přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

18. prosince 2014, 16:40

Králové a královny IV: skoky

Závěr roku patří i na našem webu bilancování za uplynulou sezónou. Sudý neolympijský rok je specifický v tom, že k přímým konfrontacím některých hvězd nemusí kvůli absenci světového vrcholu vůbec dojít. Na druhou stranu skutečná veličina globálního významu si dnes už nemůže dovolit opomíjet Diamantovou ligu. V šestidílném seriálu načínáme druhou polovinu a zároveň míříme naplno k disciplínám v poli.

Duel oslnivých

Výška mužů poutá v poslední době oprávněnou pozornost a dosavadním vrcholem byla letošní sezóna, které chybělo jediné: světový rekord. Duely Bondarenka a Barshima však nabídly skvělé zážitky i bez toho, aby některý z nich zlomil maximum Kubánce Sotomayora. Vzájemných střetnutí bylo sedm a skóre hovoří pro Bohdana Bondarenka rozdílem jediného závodu. Ukrajinec měl stabilnější výkonnost, právě úhlavní sok z Kataru je jediným, kdo jej letos dokázal porazit, zatímco Mutaz Essa Barshim byl v rozdávání skalpu štědřejší (skončil i mimo medailové pozice). Bondarenko také skočil vícekrát 240 a lépe, pětkrát proti čtyřem úspěchům Barshima. Katařanovi zase na kontě přibyl při neúčasti ukrajinského soupeře halový titul mistra světa, a také diamantová trofej. Tu si Barshim vydobyl i díky triumfu při fantastickém finále v Bruselu, kde jej 243 cm pasovalo na druhé místo výškařské historie. Bondarenko je s výkonem o centimetr slabším z New Yorku spolu s dalším Evropanem, Švédem Sjöbergem, třetí. Dodejme, že oba propíraní skokani se letos stali šampiony svých kontinentů.

Král Renaud L.

Tyčkařské soutěže se v poslední době začínají dělit na dva typy: na ty, v nichž se závodí o prvenství a na ty, v nichž startuje Renaud Lavillenie. Je to nadnesené, ale ne zas tolik. Z Francouze se stává takřka neotřesitelný fenomén, letos odešel poražen jedinkrát (ve Stockholmu), a to proto, že se mu stala vcelku běžná věc v této disciplíně: neskočil základní výšku. Obzvláště výjimečný byl v hale, kde třikrát skočil přes šest metrů a ve třetím případě z toho v Doněcku bylo 616 cm, překonání Bubkova absolutního světového rekordu, ke kterému tyčkaři dvě desetiletí jen závistně vzhlíželi a tuatam se o něj symbolicky pokoušeli. Lavillenie hned po úspěchu chtěl otestovat laťku o pět centimetrů výš. Pokus to byl neslavný, zranil se při něm, přišel o HMS, kde v „soutěži prvního typu“ uspěl Řek Filippidis, přesto Francouz své „oslavy rekordu“ nelitoval. Jediným tyčkařem, který má letos medaili z obou vrcholů je dvakrát bronzový Jan Kudlička.

Roztříštěná špička I.

Na první pohled do tabulek to vypadá, že se blýská na lepší časy a zase v dálce roste konkurence, která by mohla přinést výkony blížící se těm, které tu už byly před čtvrtstoletím: čtyři skokani se dostali za 840, což se naposledy povedlo v roce 2011, sedm jich překonalo 830. Jenže na ten druhý pohled je vidět, že druhou zmíněnou metu přelétl ve více než jednom závodě jediný dálkař – Američan Henderson a vždy měl vítr v zádech o síle minimálně 1.3 m/s.  Nejdále se pak dostal Brit Rutherford, 851 cm z Chula Visty v USA jej dokonce dostává do nejlepší historické dvacítky. Tahle charakteristika čela tabulek ukazuje především na to, jak nikdo v současné špičce nevyčnívá. Do toho doplňme, že se halovým mistrem světa stal Brazilec Vinicius da Silva a Diamantovou ligu ovládl Godfrey Khotso Mokoena.

