přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

29. února 2012, 14:41

Istanbul tolik netáhne

Specifika olympijského roku, letos navíc zvýrazněná premiérovým mistrovstvím Evropy, a zejména v některých disciplínách přísné limity. To jsou dva hlavní důvody, proč se nedá na letošním halovém mistrovství světa čekat kdovíjaký nával. Svědčí o tom informace o početnosti výprav, tak jak přicházejí z jednotlivých zemí.

Zkraje roku se pochlubilo IAAF na svých stránkách, že o nadcházející halové mistrovství světa v tureckém Istanbulu projevilo zájem rekordní množství federací, které předběžně přihlásily taktéž rekordní počet účastníků. Že výsledná realita může být výrazně jiná, bylo nasnadě už kvůli tomu, že se předběžné přihlášky podávaly v prosinci, kdy federace měly jen mizivou představu o formě svých závodníků a jejich budoucí výkonnosti v halové sezoně. Podle aktuálních zpráv o počtech závodníků se zdá, že odhady funkcionářů byly skutečně až příliš optimistické a jejich odchylka od skutečnosti bude „větší než malá“..

Netřeba chodit daleko. Český atletický svaz, i vzhledem k předloňské největší výpravě na HMS v historii samostatného státu, předběžně pro Istanbul kalkuloval s dvaceti závodníky. Nakonec jich do Turecka odcestuje třináct, tedy o 35% méně oproti odhadům. Přesto jde ve srovnání s údaji o početnosti výprav ostatních zemí o nadprůměrné číslo. Posuďte sami na následujícím vzorku: Švédsko – 4 závodníci, Portugalsko – 3, Francie – 11, Polsko 14, Nizozemsko – 4, Slovensko - 1, Německo - 17, Belgie - 3, Itálie - 16, Španělsko - 20, Maďarsko - 3, Litva – 5, Norsko – 1, Japonsko – 1, Jamajka – 11, Kanada – 5, Maroko – 8, Kuba – 11, Řecko – 8, domácí Turecko – 20. Výjimku tvoří jen tradičně velmi početné výpravy z USA (51 atletů),  Ruska (43) a Velké Británie (39).

Kde hledat příčiny oněch obecně nevysokých čísel? Jednu z těch hlavních „vyrobila“ sama IAAF nastavením přísných tzv. entry standardů (tj. minimálních výkonnostních hranic pro účast závodníků v jednotlivých disciplínách), což se analogicky propsalo i do nominačních kritérií národních federací. Ty tuzemské byly u jedenácti disciplín náročnější než pro minulé HMS, přičemž naopak tomu bylo jen u šesti případů (ve zbytku disciplín byly limity totožné). Těžko přitom předpokládat, že by světová atletika jako celek za ty dva roky o tolik výkonnostně poskočila. Pravé důvody budou jinde a jedno z vodítek k jejich pojmenování nám mohou poskytnout soutěže ve skoku o tyči. U nich byly limity nastaveny tak vysoko, aby bylo možné organizovat rovnou finále a odpadly časově velmi nevyzpytatelné kvalifikace, které by mohly ohrozit ambiciozně sestavený časový pořad. V ostatních technikách se sice předběžně s kvalifikacemi počítá, nicméně i zde je patrná obava z „přelidnění“. A tak třeba dálkařům byl stanoven velmi tvrdý limit 815 cm, kterému dokázali v letošní halové sezoně vyhovět jen čtyři skokani na světě. To sice neznamená, že právě jen tato čtveřice může v Istanbulu startovat, protože IAAF uzná i výkony z celého loňského roku, nicméně o něčem to svědčí.

Druhý zásadní důvod, proč se atleti do Istanbulu tolik nehrnou, je dán skladbou důležitých závodů letošního roku. U absolutní špičky je prioritou olympiáda, které vše ostatní podřizují. Evropanům k tomu navíc přibylo historicky první kontinentální mistrovství v olympijském roce, jež začíná 6 týdnů před atletickými soutěžemi „pod pěti kruhy“. A jelikož je letos HMS relativně pozdě, zbývá na jarní přípravu a vyladění formy směrem k Helsinkám povážlivě málo času. Není proto s podivem, že řada atletů halovou sezonu včetně jejího vrcholu zcela ignoruje a jede podle svého harmonogramu. To je případ i naší Zuzany Hejnové, která by se asi jinak pokoušela stejně jako předloni o individuální start v Istanbulu a byla by znovu oporou štafety, která by obhajovala bronz, kdyby bývala byla do Turecka odcestovala.

Další významnou skupinu elitních závodníků tvoří ti, kteří se rozhodli „obětovat“ halovou sezonu, aby vy/doléčili svá zranění a problémy a posílili tak své šance v letní sezoně. Z českých závodníků je to příklad třeba halového mistra Evropy na 60 m př. Petra Svobody, který se rozhodl operací řešit dlouhodobé problémy s achilovkou.

Suma sumárum bude v Istanbulu chybět 13 obhájců předloňského prvenství oproti jedenácti, kteří startovat budou. Neuvidíme tak třeba výškařku Blanku Vlašičovou (po operaci), půlkaře Abubakera Kakiho (zraněn) a Marii Savinovovou (na HMS nechce), tyčkaře Stevena Hookera (z formy), překážkářku Lolo Jonesovou (zraněna) či světového rekordmana v trojskou Teddyho Tamgha, který je jednak po zranění a jednak si odpykává disciplinární trest, jenž mu udělila francouzská federace za jeho konflikt s kolegyní. 

A co se týče šampionů zpod otevřeného nebe z loňského Tegu? Těch najdeme ve startovkách celkem jedenáct. Na analogických tratích v hale budou startovat třeba překážkářka Sally Pearsonová, sprinterka Veronica Campbell-Brownová, vytrvalec Mo Farah či vícebojařka Taťjana Černovová. Hvězdy typu Usain Bolt, Yohan Blake, David Rudisha či Carmelita Jeterová v hale vůbec nezávodili.   

Adam Pražák

Vytisknout