přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Téma týdne

17. července 2015, 14:21

Česká stopa na „mladých“ vrcholech

V minulém a tomto týdnu se konají velké akce určené nižším věkovým kategoriím a také vysokoškolákům. V „Tématu“ nahlédneme, jak si české mládí v minulosti vedlo na univerziádě, ME22, MEJ a MS17.

UNIVERZIÁDA

Vrcholná akce atletů-akademiků má vcelku spletitou historii, která sahá takřka sto let nazpět – první podnik tohoto typu proběhl v roce 1923. Teprve od roku 1959 však počítáme letní světové univerziády organizované FISU. Letošní v Kwangdžu byla tedy v pořadí 28., neboť probíhají – až na jednu letitou výjimku – ve dvouletých odstupech. Jižní Korea se tím zařadila mezi země s dvojnásobným hostitelstvím (předtím Tegu 2003) po bok Bulharska, Japonska, Číny a Ruska. Nejpilnější jsou však v Itálii, kam univerziáda zavítala již čtyřikrát, naposledy však před 18 lety.

Československá potažmo česká medailová úspěšnost je velice stabilní. Za federální éry výprava odjížděla „s prázdnou“ pouze šestkrát, po rozdělení zemí před dvěma desetiletími jedinkrát (z Kazaně 2013). Přitom opakovaně se vozily cenné kovy minimálně ve dvojici, vůbec nejvíce – čtyři – vybojovali atletičtí vysokoškoláci na Palmě de Mallorca 1999; jedna zlaté, dvě stříbrné a jedna bronzová tvoří rovněž i nejhodnotnější sbírku.

Univerziáda je někdy i startovacím můstkem pro atleticky významnější akce: své veleúspěšné dráhy tu odstartovali desetibojař Šebrle či oštěpařka Špotáková, prosadit se medailově jinde dokázali i půlkař Soukup či tyčkařka Ptáčníková. Pouze dva Češi však mají z univerziády doma dva cenné kovy: Obhájit stříbro se povedlo tyčkaři Štěpánu Janáčkovi, trojskokanka Šárka Kašpárková pak stejnou medaili přebarvila o dva roky později na zlato.

MISTROVSTVÍ EVROPY DO 22 LET

Šampionát určený jako přestupní stanice mezi mládežnickými kategoriemi a dospělými je tu téměř dvě desetiletí a koná se v každý lichý rok. Už za deset ročníků máme první zemi, která ME hostila dvakrát. Do Finska „dvaadvacítky“ zamířily při premiéře v roce 1997 (Turku) a také předloni (pro změnu Tampere).

Čeští atleti z tohoto rybníčku s gustem lovili cenné kovy, a – zůstaneme-li u přirovnání – ne po jednom. S jedinou výjimkou v Amsterdamu (bez medaile), totiž stoupali na pódium minimálně dvakrát. Vůbec nejvydařenější byl hned první ročník v Turku, odkud vezla reprezentace do 22 let sedm kovů ve skladbě třech zlatých a po dvou stříbrných a bronzových. Co do počtu (méně už hodnoty) svým předchůdcům šlapala na paty výprava do Debrecínu s bilancí 0-4-2.

Šampionů máme celkem pět, sprinterku Benešovou (200), mílařku Šuldesovou, překážkáře Součka (400), oštěpařku Klimešovou a výškaře Bábu. Dva individuální kovy vybojovala na jednom šampionátu Hana Benešová, když ke zlatu na 200 a přidala stříbro na 400 metrů, dokonce obhájit dokázal bronz z dvoustovky Pavel Maslák.

MISTROVSTVÍ EVROPY JUNIORŮ

Kategorie vyhrazená 19letým a mladším má svůj šampionát o poznání déle. Premiéře MEJ v roce 1970 předcházely ještě tři vydání „evropských juniorských her“. Také zde se od počátku prosazoval dvouletý cyklus, který se po 1973 ustálil na lichém roce. Pokud jde o pořadatele, jedna země se o ně postarala nejvýše dvakrát: řeč je o Nizozemsku (města Utrecht a Hengelo), Řecku (Atény a Soluň) a Itálii (Grosseto a Rieti).

Čeští junioři dokázali od svého osamostatnění vozit alespoň jeden cenný kov, s výjimkou Tallinnu, odkud odjeli s prázdnou. Množství pak kolísalo, od jedné medaile až po extrémních pět, které se podařilo sesbírat v San Sebastiánu 1993 (ve skladbě 2-2-1) a v Hengelu 2007 (1-2-2). Nejcennější kolekce se však vydařila díky titulům Z. Hejnové (400 př.), Ščerbové (dálka) a Machurovi (koule) v Kaunasu 2005, přestože další kovy už nikdo nezískal. Kromě této trojice se šampiony stali za české éry ještě sprinterka Benešová (100), půlkařka Formanová, překážkářka Rücklová (400), výškař Bába, běžec Holuša (3000 m SC) a chodkyně A. Drahotová (10 000 m).

MISTROVSTVÍ SVĚTA DOROSTU

Nejmladší věková kategorie má svůj šampionát nejkratší dobu, premiéra se konala dva roky po „ME22“, tedy 1999. Stejně jako ostatní výše uvedená mistrovství se koná každý lichý rok. Pořadatelé se zatím rekrutují z evropských federací, kolumbijské Cali je po kanadském Sherbrooke a marocké Marrákeši teprve třetí destinací mimo starý kontinent.

Podobně jako u ostatních sledovaných akcí úspěšnost dorostu kolísá, v případě MS17 je zatím nejčastější medailový půst. Bez kovu odjela česká výprava z dějiště hned prvních šampionátu v Bydhošti, stejně jako v nedávné době z Brixenu (2009) a Lille (2011). Naopak dvakrát přišly takřka hody, v Sherbrooke 2003 vybojoval tým v čele s šampionkou na 400 m překážek Hejnovou kompletní sbírku, a ještě o jednu medaili více se honosil dorost v Debrecínu 2001 (0-1-3). Zlato má doma kromě Hejnové ještě sedmibojařka Cachová.

Michal Procházka

Vytisknout