přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

31. ledna 2014, 17:04

Kniha ohrožených rekordů, edice 2014

Na prahu nové sezony není určitě od věci zamyslet se nad životností nejlepších světových výkonů, přestože loni po dlouhé době nepadl mezi dospělými na dráze v hlavní sezoně žádný z rekordů. Téma pro Téma týdne, v němž svůj odhad můžete vyzkoušet i v anketě.

Úvod: ohlédnutí

Ne že by byl rok 2013 zcela bez světových rekordů. V hale se blýskla Američanka Jennifer Suhrová, když v tyči překonala 502 cm. Pod otevřeným nebem pak přišel – mimo stadion – ještě maratonský zápis Keňana Wilsona Kipsanga 2:03:23. Mohli bychom přičíst i rekordy juniorské (v hale Etiopan Gebrhiwet na trojce a venku novozélandský koulař Gill), ale vzhledem k tomu, že se zabýváme seniorskými, zmiňujeme to jen na dokreslení.

Jen si to srovnejme s předminulým, pravda olympijským, rokem: Rudisha půlka, Merritt stodesítka překážek, Eaton desetiboj, Američanky a Jamajčané 4x100 metrů. K tomu přičtěme na silnici Kimetta v běhu na 25 km, Lašmanovovou v 20km chůzi a halové víceboje Eatona a Dobryňské. A ve srovnatelnější sezoně 2011, kdy bylo stejně jako loni vrcholem mistrovství světa? Pod otevřeným nebem sedm rekordů z toho dva v mistrovských disciplínách (Heidlerová kladivo, 1/2maraton Keitanyová) plus dva halové (Tamgho trojskok, 4x800 m Rusky).

Kapitola první: běžkyně v novém roce odděleně

S rokem 2014 přibyly u světových rekordů nové kolonky. Ne že by se rozrostla škála disciplín, i když IAAF to asi vidí jinak. Světová asociace totiž nově začala rozlišovat, zda jsou ženské výkony v distančních závodech předvedené společně s muži anebo odděleně. Jak to všechno vzniklo?

IAAF se vcelku logicky snaží, aby podmínky byly pokud možno co nejstandardizovanější. Dlouho také nebyly časy na silnici brány jako rekordy, ale „jen“ nejlepší výkony. Je tomu právě deset let, kdy byly zavedeny i v distančních bězích. Chtějí-li mít pořadatelé svůj závod v rekordních tabulkách, musí nyní postavit start a cíl tak, aby se neběželo – lapidárně řečeno – ani z kopce, ani po větru.

V roce 2011 se však světová asociace na kongresu rozhodla jít ještě dál. Základní úvaha může někomu znít logicky – ale asi jen silnému antifeministovi: výkony žen, ke kterým pomáhali muži, jsou ve výhodě oproti těm, při nichž si asistovaly ženy navzájem. Čímž se ale ve snaze o spravedlnost tak nějak zapomnělo na známé „citius, altius, fortius“.

Původní návrh chtěl rekordy dosažené spolu s muži ponechat, ale už by se směly překonávat pouze odděleně. „Je to trochu nefér,“ říkala tehdy diplomaticky Paula Radcliffeová, přestože byla (a je) držitelkou obou „nejrychlejších“ časů ve smíšeném i ryze ženském závodě. „Pokud chtěli tohle pravidlo zavést, měli to udělat se zavedením rekordů,“ argumentovala Britka. Jak už víme, IAAF kritiku vyslyšelo tak napůl, krok zpět nevzalo, pouze trochu ustoupilo stranou. Počet ženských rekordů na silnici se tím zdvojnásobil.

Kapitola druhá: před vyhynutím

Kde hledat rekordy v ohrožení? Jednoduchá úvaha říká, že tam, kde jsou stávající držitelé nejlepších výkonů letos aktivní. Otázkou je, zda pro ně – začasté „Mimoevropany“ v sezoně bez vrcholu – znamená rekord sám o sobě dostatečnou motivaci. Snad ano. Ostatně, kdy jindy by se Usain Bolt mohl soustředit na překonání magické 19vteřinové hranice na své milované dvoustovce?

