběli z letošních nejlepších Evropanů vedle našich také Lobodin, Švýcar Schlafli a  Magnusson, ovšem Island družstvo nikdy nesestaví a pohár je soutěží družstev. Takže závodili Nool, Pogorelov, Warners, Francouzi a další. V zásadě (a bohužel tradičně) platí, že evropský pohár vícebojařů vynechávají naši a Němci. Letošní specialitou vícebojařského poháru bylo, že první liga byla kvalitnější než superliga. Však také Kluftová a Nool startovali v první lize. A za zmínku stojí, že naši muži by při výkonu, kterého dosáhli, sestoupili dokonce i z první ligy do druhé.

Až dostanete do rukou toto číslo ATLETIKY, bude již v plném proudu MS v Paříži, kterému předchází kongres světové federace. Pro EAA je důležitý především z hlediska voleb. Evropa chce nejen obhájit, ale případně i rozšířit počet svých představitelů v orgánech IAAF. A to nemusí být vůbec jednoduché. Sejdeme se v předvečer kongresu s delegáty z celé Evropy, abychom se poradili, jak na to. A je na našem předsedovi, aby se pak  pokusil uzavřít určité dohody se svými kolegy z jiných kontinentů.
Karel Pilný, předseda ČAS

Nejkvalitnější byl stýpl
Běžcům se v Olomouci moc nedařilo. Ve stýplu Michal Nejedlý získal i v „Kristových letech“ již devátý titul (8:42,33), a to v nejlepším běžeckém závodě mistrovství. Na poslední dvoustovce utekl Davidu Gerychovi o 3 s. Právě ten udělal závod, odtáhl 2850 m po mezičasech 2:49 a 5:47. Za cílem byl David trochu smutný: „Kdybychom se střídali, dalo se zaběhnout pod 8:40 i rychleji. Trochu mě to mrzí. Po návratu z Dallasu jsme přidali s trenérem Procházkou na objemu. Největší rezervy mám ještě v kvalitě a regeneraci. V Americe jsem po ukončení magisterského studia poslední rok využil k praxi u prof. Nováka, který má v Dallasu kliniku se zaměřením na vědu a výzkum ve sportu. U této profese bych rád jednou zůstal. V příštích letech se však chci atletice věnovat profesionálně,“ přiznal sympatický Ostravan.

Na půlce získal Roman Oravec druhý venkovní titul, ve druhé letošní půlce pod širým nebem: „Letos mě přibrzdila únavová zlomenina nártní kůstky. Tady jsem běžel první půlky. Ve finále jsem to spíš zpomaloval a vzal jsem za to za pětistovkou. V A limit pro Paříž 1:46 už nevěřím, ale béčko 1:47 se dá zaběhnout. Mám na to ještě pár mítinků. Mým cílem však není Paříž, ale  olympiáda.“ Šneberger, druhý v cíli, zůstal zpět o 1,02. Petr Mlateček z AC Pardubice vyhrál nečekaně patnáctistovku, ale jen za 3:53,32.

Krize vytrvalostních běhů pokračuje. Na pětce si s naší „elitou“ v konci poradil Libyjec Mabrouk. Titul získal Nejedlý před Krutským, který se po mistrovství snažil oživit svůj talent při letním pobytu ve Svatém Mořici. Kuriozitou byl závod na 10 000 m. Jasně vyhrál junior Jan Kreisinger (30:18) před dalším Jihočechem Janem Bláhou, který však získal seniorský titul.  Kreisinger byl prý chybně přihlášen jen do kategorie juniorů, a tak nedostal seniorské zlato.

Římané uspěli
Ve skokanských disciplínách zaslouží uznání výškaři Jaroslav Bába a Tomáš Janků. Po únavné cestě z páteční GL v Římě se představili i v Olomouci. Mladík Bába měl namále, při výšce 219 uspěl napotřetí, ale 223 i 227 skočil napoprvé a vyhrál před bratry Janků – Janem (223) a Tomášem (219). A co říkal trenér Jaroslav Kovář: „Nechci Tomášovi křivdit, ale byl to dnes asi jeho nejhorší letošní závod. Zradila ho technika, nechytal odrazové postavení. Pořád se nemůže trefit. Na závodech předvádí sotva polovinu toho, co v tréninku. Jan skáče pořád stejně a záleží na tom, jaký má den. Je také vidět jeho zdravotní výpadek v přípravném období. Bába začal s odrazem moc blízko, ale skok na 227 se mu povedl a neměl daleko ani k 230. Jeho předností je dobrý rozběh a švih odrazovky.“

