Vadlejch před ME: Cítím se dobře, stát se může všechno

Pro Jakuba se jedná už o sedmé mistrovství Evropy. Debutoval už před šestnácti lety v Barceloně. Tehdy jeho cesta skončila v kvalifikaci. Na posledních dvou šampionátech však stál na stupních vítězů. V Mnichově 2022 si pověsil na krk stříbro a před dvěma lety v Římě dosáhl na vrchol. „Samozřejmě je moc příjemné, že se mi na této akci už podařilo dosáhnout absolutního vrcholu. To je pocit, který neomrzí. Zlato z Říma mi už nikdo nevezme. Mně hlavně těší, že už tady na tomto šampionátu mohu být posedmé,“ těší ho jeho dlouhověkost.

Letošní sezóna pro něj začala skvěle, když se hned při svém prvním startu v polovině května v Tokiu blýskl výkonem 85.24 a dlouho s ním vedl evropské tabulky. Jenže v dalších třech startech se trápil a po mítinku Diamantové ligy v Rabatu v polovině června se rozhodl pro závodní pauzu, aby se mohl co nejlépe připravit směrem k Birminghamu. „Cesta k šampionátu byla relativně dost trnitá, protože jsem nezávodil, jak jsem chtěl. Tělo se opět ozvalo, akorát v trochu jiném místě než loni. Zatímco před rokem to bylo levé koleno, teď mě trošičku trápilo to pravé. Začátek sezóny byl víceméně skvělý, ale pak se začaly projevovat menší zdravotní problémy a byl to boj. Další závody jsem vynechal kvůli tomu, abych sem přijel v nejlepším možném stavu. Chvíli jsem musel dělat v přípravě nějaké kompromisy, ale pak už jsem šel do všeho naplno a mohl házet na sto procent. Věřím, že to nevypadá vůbec špatně.“

I když nezávodil téměř dva měsíce, nepociťuje nějakou větší nervozitu nebo natěšení. „Už házím spoustu let, takže se sice na závod těším, ale není to tak, že jsem o to natěšenější, když jsem dlouho nezávodil. Dva měsíce jso.24u sice spousta času, ale musel jsem vynechat takhle dlouho, protože kdybych do toho závodil, tak bych mohl mít ještě větší problémy. Tělo by se ozvalo a třeba bych se pak ani nezvládl dát do kupy směrem k mistrovství Evropy. Udělal jsem maximum, co jsem mohl, abych tady uspěl. Necítím se vůbec špatně,“ ujišťuje.

Jak sám přiznává, stadion v Birminghamu má v oblibě. „Párkrát už jsem tady závodil, ale takhle opravený stadion po Hrách Commonwealthu jsem ještě nezažil. Vždy se mi tady házelo skvěle a létalo to daleko, protože je zde větrno. Teď to ale trochu zavřeli, tak možná bude foukat jinak.“

O ambicích mluví opatrně, ale očekává vyrovnaný závod, ve kterém se může stát cokoliv. „Těžiště světového oštěpu už není úplně v Evropě. Ještě před čtyřmi týdny jsem evropské tabulky, což jsem po prvním závodě nepředpokládal, že na jejich čele vydržím tak dlouho. Spousta kluků se také zdravotně trápí a jsou to ti, kteří v minulých letech házeli daleko včetně Juliana Webera. Bude to dost otevřené. Kdybych měl predikovat, tak medaile může viset třeba i na 83 metrech. Záleží na větru, “ predikuje.

K evropské špičce patří už dlouhých šestnáct let. Co na to říká? „Já to beru jako takovou cestu, kterou jsem musel projít, abych se dostal do tohoto stavu. Při této cestě jsem nasbíral spoustu zkušeností a prožil hromadu krásných chvil. A co se týká mistrovství Evropy v Římě jsem dosáhl všeho, co jsem na tomto šampionátu chtěl,“ ohlíží se zpět.

O tom, zda bude Birmingham jeho posledním startem v sezóně, ještě jasno nemá a nevylučuje ani svůj start na Ultimate Championship v Budapešti. „Vrcholem je pro mě jednoznačně mistrovství Evropy, ale mám v hlavě u Ultimate Championship. I kvůli tomu, že jsem letos skoro nezávodil, tak to nechávám otevřené.“