Váňa a spol. věří, že se pro ně stane běchovická štafeta tradicí

Když čtvrtkař překážkář Marek Váňa přišel s nápadem, že by si naši mladí úspěšní reprezentanti mohli zazávodit na běchovické štafetě, jeho parťáci Michal Rada, Adam Červinka a Filip Toul neváhali a jeho ideu s nadšením přivítali. Přestože se pro všechny jednalo hlavně o příjemné zpestření a zábavu, rozhodně nebyli do počtu, jelikož v konkurenci dalších 49 štafet zvítězili. Lišili se i svým outfitem. Všichni čtyři na sobě měli dresy svých oblíbených fotbalových klubů.

Úvodního úseku se ujal juniorský mistr světa na 400 metrů překážek Michal Rada a svou roli si užíval a přiznal, že bylo těžké nastavit ideální tempo. „Já měl to štěstí, že můj úsek začínal z kopce. Rozběhl jsem to na pocit, ale když jsem začínal dobíhat auto přede mnou a po čtyřech stech metrech viděl na hodinkách tempo 2:35, tak jsem musel zvolnit. To by po měsíčním volnu nedopadlo dobře. Bylo příjemné si zaběhnout závod jinde než na tartanu a myslím, že jsme si to s kluky docela užili. Myslím, že každý by si měl zkusit Běchovice, už proto, že se jedná o nejstarší silniční závod na světě,“ ocenil Michal tradici běchovického klání.

Pomyslný štafetový kolík od něj přebral finalista ze stejného závodu, kde Rada získal zlato, a muž, který měl na svědomí celý nápad, že by si kluci mohli zaběhnout běchovickou štafetu, Marek Váňa. „Tempový běh je mi asi trošku vlastnější než třeba Míšovi, ale i tak to bylo po měsíčním vysazení tréninku a hraní fotbalu dost náročné. Běželo se mi ovšem celkem dobře. Moc se mi líbila atmosféra podél trati, kdy lidi fandili všem. Byl bych rád, kdyby se z té naší štafety stala tradice, že bychom se takhle po sezóně sešli. Možná bychom mohli trochu protočit úseky,“ sdělil své dojmy a přání Marek.

Nejdelší úsek měl na svědomí pátý muž juniorského světového stýplu Adam Červinka, který chtěl letos původně běžet celý závod, ale kvůli zdravotním komplikacím raději svou premiéru na velkých Běchovicích odložil. „Byl to zajímavý zážitek. Čtyři a půl kilometru bylo docela dost, ale výhodou tohoto závodu je, že zde běží spousta lidí v různých tempech, tak je pořád s kým běžet. Pro mě to je navíc dobré zjištění, že až si to jednou budu chtít zaběhnout celé, tak budu trošku vědět, do čeho jdu. Původně bylo v plánu, že celou trať poběžím už letos, ale jak se sezóna vyvíjela, tak nemám tolik naběháno. Tentokrát to byl takový restart po volných týdnech. Někdy si to určitě dám celé,“ ujišťuje Adam.

Finiš i s nemilosrdným Hrdlořezákem pak obstaral šestý z finále MSJ na 1500 metrů Filip Toul, pro kterého to byl výživný zážitek. „Pro mě to byl první silniční závod a asi tomu oproti Adamovi dám víc let, než si to zaběhnu celé. Když jsem zjistil, že poběžím Hrdlořezák, tak jsem se zhrozil. Sice jsem se těšil, ale po první pětistovce mě to celkem seklo a dost jsem se vytrápil. Pustilo mě to až poslední třístovku před cílem, která se už běží z kopce. Přesto jsem si to tady moc užil a také bych z toho chtěl udělat tradici,“ uvedl Filip.

Uvidíme tedy, zda štafetu těchto našich atletických nadějí uvidíme na startu i příští rok.

Jubilejního 130. ročníku závodu Běchovice – Praha se zúčastnilo celkem 4224 závodníků, čímž byl překonán rekord z roku 1982.

Projekt probíhá za finanční podpory hlavního města Prahy.