přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Bohémové stadionů

BOHÉMOVÉ STADIONŮ

Výškaři vždy byli a jsou svéráznou „sortou“ atletů. Vzpomeňme doma na slavnou dvojici Jiří Lanský a Jaroslav Kovář. Jak ti dva dokázali vytočit legendárního trenéra otce Janderu, jak zapřísáhlému nekuřákovi nabízeli každý druhý trénink cigáro a o dalším raději pomlčme. Historky nevhodné pro atletické „mlaďochy“ se dodnes mezi výškaři vykládají i o Hübnerovi, Alexovi, Kleknerovi a mnoha dalších, z výškařské puberty občas ještě nevyrostl ani trenér Šárky Kašpárkové. Vrcholem závodnické „drzosti“ bylo ME ve Stockholmu (1958). Jiří Lanský v boji o medaile vynechal i výšku čs. rekordu 210 cm, trenéři si rvali vlasy, ale Jirka o chvíli později skočil nový čs. rekord 212, ještě k tomu horainem, a přivezl stříbrnou medaili. Výškaři byli recesisti, ale patřili i ke tmelům atletické party, jako dnes v Dukle i v „nároďáku“ Tomáš Janků. Také výkonnostně je i dnes výška chloubou české atletiky. Za úspěchy této disciplíny je podepsané jméno„velkého šéfa“ Jaroslava Kováře.

Stovka rekordů
Věřte, nebo ne, právě „šéf“ má na svědomí více než stovku českých, československých, ale i španělských a dánských rekordů a také medailí z ME a MS. „Hele, to už je pryč,“ mávl Jarda rukou při našem posezení v redakci. „Já jenom navázal na velké osobnosti české výšky jako byli Václav Hauzenblas, Fiedler,můj první trenér na Spořilově Jarda Malý, nebo Karel Špinar. Myslím, že právě tento dodnes pravověrný Pardubičák je neprávem opomenutým teoretikem výšky. V oboru biomechaniky a technických rozborů byl Karel světovou kapacitou. Jako vzdělaný lékař se vyznal v mnoha vědách a vše dovedl uplatnit i v atletice,“ potvrdil Kovář.

Pět limitářů
Loni se česká výška mužů opravdu vyznamenala. V první světové čtyřicítce bylo pět Čechů. „Pro mne byl zázrakem návrat Tomáše Janků. Po těžké operaci a transplantaci cizího kolenního vazu se dostal zpět do světové špičky,“radoval se Kovář. Po přechodu z Brna do Prahy skočil Sváťa Tonjiž v hale 230. Také Tomáš Ort se po letech stagnace polepšil na 228. Škoda jeho zranění v Bratislavě, také on měl na to skočit 230. Nejstaršímu z této elitní party - Honzovi Janků - vyšlo mnichovské mistrovství, udržel si vysoký standard. Mezi elitu doslova skočil mladíček Jarda Bába. K této pětici připočtěme ještě mladého Sajdoka a po zranění se jistě vrátí Křehula. Loni byli čeští výškaři ve finále obou evropských mistrovství.

„Je dobře, že se nemluví jen o české škole, že to není na jedno brdo, ale máme různé typy skokanů. Tomáš Janků má skvělý fyzický fond, až je mu někdy na škodu. Myslím, že jeho budoucnost je závislá na lepším využití rozběhu. Sváťa se několik let pokoušel o zvyšování síly, ale technicky stagnoval. Loni se mírně zlepšil, ale má zažitý chybný stereotyp. Bohužel dělá nejvíce chyb v době nejvyššího závodního vypětí. Musí změnit pojetí celého skoku. Honza Janků je silově dobře připravený, celková technika je stabilní. Ale loni se mu nedařilo na nejvyšších výškách optimálně trefit vzdálenost odrazu od laťky a dochází tak k nepřesné kulminaci. Tomáš Ort má bohužel dlouhodobé potíže se zády. Zlepšil si rytmizaci rozběhu v závěrečné fázi skoku. Jarda Bába je skvělý somatotyp. Jeho zlepšené výkony mají základ v běžeckém tréninku, a to je obzvlášť překvapivé. V budoucnosti bude třeba tuto přípravu propojit se skokansko-silovými prvky. Věřím, že se mu to s trenérem Dudou v Ostravě podaří. Při jeho mládí nemá cenu ´přepřahat uprostřed brodu´," prohlásil tajemně Jaroslav Kovář.

Mezi ženami kvarteto
V historii byly naše výškařky úspěšnější než muži. Vrcholem bylo olympijské zlato Mileny
Rezkové z Mnichova, za rok přidala zlato z ME v Aténách. Její klid a suverenita drásaly nervy všem soupeřkám. Před vrcholem olympijského dramatu si Milena přímo v sektoru četla Tři muže ve člunu… Medaile z ME vozila i jablonecká Milada Karbanová a další.
Loni naše výškařky o pár cm zaostaly za světem a přece se kvarteto zařadilo do první světové padesátky ( Laláková 194h –21., Hlavoňová 191 – 39.,Janků 190h – 44., Straková 190 – 44.).Barbora Laláková se dostala nejvýše, již v hale skočila 194 cm.
„Právě Laláková udělala loni velký pokrok. Myslím, že v současnosti je fyzicky nejlépe připravenou českou výškařkou. Její nedostatky jsou technického rázu a tím se dají vysvětlit občas nevyrovnané výkony,velkou předností je velmi dobrý gymnastický základ. Zuzka Hlavoňová loni splnilasvůj cíl. Nenásilnou formou se vrátila k závodění a přesvědčila se, že návratpo mateřství je možný. Všechno ještě nestihla, zatím má slabší břišní a zádové svaly, a z toho vyplývaly technické nedostatky v rozběhové i odrazové fázi. Má však chuť do závodění a to by se mělo letos projevit. Iva Straková je podobně jako Jarda Bába skvělým somatotypem. Její pomalejší výkonnostní vývoj zapříčinila častá zranění a fyzické nedostatky. Už to říkám poněkolikáté, ale na Ivě se „podepsala“ školní tělovýchova. Zůstává jedním z největších talentů. Jejím úkolem je všestranné posílení, zvýšení rychlosti a v technice se musí naučit švihovější pojetí skoku. Technika Inge Janků nese prvky ruské školy. Silově je velmi dobře vybavená. Cesta výš u ní povede přes radikální změnu rozběhu, který by měl působit lehčeji a harmoničtěji. A ještě se mi líbí talentovaná Marešová z Lovosic, je dobře vedená,“ zakončil Jaroslav Kovář své ohlédnutí za českou výškou v roce 2002.


František Macák

Vytisknout