přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

5. března 2014, 11:20

Česká stopa v halovém světě

Nultou kapitolu světového šampionátu pod střechou napsaly halové hry (SHH) v Paříži 1985, „regulérní“ první ročník HMS se konal o dva roky později. Bienální rytmus si podržel zimní svět do současnosti, s výjimkou let 2003 a 2004, kdy se akce přesunula do sudých let. V Sopotech, což je polská premiéra vrcholného halového mistrovství, se tak jedná o patnáctý ročník, nepočítáme-li SHH. Čeští atleti startovali pokaždé, do roku 1991 ve společném týmu se Slováky, od 1993 (tedy jen několik týdnů po rozdělení země) už jako samostatná výprava.

Nejpilnější Španělé

Do Paříže se po úvodním ročníku vrátil podnik už jako oficiální mistrovství světa o dvanáct let později, dvakrát se organizace halového vrcholu zhostila také Budapešť (1989 a 2004). Nejčastější pořadatelskou zemí je ale Španělsko, byť zde si tři šampionáty rozdělily Sevilla (1991), Barcelona (1995) a Valencie (2008).

Z ostatních hostitelských měst se většina nachází na starém kontinentu; atleti však zamířili také dvakrát za velkou louži do Spojených států (Indianapolis 1987) a Kanady (Toronto 1993), následně jednou na Dálný východ do Japonska (Maebaši 1999) a při posledních dvou vydáních na Blízký východ do katarského Dauhá (2010) a na pomezí Evropy a Asie do tureckého Istanbulu (2012). Po letošní zastávce v Polsku se HMS vrátí za dva roky do USA, šampionát hostí město Portland ve státě Oregon.

Čtyři z Maebaši plus šestkrát tři

Reprezentaci se podařilo už sedmkrát vydolovat tři a více cenných kovů, naopak pouze dvakrát odjela z dějiště halového mistrovství světa s prázdnou. Federální výprava získala tři medaile dvakrát, po rozpadu společného státu stejný počin dokázali zopakovat čeští atleti ještě čtyřikrát. Rekordní výtěžek přineslo japonské Maebaši v roce 1999, kde se na krcích reprezentantů zaskvěly hned čtyři kovy, po jedné zlaté a stříbrné a dvou bronzových.

Nejhodnotnější medailové sbírky vybojovaly týmy v Paříži 1985 a Lisabonu 2001, v obou případech se za dva tituly a jedno třetí místo. V úspěšnosti následuje Budapešť 2004, kde čeští zástupci obsadili všechna umístění na „bedně“ právě jednou, dále „město nad Seinou“ podruhé – v roce 1997 se z Paříže vezly jedno zlato a dva bronzy –, a konečně Indianapolis 1987 a Barcelona 1995 se shodnou bilancí 0-2-1.

S prázdnou se vracely pouze výpravy z Toronta 1993, Valencie 2008 a Dauhá 2010, v posledním případě však dorazil po prokázaném dopingu soupeřek štafetě čtvrtkařek poštou bronz. Stejný cenný kov byl nejlepším výsledkem českých týmů v Birminghamu 2003 a Moskvě 2006, při zatím posledním šampionátu v Istanbulu zůstalo u jednoho stříbra. V medailovém pořadí zemí stála reprezentace nejvýše čtvrtá v Lisabonu, pátá v „první“ Paříži, a do desítky se vešla také v Maebaši a „druhé“ Budapešti i Paříži.

V hodnocení výsledků do osmého (resp. šestého) místa nasbírali nejvíce bodů reprezentanti v Paříži 1985, 44 jim tehdy vyneslo v pořadí národů šestou příčku. Na stejné umístění stačil také nejlepší součet samostatné české výpravy, 40 b v Maebaši. Nejvyšší, čtvrté pozice paradoxně dosáhla reprezentace v Lisabonu, přitom 28 bodů předtím v Barceloně znamenalo postavení o čtyři příčky nižší. Mezi elitních deset zemí se dostal federální tým v Indianapolisu (30 b) a české v Paříži 1997 (31 b), Budapešti 2004 (21 b) a Dauhá (25 b), těsně se nevešel minulý v Istanbulu (21 b). Hranice dvaceti bodů dosáhl ještě čs. tým v Budapešti 1989.

5x medailový Šebrle, rekordmanka Formanová

Česká atletika se může pochlubit čtyřmi halovými mistry světa. Sedmibojař Robert Změlík se jím stal v Paříži 1997; půlkařka Ludmila Formanová na následujícím šampionátu v Maebaši – a její čas 1:56.90 platí už patnáct let jako rekord HMS –; tyčkařka Pavla Hamáčková (dnes Rybová) o další dva roky poté v Lisabonu. Zvláštní pozornost si zaslouží Roman Šebrle, jenž se stal jako jediný český atlet halovým světovým šampionem dvakrát: nejprve v portugalské metropoli 2001 a poté v Budapešti; zde svůj výkon ozdobil evropským rekordem 6438 bodů (dosud platným), který vydržel i jako nejlepší výkon HMS až do Istanbulu, kde jej Američan Eaton překonal světovým rekordem (6645). Šebrle získal celkem pět kovů, navíc v řadě, když ke dvěma zlatým přidal tři bronzy.

Nejúspěšnější ženou co do počtu medailí je Helena Fuchsová, která získala bronzy v Paříži 1997 na čtvrtce a o čtyři roky nato v Lisabonu na dvojnásobné trati. To však již měla z Barcelony 1995 na svém kontě stříbro ze štafety, v níž nechyběla ani Ludmila Formanová. Kromě pozdější mistryně světa na půlce se na stupně vítězů postavila dvakrát ještě i trojskokanka Šárka Kašpárková, v obou případech na ten nejnižší. Počítáme-li pouze éru od vzniku samostatné České republiky, medaili z halového MS má doma šest mužů a jedenáct žen.

Michal Procházka, foto: graf.cz

Vytisknout