přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

14. října 2020, 12:46

Pohled do historie MS v ½ maratonu

V Gdyni se uskuteční již 24. mistrovství světa v ½ maratonu. Doposud se jich tedy konalo 23. Vůbec to první proběhlo v roce 1992 na severu Anglie v South Shields. Do roku 2010 se pak tento šampionát konal každoročně. Od té doby se nejlepší půlmaratonci scházejí jednou za dva roky, jelikož se půlmaratonské MS střídá s krosovým světovým šampionátem. V letech 2006 a 2007 se název této události změnil na Mistrovství světa v silničním běhu, a to z toho důvodu, že se nezávodilo na půlmaratonské distanci, ale v silničním běhu na 20 kilometrů. V roce 2008 pak následoval návrat k ½ maratonu. Pouze ve dvou prvních ročnících (1992 a 1993) závodila také kategorie juniorů. Od roku 1994 běhají v rámci šampionátu už pouze výhradně kategorie mužů a žen.

Mistrovství světa v ½ maratonu (případně silničním běhu) proběhlo celkem v 17 zemích na 4 kontinentech. Šampionát doposud nezavítal na africký kontinent a do Oceánie. Nejpilnějším pořadatelem je Velká Británie, kde se vytrvalecký běžecký svátek uskutečnil hned čtyřikrát. Po dvou pořadatelství pak mají na svém kontě Španělsko, Itálie a Belgie. Mezi pořadatelské země se v roce 1997 zařadilo také Slovensko. Mistrovství se konalo v Košicích.

Keňsko-eritrejská dominance

V kategorii mužů získala více než třetinu z 23 titulů dvojice mužů. Absolutním rekordmanem je Eritrejec Zersenay Tadese, jenž triumfoval hned pětkrát, z toho dvakrát v letech 2006 a 2007 na zmiňované dvacetikilometrové distanci. Posledním třem šampionátům pak kraloval Keňan Geoffrey Kamworor. Víc než jedno vítězství má už pouze další keňský běžec Paul Tergat, jenž bral zlato v sezónách 1999 a 2000. Pouze v pěti případech se stal mistrem světa reprezentant z jiné země než z Keni či Eritrei. O jediné dva evropské triumfy se postarali v roce 1993 Belgičan Vincent Rousseau a v sezóně 1996 Ital Stefano Baldini. Jednou se radoval legendární Etiopan Haile Gebrselassie (2001) a po jednom titulu mají ve své sbírce ještě Maročan Khalid Skah (1994) a Joseph Naasi z Tanzánie (2005).

Celkem 7 zemí se mohlo těšit v individuálním pořadí z titulu světového šampiona. Reprezentanti 17 zemí dokázali vystoupat na stupně vítězů. Historickému medailovému pořadí jasně vládne Keňa (13 – 8 – 5) před Eritreou (5 – 2 – 2), Tanzánií (1 – 3 – 4), Etiopií (1 – 2 – 3) a Marokem (1 – 1 – 1).

V soutěži týmů získalo zlato 6 družstev a na medaili dosáhlo 18 výběrů. I zde jasně dominuje Keňa, která na stupních vítězů chyběla pouze dvakrát, a to v letech 1996 a 2005. Keňský tým vybojoval 15 zlatých, 5 stříbrných a 1 bronzovou medaili. V dalším pořadí následují výběry Etiopie (3 – 4 – 10), Jihoafrické republiky (2 – 1 – 0) a Eritrei (1 – 7 – 1).

Trio mistrovských hattricků

Počet světových šampionek v kategorii žen jen přeci jen o něco větší. Na nejvyšší stupínek vystoupalo celkem 14 běžkyň. Přesto je tu trojice závodnic, které vynikají, jelikož se z nejcennějšího kovu radovaly hned třikrát. Zlatý hattrick dokonaly Keňanka Tegla Loroupeová, Britka Paula Radcliffeová a keňská rodačka v nizozemských barvách Lornah Kiplagatová. Nikdo jiný nezískal více než jeden titul. Od roku 2009 měl šampionát výhradně keňské nebo etiopské vítězky a pokaždé se jednalo o jinou závodnici.

Devět federací se těšilo ze zisku individuálního světového zlata. Na pódium se dostaly běžkyně z 13 zemí. Stejně jako v kategorii mužů je medailově nejúspěšnější Keňa (7 – 9 – 11) následovaná Velkou Británií (4 – 0 – 0), Nizozemskem (3 – 1 – 0), Etiopií (3 – 4 – 2), Čínou (2 – 0 – 0) a Rumunskem (1 – 5 – 7).