Z Říma přiletěl i Adam Ptáček a potvrdil zlepšenou formu. Po bezchybných pokusech na 520, 540 a 560 získal druhý venkovní titul a vyrovnal rekord MČR. Kysela zůstal o 10 cm zpět. „Adam měl návrat z Říma hodně komplikovaný. Tady vyhrál, ale pořád nemůže chytit rytmus. Tradičně dobře se na mistráky připravil Kysela. U mne teď trénuje i bronzový Aleš Hončl. Snažíme se změnit skokanský stereotyp. Škoda deště, který tyčkaře hodně poškodil.“

Dálka i trojskok měly jednoho vítěze – Petra Hnízdila. „Dálkařských 766 je dobrý osobák,“  radoval se trenér Rudolf Černý. „Dosud měl Petr skočeno 742. A to letos skákal dálku teprve podruhé a vůbec ji netrénujeme. Projevilo se, že celkově zesílil. V trojskoku to bylo pro Petra povinné vítězství, i když jen za 16,06. Tam nám po problémech s kolenem chybí podzimní základ.“  V dálce, také poškozené deštěm, se výrazně zlepšil Štěpán Wagner z Brna. Loni měl OR 724 a při MČR skočil o 33 cm dál. Výrazně se polepšil i bratr vítěze – Zbyněk, z loňských 711 na 754. Také skáče za Duklu, ale s trenérem Milanem Kovářem. Trojskokanské stříbro získal brněnský Mutyaba (15,78), svěřenec trenéra Odehnala, na jehož formě jsou znát tréninkové výpadky po zdravotních problémech, ale talent to je. Novým jménem je Jakub Hůrka (roč. 1985) z Mostu. Loni měl OR 14,26, před MČR skočil 14,95 a v Olomouci již 15,17.

Kladivářské překvapení
Vrhačské soutěže tentokrát nenadchly. Jen v koulařském kruhu se letos opět polepšil Petr Stehlík a vrhem 20,33 již podruhé v týdnu (poprvé v Čáslavi 20,30) přehodil pařížský A limit. „A mohlo to být ještě dál. Petr pořád pospíchá a nepočká si v konci,“  žehral trenér Brabec. Žalskému stačilo na stříbro 18,74 a Holovskému na bronz 18,10, škoda, že právě tento skvělý somatotyp spoléhá jen na talent. V Dukle se lepší mladík Tylče (roč. 1982), loni 16,42, při MČR již 17,03.

V diskařském kruhu  Libor Malina již sedmým vítězstvím vyrovnal „rekord“ Imricha Bugára v počtu domácích diskařských titulů.  Na zlato mu stačilo 61,11, a přece Žalského porazil téměř o šest metrů. Smekněme před Gejzou Valentem, bronzovým z I. MS v Helsinkách. Na Hané byl osmý (49,90), a to se letos chystá oslavit padesátiny.

V oštěpu vyhrál Miroslav Guzdek (75,65), ale nebylo to tak jasné. Druhý Šafář hodil 74,45. Jak viděla závod trenérka vítěze Dana Zátopková? „Mirek vystřílel prach v rozhazování. Vypadal velmi dobře. V závodě to v konci rozběhu brzdil. Mile mě překvapil Šafář, byly v tom život, chuť a jiskra. Technické zlepšení je vidět u Bělunka, který byl třetí. Líbil se mi  čtvrtý v pořadí, domažlický Sekerák, stojí za pozornost. Syrovátkovi chybí výbušnost a v konci je to přeběhnuté. Mladý Květ má oštěpařský pel. Tady mu to nevyšlo, ale je to dobrý typ.“

O největší překvapení se v kladivářském závodě postaral Lukáš Melich (74,72), porazil oba zkušené matadory Mašku (74,15) i Sedláčka (71,11). Svěřenci trenéra Brabce odvezli na Duklu dvě medaile. „Lukáš již zimními výkony v hodu břemenem dokázal, že to bude v létě po dvouleté stagnaci dobré. Konečně se zmátožil, ale musí vědět, že čas utíká. U atleta běží život jako u psa. Každý rok je za sedm „lidských“. Maška teď trénuje sám. Jeho problémy začínají v začátku při chybném vedení kladiva.“  Vítězný Melich se  psychicky připravoval již 14 dnů před závodem. „Všude hlásil, že jim vypráší košili. A dokázal to. Už se na jeho házení dá dívat, také se jediný přiblížil svému maximu,“  říkal Radek Skoumal, šéftrenér Dukly.