Roztříštěná špička II.

Premiérový úspěch v prestižním seriálu tohoto Jihoafričana, jenž jako malý exceloval v gymnastice, je poněkud paradoxní. Mokoena totiž ke své dlouhodobé specializaci přidal ještě skoro stejný počet startů v trojskoku. A velmi úspěšných startů, zatímco v dálce na afrických hrách bral „jen“ stříbro, druhý horizontální skok vyhrál. Dodejme, že na hrách Commonwealthu zvolil jen trojskok – a také zvítězil. Také v této disciplíně nenajdeme jedno dominantní jméno: nejdál, na 17.76 m dolétl letos s pomocí „hop-krok-skoku“ Kubánec Pichardo, ale jen o centimetr dál než Američan Claye; jeho krajan Taylor získal diamantovou trofej (svou třetí celkově, všechny v řadě); ruský reprezentant Adams pak v Sopotech světové halové zlato.

Na vrchol se dere ruská mladice

Ve výšce žen jsme sledovali pokusy o světový rekord před pár lety, letos stačí na čelo statistik Rusce Čičerovové a Španělce Beitiaové 201 cm, druhá jmenovaná za tento výkon získala titul mistryně Evropy. Poraženou z tohoto souboje, stále teprve 21letou Mariji Kučinovou to muselo pořádně mrzet, vždyť letos vyhrála třináct z svých šestnácti finálových závodů. Zase ale Ruska uspěla v Diamantové lize, když ovládla jiné klíčové finále na stejném místě v Curychu, nebo třeba i Kontinentální pohár v Marrákeši. Kučinová byla také součástí neobvyklé události, když se stala světovou šampionkou v hale v Sopotech spolu s domácí Ličwinkovou.

Návrat brazilské šampionky

Po třech letech vlády Němky Spiegelburgové přidala svou druhou prestižní diamantovou trofej do sbírky Fabiana Murerová. 33letá Brazilka po dvou matných sezónách nezačala ani letos zrovna nejšťastněji, když na ni v hale zbyla nepopulární bramborová medaile, přičemž triumfovala Kubánka Silvaová. V létě se Murerová také nevyhnula výpadkům, dvakrát nezaložila, jednou byla šestá a jednou druhá, avšak získala potřebné body pro prvenství v prestižním seriálu a navíc jí patří tři nejlepší výkon roku – 472, 476 a 480 cm.

Sprintersko-dálkařská kombinatorika

Mistryně světa z roku 2005 Tianna Bartolettaová (tehdy Madisonová) z USA kombinuje dálku se sprinty. Čtvrtá ze stovky na olympiádě v Londýně začala sezónu běžecky a z šedesátky v Sopotech si odvezla bronz. V sektoru se tak prosadila Francouzka Lesueurová. Ani v létě se Bartolettaová sprintu nevyhýbala – vyhrála stovku na mistrovství USA – ale dálkařské starty převažovaly. Z celkového pohledu uspěla, dokázala nejenže skočit nejdál, v Oslo 702 cm, ale také ovládnout Diamantovou ligu – i přes závěrečnou prohru v Curychu.

Již dvouleté kralování

V trojskoku bychom si asi vystačili bez problémů se jménem Cateriny Ibargüenové, jenže to by nesměla vynechat halovou sezónu: zlato tak v Sopotech vydolovala Ruska Koněvová. Léto však patřilo čerstvé třicátnici z Kolumbie, která svou šňůru neporazitelnosti prodloužila o jedenáct nových korálků, a její náhrdelník – abychom zůstali u přirovnání – tak obsahuje již 21 zlatých. Jen tu poslední prohru si asi bude ještě dlouho pamatovat – přišla totiž ve finále londýnských olympijských her … Dodejme, že Ibergüenová dominuje i co do absolutní výkonnosti, na čele letošních statistik má náskok více než čtyřech decimetrů (42 cm) a 15.31 je devátý nejdelší skok historie této pro ženy stále ještě mladé disciplíny.

Příště: vrhy a hody

Michal Procházka, foto: J. Kucharčík

Vytisknout