Fanoušci půlky jistě doufají, že David Rudisha už bude zdravotně v pořádku a že mu soupeři v čele s Mohammedem Amanem budou šlapat na paty. Kenenisa Bekele už sám na sebe na pětce ani desítce nejspíš nezaútočí, zato si letos zkusí maraton, a to jde v případě královské běžecké trati o nejohroženější druh. Na stodesítce vládne Aries Merritt a najdou se jistě rivalové, kteří by ho mohli popohnat ke zlepšení nebo se o to pokusit sami. Desetibojař Ashton Eaton se vloni soustředil na zisk titulu mistra světa, který ještě chyběl v jeho sbírce; letos může napřít síly k rekordu a jestli má někde rezervy, jsou to vrhačské disciplíny.

Je otázkou, zda Gulnara Galkinová řekla ve stýplu své poslední slovo, nicméně loňský rok ukázal rostoucí sílu afrických běžkyň. Podobně jde stále ještě o mladou disciplínu v případě kladiva, v němž analogicky rozhodně není jedinou adeptkou útoku Betty Heidlerová; za všechny kandidátky jmenujme aktérky superduelu v Moskvě, Taťjanu Lysenkovou a Anitu Wlodarczykovou. Oštěpařka Barbora Špotáková je zpět a světový rekord je jistě i jednou z motivací proč pokračovat v kariéře. A Damoklův meč bezpochyby visí i nad chůzí, vždyť držitelce nejlepšího (schváleného) času Jeleně Lašmanovové bude v dubnu teprve 22 let.

Kapitola třetí: v ohrožení

V této skupině se dostáváme více na pole spekulace. I s vědomím toho, že rekord přichází v zásadě za mimořádných okolností, můžeme přeci jen docela dobře označit pravděpodobnost ohrožení v disciplínách. Letos na jaře na poli vrcholných akcí přibude světový štafetový šampionát (IAAF World Relays). Vzhledem k tomu, že vedle obvyklých 4x100 a 4x400 metrů se tu objevují i méně obvyklé 4x200, 4x800 a 4x1500 m, lze se oprávněně domnívat, že v těchto disciplínách přijdou útoky na stávající rekordy. A to i s vědomím toho, že z řady důvodů nejspíše nebudou na akci závodit ty největší hvězdy atletického nebe. Třeba na mužskou půlkařskou štafetu stačí sehnat čtyři borce, co zvládnou trať s průměrem 1:45.6.

Které další disciplíny se nabízí? Z těch běžeckých, o kterých zatím nebyla řeč, patnáctistovka; Asbel Kiprop ji zaběhl loni čtrnáctou nejrychlejší, „jen“ 1.72 vteřiny od 15let starého Guerroujova rekordu. Mezi ohrožené se loni dostala také výška, kde navíc nejde jen o jediné jméno; není to jen Bohdan Bonderanko, ale také Ivan Uchov či Mutaz Essa Barshim. V tyčce asi není jiného adepta než Renauda Lavillenie; a i když mu zatím nejdou naproti přísnější pravidla než za rekordmana Bubky, nelze vyloučit, že jeho den D přijde.

Stovka překážek byla docela dlouho považována za jeden z nesmrtelných rekordů; po olympijském náznaku Sally Pearsonové se loni o něco důrazněji přiblížila Brianna Rollinsová a pět setin už vypadá docela reálně. Jinak abychom vhodnou adeptku pohledali (krom těch již zmíněných) … Určitě bude ale zajímavé sledovat, jak se postaví pořadatelé vytrvaleckých závodů a budou usilovat o zápis v tabulce nadepsané „pouze ženy“.

Kapitola čtvrtá: poklidný rok

Pro ostatní držitele platí, že se o své rekordy strachovat nemusí. Jistě, může se objevit někdo nový. Nebo někdo šokovat v jediném závodě. Ale tak jako lze jen obtížně z úplného neznáma zazářit na vrcholné akci, je cesta k rekordům snad ještě o něco složitější. Snad s výjimkou oněch několika ženských disciplín, které se etablovaly v posledních patnácti letech (stýpl, kladivo, tyč), je potřeba perfektního okamžiku, perfektní připravenosti, perfektních podmínek. A na to už bychom museli mít věštecké schopnosti.

Závěr: a jak to vidíte vy?

A na úplný konec prostor pro vás:

Anketa

Kolik padne v roce 2014 mezi dospělými světových rekordů pod otevřeným nebem v mistrovských disciplínách?

 

 

 

 

Michal Procházka, foto: graf.cz

Vytisknout