Martincová „1“ sprintu
V ženském sprintu byla jasnou „1“ mistrovství Lucie Martincová. Zlepšila si OR o celou desetinu na 13,22 a je v historických tabulkách již druhá za rekordmankou Rudovou (13,05). Talenty jsou mladé finalistky Walachová (roč. 85) a Horníčková (roč. 86), ale od talentu je do světa ještě daleko. Na čtvrtce překážek pro nenadálou horečku nenastoupila Rücklová. Pod minutu zaběhla jen Sichertová (59,44).

V hladkém ženském sprintu nám chybí alespoň k evropskému průměru opravdu hodně. Stovku vyhrála nečekaně Tereza Košková (11,73) o tři setiny před Hanou Benešovou. Pod 12 s běžely jen medailistky. Na dvojnásobné trati získala Benešová již šestý titul, ale jen v čase 24,08. Čtvrtkařský titul si odvezla vítkovická Follnerová (54,34). Burianová se stále hledá (3. – 55,31). Štafetové tituly získala kvarteta USK v krátké a Junioru Brno v dlouhé štafetě. Sprinterské klady našla i Jarmila Kratochvílová: „Košková si tady běhala osobáky. Hodně se zlepšila, má sílu a frekvenci, ale běhá dost narovnaná.“  Svěřenkyně trenérky Jany Jílkové si odvezly čtyři tituly a co ji nejvíce potěšilo? „Zlepšení Koškové, je ctižádostivá, pilná, houževnatá. Jejím problémem je ještě start. Trvalé zlepšení potvrdila Lucka Martincová. Konečně má někdo i na rekord Rudové.“

Biolková o rekord
V ženských bězích jsme měli z ryze českého pohledu větší radost než z mužů. Jana Biolková vyhrála podruhé stýpl a v rekordu MČR.  Necelé 4 s jí chyběly k rekordu ČR. V souboji s Michaelou Mannovou by to jistě vyšlo, ale studentka z Prova dala přednost titulu na pětce v rekordu MČR 15:54,10 a zaostala jen 10 s za rekordem ČR. Stýplařské síly rozumně ušetřila ke stříbrnému výkonu a velkému národnímu rekordu v Bydhošti. Osobák na pětce si zaběhla i druhá v cíli Petra Kamínková (16:03,98), která již v pátečním úvodu šampionátu získala zlato na  trati 10 000 m.
Ze středních tratí byl kvalitnější závod na 1500 m. Šuldesová získala třetí titul (4:14,57) a jasně utekla rekordmance MČR Hoppové (4:20,88). „Sama ještě nemám na to běžet limit pro Paříž, ale ještě to zkusím. Když to však nevyjde, nic se neděje. Je to pro mne po mateřství rozběhávací sezona,“  tvrdila za cílem. Osobáky si zaběhly třetí Müllerová z Liberce (4:26,04), čtvrtá Havlová (4:28,70) i Rybáková (roč. 84 – 4:42,69) a Pátková (roč. 86 -  4:43,16). Ale svět, i mládežnický, běhá už  rychleji.

Půlkařský titul si odvezla Petra Lochmanová (2:06,70). „Šla jsem před Helenu po pomalé čtvrtce za 61 vteřin, ale až do konce jsem z ní měla respekt. Na druhou půlku sezony se připravím v Litomyšli,“ potvrdila atletka z Nového Města nad Metují.  Výrazně se zlepšila druhá v cíli jablonecká Mráčková (2:06,93). Helena Fuchsová odtáhla kolo, ale po mononukleóze ještě v konci nestačila. „Letos asi už Paříž nestihnu, ale za rok chci jet na olympiádu do Atén,“  tvrdila odhodlaně jedna z našich nejlepších běžkyň, která však ještě nikdy nezískala domácí titul na 800 m.

