přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

11. srpna 2014, 20:09

Curych před startem, chce být cool

22. mistrovství Evropy, které hostí švýcarský Curych, odpočítá poslední hodiny. Šest dní akce odstartuje už zítra a z českého pohledu bude nadmíru důležitý už první dopolední blok s 19 reprezentanty.

Symptomaticky v malém hudebním sále Městského domu (Stadthaus) plném sedících i stojících novinářů se konala oficiální tisková konference k nadcházejícímu evropskému šampionátu: Stadion Letzigrund v Curychu disponuje pro velkou akci velmi nízkou kapacitou „pouhých“ 24 tisíc diváků. A stejně jako je malé hlavní dějiště, jsou omezené podmínky pro konání nejdůležitější atletické akce na starém kontinentu. Curyšští pořadatelé se tak museli mimo jiné vypořádat s malými ubytovacími kapacitami či absencí rozcvičovací plochy přímo u hlavního stadionu.  „O to víc se snažíme soustředit na doprovodné akce,“ přibližuje filozofii šéf organizačního výboru ME Patrick Magyar (na foto). O tom, co „Zurich 2014“ nachystal z kulturního programu, už jsme referovali zde.

A svůj hendikep v podobě malého prostoru se snaží Magyar a spol. nahradit i přístupem, který bychom od země proslulé chladnými bankami, přesnými hodinkami, vysokými horami či výbornou čokoládou asi nečekali: humorem, v jehož centru je maskot – kráva Cooly. Návštěvníci doprovodného City Festivalu se mohou pomocí triku vyfotit, kterak za jeho (či její) pomoci překonávají laťku při skoku o tyči. A nejen to: Magyar při tiskové konferenci potvrdil, že se Cooly chystá v tyči zaútočit na světový tyčkařský rekord mezi maskoty. „Už v tréninku zvládl tři metry,“ upozornil hlavní zástupce organizátorů.

Také prezident Evropské atletiky Hansjörg Wirz (viz foto), rodilý Švýcar, zavtipkoval na téma maskot. Nejprve jako obvykle poděkoval pořadatelům, národní federaci, partnerům, dodavatelům a médiím, poté pochválil stadion Letzigrund coby stadion určený výhradně atletice, a nakonec zdůraznil hodnoty šampionátů jako je ten curyšský: tvorba hvězd, inspirativní momenty, usměvavé tváře. Když pak přišel jeden z dotazů z publika na to, zda se bude ucházet o příští funkční období v čele kontinentální asociace, odpovídal Wirz vyhýbavě a vše zakončil slovy: „Mohu pouze potvrdit, že nebudu podporovat kandidaturu Cooly,“ vtipkoval.

Tři z boje o sprinterské koruny

Jako hosty tiskové konference přizvala Evropská atletika trio sprinterek Lalovová, Sailerová, Schippersová, byť jméno posledně jmenované bylo dosud spojeno především s vícebojem. „Nebylo to lehké rozhodnutí, ale chtěla jsem zkusit sprinty,“ přiznala Dafne Schippersová, která v sezóně lámala nizozemské rekordy jeden za druhým, celkem šestkrát přepisovala národní tabulky. A bylo to mj. i v sedmiboji, pouze ve sprintech na 100 a 200 metrů však byla na samotném čele evropských statistik.

Na obou sprintech by se měla utkat s  Ivet Lalovovou, která obhajuje zlato z Helsinek na stovce. „Bude to mnohem těžší, protože už chybí moment překvapení. Teď už ode mě všichni čekají, že zase vyhraju,“ přiznala. Bulharka usídlená v Itálii (manžel Simone Collio) se k delšímu sprintu vrací po letech na popud trenéra Carla Vittoreho. Nyní 83letý kouč kdysi připravoval slavného Pietra Meneu, jenž zemřel loni, přesto Mennea zůstává stále nejrychlejším Evropanem historie na dvoustovce s časem 19.72. „Čeká mě ještě i štafeta. A vše jsem tomu podřídila: vynechala halovou sezónu, šetřila závody. Musím být připravena na hodně startů,“ říkala Lalovová, která si pochvalovala atmosféru i setkání s Cooly.

Verena Sailerová, která zase vyhrála šampionát před čtyřmi lety v Barceloně a z Helsinek má zlato se štafetou. V této sezóně slavila spolu německým týmem titul při šampionátu na domácí půdě v Brunšviku, ona sama však se svým výkonem (doběhla třetí) příliš spokojena nebyla. „Moc jsem ani neslavila, věděla jsem, že mě čeká ještě spousta práce,“ uvedla Sailerová, která jako jediná absolvuje určitě jen kratší ze sprintů.

Český tým: „Oko bere“

Počet tři – to bude při prvním dni mistrovství Evropy v Curychu důležité číslo i pro naši reprezentaci. Hned zítra totiž do bojů nastoupí třikrát sedm, neboli dvacet jedna českých atletů.

A vysoký počet je dán především tím, že se do bojů vydají zástupci všech disciplín, v nichž máme kompletní, trojnásobné zastoupení (vyjma mužského oštěpu): desetibojaři Helcelet, Lukáš, Sýkora, koulaři Marcell, Prášil, Staněk, tyčkařky Maláčová, Svobodová, Šilhanová, oštěpařky Andrejsková, Ogrodníková, Špotáková a čtvrtkaři Němeček, Šorm, Tesař.

Vedle nich se ještě dopoledne představí také dvojice sprinterek překážkářek Koudelová, Škrobáková, a „sólisté“ mílařka Mezuliáníková s Brožem na 400 m překážek. Program českého fanouška odpoledne doplní sprinter Veleba rozběhem na stovce a vytrvalkyně Sekanová, kterou čeká na desítce rovnou finále; sledovat bychom měli snažení desetibojařů a pokud se zadaří někomu z tria koulařů, tak už i je v boji o medaile.

Zopakují koulaři Moskvu?

Právě trojice „silných mužů“ byla před závodem k dispozici se svými předzávodními dojmy. Do kvalifikace, v níž je nastaven postupový limit na 20.10 m, vstupuje každý z trochu jiné pozice.

Loni pátý z MS Ladislav Prášil vstupuje jako česká trojka i proto, že jej trápil dlouho bok, jenž jej připravil o HMS v Sopotech a zdržel i v přípravě na léto. „Už mě to nebolí, ale minulý rok jsem měl tu přednost, že jsem tam bok „narval“, ale teď ne,“ říká svěřenec Petra Stehlíka.

To jeho tréninkový kolega Tomáš Staněk naopak zažil raketový vzestup – oproti loňsku se zlepšil o metr a půl na 20.93. „Já už říkal trenérovi, že bych chtěl hodit 21, ale on tomu moc nevěřil,“ přibližuje Tomáš. „Nějak už jsem se s tou otočkou už sešel, byť je to ještě trochu neotesané,“ dodává.

Nejzkušenější z tria 29letý Jan Marcell po comebacku dokonce převýšil svou výkonnost z let 2010 a 2011, když si posunul o 17 cm osobní rekord rovněž na 20.93. „Ani jsem nečekal, že to půjde takhle. Říkal jsem si, že kdybych se dostal na 20.50, byl by to velký úspěch,“ říká svěřenec Josefa Šilhavého.

A co takhle sejít se ve třech ve večerním finále stejně jako loni trio v Moskvě? „Bylo by to fajn na to navázat,“ usmívá se Staněk.

Michal Procházka

Vytisknout