Velké triumfy navzdory osudu – 2. část

Elizabeth Robinsonová se narodila v Riverdale ve státě Illionis. K atletice se dostala v šestnácti letech. První závody absolvovala 30. března 1928, tedy pouhé čtyři měsíce před olympijskými hrami v Amsterdamu. V halovém závodě na 60 metrů skončila druhá. Ovšem hned při svém prvním startu na otevřeném stadionu dokázala na stovce vyrovnat světový rekord. Její výkon byl bohužel označen jako větrný, a tak nebyl uznán.
Jen několik týdnů nato odcestovala na olympiádu do nizozemské metropole, kde opanovala finálový závod na 100 metrů a tentokrát světový rekord vyrovnala v regulérních podmínkách. Stala se vůbec první olympijskou vítězkou na stovce, jelikož na předešlých olympijských hrách ženy v této disciplíně nezávodily. Následně ještě přidala stříbro s americkou štafetou na 4x100 metrů.
Osud však připravil mladé talentované sprinterce těžké chvíle. V roce 1931 prožila leteckou havárii a byla vážně zraněna. Záchranáři ji našli ležící v bezvědomí v troskách letadla a její vyhlídky na přežití byly minimální. Utrpěla těžká vícenásobná zranění. Když se dostala z nejhoršího, tak byla šest měsíců upoutána na invalidní vozík. Další dva roky pak trvalo, než mohla pět začít normálně chodit. Olympijské hry v roce 1932 na domácí půdě v Los Angeles se tak musely obejít bez ní. Přesto nadále bojovala a postupně se dostávala do formy.
Její úsilí bylo odměněno, když v roce 1936 odcestovala na olympiádu v Berlíně. Povaha jejích zranění jí bohužel nedovolila zakleknout a nemohla tak běžet závod na 100 metrů. Nicméně byla členkou štafety na 4x100 metrů, kde na třetím úseku přispěla k vítězství sestavy Spojených států a získala tak svou druhou zlatou olympijskou medaili.
Po hrách v Berlíně ukončila aktivní kariéru a v oblasti královny sportu se angažovala v roli úřednice.