Hamáčková v rekordu
Ozdobou mistrovství byly vertikální skoky. Druhý domácí titul získala Pavla Hamáčková v rekordu MČR 455 (dosud Bártová 433, sedminásobná mistryně). Atletka Dukly skákala skvěle, po jednom nezdaru na základu 380 uspěla vždy v první sérii (410 – 430 – 445 – 455). Ztroskotala až na výšce rekordu ČR 465. Důvod ke spokojenosti měl i trenér Boleslav Patera: „Už druhý závod užívala Pavla 15stopé tyče s úchopem 450 cm. Byly v tom ještě drobné nedostatky, ale čtyři výkony přes 450 cm v posledních závodech potvrzují stabilnost formy. Na MS se budeme připravovat v Nymburce. Jsem rád, že se po zdravotních problémech lepší i Baďurová, ale bude to ještě chvíli trvat.“

Ve výšce vítězku Zuzanu Hlavoňovou zastavilo až 195 cm, výška A limitu pro MS. „Jsem rozčarovaná, nejraději bych s tím praštila. Strašnou nervozitou jsem ztuhla, štve mě to,“  zlobila se na sebe sympatická, již devítinásobná mistryně ČR. Nezdolaný limit mrzel i trenéra Jaroslav Kováře: „Zuzka skákala nejlíp od strahovského výkonu dva metry. Vypadalo to na 198 cm. Ale na 195 to zazdila, porušila rytmus. Psychicky neunesla souboj s limitem. Iva Straková má po řadě zdravotních problémů těžkosti s technikou. Na to, jak skákala, je výsledek 188 ještě moc dobrý. Obě mají bohužel potíže se zády, protože do toho v odrazu třískají a rána jim jde do zad, a ne do luftu.“

V horizontálních skocích to nebyla žádná sláva. Lucie Komrsková povinně vyhrála (634). Stříbrná Bičíková trefila jediný pokus (617). Po těžké operaci kolenních vazů u MUDr. Pinka se vrátila Martina Darmovzalová. V dálce byla výkonem 592 čtvrtá a trojskok dokonce vyhrála. Ale 12,70 není v zemi mistryně světa nic světoborného. Šárka Kašpárková se po zranění ve Velenje ještě léčila.

Pospíšilová třetí v XXI. století
O nejlepší ženské výkony MČR se postaraly ženy. „Jedničkou“ šampionátu byla vyhlášena Věra Pospíšilová. První diskařský domácí titul získala po skvělých závěrečných pokusech 65,86 a 64,48, čímž překonala rekord MČR. Jeho držitelkou byla Zdena Šilhavá (64,52) dodnes druhá žena světové diskařské historie výkonem 74,56, což byl i čtyři roky SR (1984 – 88). Není bez zajímavosti, že letošní skvělý výsledek Pospíšilové 67,71 z Rethymna na Krétě je třetím výkonem v XXI. století. Dál hodily jen loni Američanka Powelová (69,44) a letos Ruska Sadovová 69,38. Obě však letos svěřenkyně trenéra Šilhavého již porazila.

Ve stejné kleci jako Pospíšilové se dařilo i Lucii Vrbenské. V páté sérii opět zlepšila svůj český rekord již na 67,86. „Už se blížím k letošnímu snu – 70 metrům. Superformu jsem měla před nedávnem v Záhřebu, tam mohlo 70 m padnout. V bezvětří a na dobrém kruhu  ráda házím,“  pochvalovala si svěřenkyně svého přítele Milana Horáka. V čem bývalý kladivář s OR 68,86 vidí příčiny výrazného letošního zlepšení své svěřenkyně? „První rok hází Lucka na čtyři otočky. Má volnější nájezd a dokáže hod dobře vystupňovat. Technika je stabilnější. Také se zlepšila odrazově. Lucka by chtěla brzo hodit sedmdesátku, mně by stačilo, kdyby letos alespoň přehodila můj osobák, a nejraději v Paříži.“

Oštěpařskou soutěž při neúčasti Tomečkové a Klimešové vyhrála Barbora Špotáková (52,20). Dana Zátopková však nebyla nadšená: „Vyplašilo mě, že na bronz stačilo jen 45,88. Čekala jsem větší vyrovnanost. Špotáková není technicky špatná, dá se na to dívat. Je to nyní fortelnější. Když se tomu bude věnovat za pomoci Honzy Železného, tak to může někam dotáhnout. Pěkný typ je Lantová z Nového Města, ale musí na sobě hodně pracovat.“

Z koulařek hodila Jana Kárníková v posledním pokusu 15,10, předtím by jí stačilo k titulu i 14,36, a to by bylo strašně málo. 
    
                                                                       František Macák, Olomouc

Vytisknout