přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Jan Jirka

Zkoušel tenis, fotbal, házenou nebo florbal, jenže atletika, jak ji provozují na Jeseniově, Jana Jirku chytla nejvíce. „Když si rodiče myslí, že je jejich dítě sportovně nadané, tak by měli začít právě tam,“ pěl chválu v létě 2014. Tedy notnou dobu poté, co vyměnil svého původního trenéra Michala Halbicha za Petra Habáska – a s ním také působiště – za jiný pražský klub, Slavii. „Dělá se to tam (na Jeseniovce) pro zábavu a je to všeobecně zaměřené, což si myslím, že je správná cesta,“ dodával. U něj samotného se však záhy zjistilo, kterým směrem se v atletice vydá. „Nejsem úplně nejšikovnější, nevydržím dlouho běhat, sílu jsem také nikdy velkou neměl, tak je jedinou mojí předností rychlost a u toho už jsem zůstal,“ říká k „volbě“ sprintu. Jeho parádní tratí je pak dvoustovka.

Svou první reprezentační čárku na velké akci napsal Jan v roce 2012 na mistrovství světa juniorů v Barceloně, kde běžel dvoustovku a s časem skončil 21.50 v rozběhu, a také štafetu, již s kolegy Bakalárem, Desenským a Stromšíkem nedokončili. V následující sezóně, 2013, se kvalifikoval na ME do 22 let do Tampere, kde absolvoval stejnou kombinaci. Individuálně se ani tentokrát neprobojoval dál, nicméně je třeba podtrhnout, že se hned v prvním kole musel prát rovnou o finále a s kvalitním časem 21.15 skončil jedenáctý. Se štafetou spolu se Šťastným, Maslákem a Desenským se do medailové bitvy probili, v ní pak vylepšili národní rekord své kategorie na 39.23, který stačil na páté místo.

Rok nato (2014) Janova výkonnost ještě nestačila k nominaci na ME dospělých. V sezóně 2015 však dostal příležitost ještě jednou startovat na Evropě „22“ a využil ji dokonale. V Tallinnu si vylepšil v rozběhu osobák na 20.78, a když po zvládnutém semifinále dokázal čas z prvního kola téměř zopakovat v boji o medaile, dostalo se mu odměny v podobě bronzu. „Spíš jsem myslel, že budu až čtvrtý. Koukal jsem na výsledkovou tabuli a čekal, jak to dopadne. Přišlo mi to nekonečné, ale o to pak byla sladší odměna,“ popisoval. A se štafetou bylo ještě lépe, kvartet Kadlec, Jirka, Desenský, Stromšík sahal dokonce po zlatu, nakonec se o dvě setiny zpět (39.38 - mimochodem o 15 setin pomalejší čas než v Tampere) radoval ze stříbra. „Štafeta byl perfektní zážitek, byli jsme super parta. Před finále jsme věděli, že šance na medaili tam je, a že musíme předvést to nejlepší,“ vzpomínal autor třetího úseku. Jirka se poprvé zapsal v anketě o atleta roku, v hlavní kategorii byl 15.

V průběhu halové sezóny 2016 závodil Jan opravdu sporadicky. V létě se pak stal mistrem republiky na dvoustovce. Svůj nejrychlejší čas na této distanci zaběhl o pár dní později na Pražských memoriálech, kde zaznamenal 20.96. Společně se svými kolegy usiloval i o účast české sprinterské štafety na evropském šampionátu. Limit však naši sprinteři nezaběhli.

Po nevýrazné sezóně 2017 si Honza dokázal v té nasledující na domácím republikovém šampionátu pod otevřeným nebem vylepši dvoustovkařský osobák na 20.75 a kvalifikoval se na mistrovství Evropy v Berlíně, kde skončila jeho cesta v rozběhu a obsadil dvaatřicáté místo.

Vytisknout