přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Radek Juška

Jako mladý začínající sportovec Radek Juška vybíral mezi atletikou a fotbalem. Pro královnu sportů zcela jistě dobře, že se rodák ze Staroviček na Břeclavsku rozhodl pro ni. Jeho první atletické kroky byly výškařské, k čemuž přispěl známý halový mítink v Hustopečích, jenže brzy se přesunul k dálce. „Ukázalo se, že se nenaučím flop. Nůžkama mám skočeno 187, flopem jen 180,“ říká Radek s úsměvem k přesunu do horizontálního skoku.

Pod břeclavským trenérem Zbyňkem Chlumeckým to dotáhl na juniorské mistrovství světa do Barcelony v roce 2012. „Byla to první velká soutěž, tak jsem se z toho trošku podělal,“ hodnotil s odstupem časem kvalifikační nezdar. „Ale zjistil jsem, jak takové velké závody vypadají a co od toho očekávat,“ vzpomínal. Hned v následující sezóně 2013 nabytou zkušenost zúročit nedokázal, jednak se přesouval na pražský Olymp a především laboroval se svalovým zraněním stehna. Ani rok 2014 mu štěstí nepřinesl, mocně útočil na kvalifikační výkon pro ME v Curychu, až si při jednom z těsných ataků při MČR v Ostravě poranil břišní sval.

Vše jako by sportovní nebesa svěřenci Josefa Karase splatila ve snovém roce 2015. Při „domácím“ halovém mistrovství Evropy v Praze se vynořil z neznáma a po šťastné kvalifikaci (mezi osmičku prošel jako poslední) si ve finále senzačním úvodním letem 810 cm (premiérovým za 8 m) doletěl pro stříbro. „Vím, že jsme se před ním (pokusem) bavili s trenérem, ať skočím zajišťovacích 780, 770, a pak že si prý můžeme hrát. A povedlo se mnohem líp,“ komentoval to nečekaný medailista.

V létě čekaly na Radka další výzvy. Druhou a poslední šanci uspět na ME do 22 let využil na výbornou. V Tallinnu splnil roli adepta medaile skokem na hranici rovných osmi metrů, a i když z toho nakonec nebyl kov nejzářivější, spokojen byl. „Podruhé venku „osmička“, jsem velmi rád za takový výsledek,“ pochvaloval si svůj stříbrný úspěch. A štěstí se jej drželo i v kvalifikaci MS v Pekingu, kde podobně jako na HME – za výkon 798 – proklouzl mezi nejlepší, ve finále pak možná i z přemíry chtění nedokázal podobný skok zopakovat a skončil jedenáctý. „Asi jsem byl dnes přemotivovaný,“ uznal sám. „Snad si z toho něco vezmu,“ dodal. Na závěr přelomové sezóny byl pak zvolen pátým nejlepším atletem v ČR, hned za hvězdnou oštěpařku Špotákovou.

Osmimetrovou formu si svěřenec trenéra Karase odnesl i do roku 2016, když na domácím mítinku Jablonec Indoor Gala dolétl na 803 centimetrů. Na halovém světovém šampionátu si pak vyskákal desáté místo. V průběhu letní sezóny načasoval formu ideálně směrem k mistrovství Evropy v Amsterdamu, kde si v kvalifikaci vylepšil sezónní maximum na 811 centimetrů. Pořádnou porci smůly si vybral ve finále, kde skončil těsně pod stupni vítězů, kdy ve prospěch bronzového Nizozemce Gaisaha hovořil až druhý nejdelší pokus. "Moc mě to mrzí, ale člověk je jednou nahoře a jindy zase dole. Hodně se točil vítr a já jsem se pral s rozběhem. Beru to jako zkušenost," řekl. Jediný centimetr pak hovořil v Radkův neprospěch i při olympijské kvalifikaci v Riu, kde tak obsadil celkové třinácté místo. "Letos se mi opravdu lepí smůla na paty," neskrýval zklamání.

V úvodu roku 2017 musel vynechat halovou sezónu, o kterou ho připravilo svalové zranění. O to víc času měl na přípravu směrem k létu, což se jistě vyplatilo. Hned v květnu totiž dokázal v Turnově dolétnout na 829 centimetrů, což znamenalo vylepšení letitého národního rekordu. Dařilo se mu též v kvalifikaci na mistrovství světa, kde zaznamenal do té doby svůj druhý nejlepší kariérní výkon 824 centimetrů. Ve finále si pak vyskákal desáté místo. Velkého cenného kovu se dočkal na Světové letní univerziádě, kde potvrdil roli favorita a s jistotou zvítězil. V kvalifikaci navíc dokázal posunout hodnotu svého vlastního národního rekordu na 831 centimetrů. V průběhu sezóny dokázal hned osmkrát pokořit osmimetrovou hranici a v letošních světových tabulkách figuruje na děleném sedmém místě.

V průběhu halové sezóny 2018 mu osmimetrová hranice odolala. Dvakrát se jí přiblížil na jediný centimetry. Poprvé se tak stalo při zisku titulu mistra republiky a podruhé na HMS v Birminghamu, kde mu výkon 799 centimetrů vynesl sedmé místo. Hned v úvodu letní sezóny předvedl v Turnově parádní skok, když dolétl na 827 centimetrů. Na mistrovství Evropy v Berlíně pak patřil do širšího okruhu favoritů. Do finále se dostal, ale konečně dvanáté místo pro něj bylo zklamáním.

Vytisknout