Zemřela diskařská legenda Imrich Bugár

Rodák z Dunajské Stredy se původně věnoval házené a disk se mu dostal poprvé do ruky v patnácti letech. O jeho talentu nebylo sporu a láska ke královně sportu nakonec převládla nad kolektivní házenou. V roce 1974 se přesunul do pražské Dukly, která se stala jeho osudovým oddílem. Pod svá křídla si ho vzal trenér Miloslav Vlček, se kterým dosáhl všech svých největších úspěchů. Jeho velkým vzorem byl olympijský šampion z her v Mnichově 1972 Ludvík Daněk, se kterým byli později dobrými přáteli.

Svou první velkou medaili vybojoval na evropském šampionátu v Praze v roce 1978, když na Strahově vystoupal na bronzový stupínek. O dva roky později si vyházel v Moskvě olympijské stříbro. V sezóně 1982 se stal v Aténách mistrem Evropy a v roce 1983 opanoval diskařské klání na historicky prvním mistrovství světa v Helsinkách.

Ve vrcholné formě se bohužel nemohl zúčastnit olympiády v Los Angeles kvůli bojkotu zemí socialistického bloku, což se v nesnadné době nebál otevřeně kritizovat. Přesto nadále pokračoval ve skvělých výkonech. V roce 1985 zaznamenal v San Jose výkon 71.26, který je stále platným národním rekordem. Na olympijských hrách v Soulu byl pak vlajkonošem tehdejší československé výpravy.

V rozmezí let 1978 – 1994 získal celkem patnáct titulů mistra republiky. Poslední kariérní závod pak absolvoval v září 1994 na závěrečném extraligovém kole na Julisce, tedy stadionu jemu zaslíbeném. Krátce nato obdržel z rukou předsedy Mezinárodního olympijského výboru Juana Antonia Samaranche Olympijský řád, který společně s ním převzala i Dana Zátopková.

Dukle zůstal věrný i po skončení aktivní sportovní kariéry, když zde pracoval na oddělení zahraničních sportovních styků. Dlouhé roky byl také místopředsedou Českého klubu olympioniků. Více než 25 let byl též manažerem Memoriálu Ludvíka Daňka, což je mítink, který pořádal na počest svého velkého vzoru a kamaráda.

Čest jeho památce.