přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

1. července 2014, 16:22

Jak se vícebojaři prali o pohár

V Tématu týdne se věnujeme pohledu do minulosti evropské soutěže „týmové všestrannosti“. O nadcházejícím víkendu v druhé nejvyšší soutěži evropského poháru bojuje spojené reprezentační družstvo vícebojařů na portugalské Madeiře.

Historie soutěže sahá do roku 1985, kdy se začalo závodit ve dvouletých cyklech. V článku se zabýváme výsledky našich vícebojařů po rozdělení Československa; shodou okolností se právě od roku 1993 koná evropský pohár každoročně. Poslední zásadní změny zaznamenala soutěž v posledních dvou letech: od 2012 se nekoná v olympijském roce, neboť víceboje byly zachovány i na evropském šampionátu ve zkráceném dvouletém cyklu; od loňska se sčítají výsledky mužů a žen, podobně jako při ME družstev. 

Klání EP se konají ve třech patrech po osmi zemích. Reprezentují vždy čtyři desetibojaři i čtyři sedmibojařky, jejichž absolutní výkony se sčítají, přičemž do výsledku jsou zahrnuti vždy tři lepší. Od roku 2013 už také nejsou oddělené týmy, muži i ženy cestují na jedno místo. Elitní Superliga určí celkového vítěze i ostatní medailisty, stejně jako dva sestupující týmy, které pro příští rok nahradí nejúspěšnější dvojice z nižšího patra. Analogicky proběhne i pohyb mezi první a druhou ligou.

Týmy mezi elitou a medailové úspěchy

 Jak se vedlo českým vícebojařům v dosavadním modelu mužských a ženských týmů, jenž fungoval do roku 2011? Desetibojaři strávili v Superlize nepřetržitě sedm ročníků – od 1994 do 2000 –, sedmibojařkám drželi elitní příslušnost podobný časový úsek (1999-2004). V roce 2010 oslavil tým Korešová, Cachová, Klučinová, Ondraschková (na foto v tomto pořadí zleva) návrat na nejvyšší úroveň historickou stříbrnou medailí. Muži do Superligy pronikli ještě nakrátko v roce 2003 a při derniéře před sloučením (2011) naopak před sedmi lety se museli dokonce drápat dokonce až z II. ligy. Jinak oba týmy držely druhou nejvyšší soutěž.

Výrazně více medailových umístění nasbírali desetibojaři, kteří neodešli s prázdnou dokonce šest let po sobě. Čtyřikrát svůj výkon pozlatili (1995, 1997-1999) a k nejcennějším kovům přidali ještě po jedné stříbrné (1994) i bronzové (1996). U všech zlatých úspěchů byli Kamil Damašek a Jiří Ryba, třikrát se na nich podílel Roman Šebrle a dvakrát Tomáš Dvořák, jenž poslední vítězný pohár doma na Strahově v červenci 1999 okořenil tehdejším světovým rekordem 8994 bodů.

Skvělé výkony; nejpilnější účastníci

Dvořákův výkon pochopitelně stojí na vrcholu výsledků českých desetibojařů při evropském poháru. Vynikající úrovně dosahuje i druhý v pořadí Roman Šebrle s 8589 body. Přes špičkovou hranici osmi tisíc se dostali ještě Kamil Damašek a Jan Poděbradský. Další trojice se překonala 7800 – Ryba, Změlík, Soldós, vstupenkou mezi nejlepší českou desítku při EP je 7582.

Jako první sedmibojařka překonala šest tisíc při poháru Eliška Klučinová, vloni se jí to povedlo o 13 bodů. Blizoučko, pouhé tři bodíky, už byla od této mety její předchůdkyně Kateřina Nekolná. Kolem 5900 se figuruje hned pětice žen: přes tuto metu se dostaly Helena Vinařová, Kateřina Cachová, na dohled k ní měly Korešová, Beránková a M. Hejnová. Hranici elitní desítky určuje Barbora Špotáková s 5677.

Jednoznačně nejpilnějším českým závodníkem při EP je Michaela Hejnová, jejích devět startů hned tak někdo nepřekoná. Sedmkrát nesli dres na poháru nejlepší dva muži Kamil Damašek, Jan Poděbradský, a také Kateřina Nekolná s Helenou Vinařovou. Ze současné generace jsou nejčastějšími reprezentanty Pavel Baar a Jana Korešová, stejně jako oni mají šest účastí ještě Tomáš Dvořák, Jiří Ryba a Šárka Beránková, jen o jednu méně pak Eliška Klučinová.

Michal Procházka, foto:

Vytisknout