V soutěži týmů si doběhlo pro zlato 5 výběrů a 12 jich získalo alespoň jednu medaili. Za vedoucí Keňou (10 – 4 – 0), si velmi dobře vedly také Rumunky (7 – 2 – 2). Následují Etiopanky (4 – 6 – 2), Japonky (1 – 5 – 11) a Rusky (1 – 3 – 3). Zajímavostí je, že Japonky byly devětkrát v řadě bronzové. Tato série byla přerušena až na posledním šampionátu ve Valencii 2018.

Rekordy v keňských a etiopských rukou

Držitelem rekordu mistrovství v kategorii mužů je Keňan Geoffrey Kamworor, jenž při jednom ze svých tří triumfů v Kodani 2014 zaběhl čas 59:08. Mezi ženami je historické maximum šampionátu ještě čerstvější. Před dvěma lety ve Valencii ho zaběhla časem 1:06:11 vítězná Etiopanka Netsanet Gudetaová. Tehdy se jednalo o světový rekord v ryze ženském závodě.

Co se týká týmových soutěží, mezi muži drží rekord mistrovství výběr Keni z šampionátu v Cardiffu 2016. Součet časů vítězného tria má hodnotu 2:58:58. V kategorii žen drží rekord od minulého mistrovství ve Valencii 2018 reprezentace Etiopie, jejíž běžkyně složily součet 3:22:27.

Česká stopa na šampionátu

Na mistrovství světa v ½ maratonu nás zatím reprezentovalo 21 atletů. Z toho bylo 13 mužů a 8 žen. Českoslovenští a následně čeští reprezentanti nechyběli na prvních jedenácti šampionátech. První absence přišla až v roce 2003 na MS v portugalské Vilamouře. Po roce 2007 pak chyběli na půlmaratonském mistrovství světa naši běžci celých osm let. Znovu se do startovních i výsledkových listin vrátila česká vlajka až na minulém šampionátu ve Valencii před dvěma lety, kdy nás reprezentovali Jiří Homoláč a Eva Vrabcová.

Historicky vůbec nejlepšího českého umístění dosáhla v roce 1994 na šampionátu v Oslu Alena Peterková, když doběhla na 13. místě v čase 1:11:02, což byl národní rekord až do roku 2018, kdy ho na pražském půlmaratonu o vteřinu překonala Eva Vrabcová. Peterková pak byla ještě 17. na úvodním mistrovství v South Shields 1992, tehdy ještě jako reprezentantka Československa. Do TOP 30 se pak vešla ještě na šampionátu v Novém Dillí 2004 osmadvacátá Petra Kamínková.

Mezi muži je jasně nejúspěšnější Jan Pešava, jenž na mistrovství světa v Košicích 1997 skončil 16. v dosud platném českém rekordu 1:01:31. O dvě příčky za TOP 30 zaostal při úvodním šampionátu v South Shield Róbert Štefko.

Čtveřice Češek na startu

Na nadcházejícím mistrovství v polské Gdyni nás budou reprezentovat hned čtyři běžkyně. Znamená to, že teprve podruhé v historii šampionátu zasáhnou Češky také do soutěže družstev. Poprvé tomu tak bylo v Curychu 1998, kde náš výběr skončil na 17. příčce, což je zápis, který bude jistě chtít sestava Moira Stewartová, Marcela Joglová, Vendula Frintová a Tereza Hrochová překonat. Ještě nikdy nezasáhly do jednoho půlmaratonského MS čtyři české běžkyně. Už v tomto ohledu se jedná o historický primát.

Naše reprezentantky by měly mít na startu dalších 122 soupeřek ze 48 zemí. Celkově by se pak mělo jednat o početně nejobsazenější šampionát v historii mistrovství světa v ½ maratonu. V předběžných startovních listinách figuruje 283 běžců a běžkyň z 62 zemí, což je o čtyři startující více, než bylo před dvěma lety ve Valencii. Tam se sešlo dokonce 80 reprezentací. To je ale počet, který se vzhledem k současné situaci dal jen těžko překonat. Naopak nejchudší účast mělo mistrovství světa v čínském Nankingu v sezóně 2010, kterého se zúčastnilo 123 atletů a atletek z pouhých 30 zemí.

Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Vytisknout