Úspěšná premiéra Ultimate Championship

Když World Athletics přišla s myšlenkou, že by vytvořila nový šampionát s názvem Ultimate Championship, zejména u vyznavačů tradiční atletiky panovaly obavy, zda se nejedná jen o další „nesmyslnou“ inovaci. Tím spíše, když nedávno pohořel ambiciózní projekt Michaela Johnsona Grand Slam Track, který měl podobnou myšlenku, a to přilákat největší atletické hvězdy.

World Athletics se netajila tím, že i její ambice spojené s Ultimate Championship rozhodně nejsou malé. Nemělo se totiž jednat pouze o další šampionát, ale toto klání mělo posunout úroveň vnímání královny sportu někam jinam, než jsme byli dosud zvyklí, ať už formátem samotných atletických klání, tak i pojetím, kdy se hodně dbalo na efekt.

Dlouhé měsíce před akcí World Athletics celkem vydatně Ultimate Championship promovala. Hymnu celého šampionátu nazpíval světový rekordman ve skoku o tyči a nejspíš nejvýraznější atletická osobnost posledních let Armand Duplantis, který dělá do muziky i ve volném čase.

Vydařený doprovodný program i formát soutěží

Už samotný design stadionu byl velmi zajímavý. Dráha sice zůstala tradičně oranžová, ale trávník uprostřed plochy i okolní sektory se zahalily do černé a například písek v dálkařském sektoru byl oranžový, což se setkalo s rozporuplnými reakcemi, ale jak již bylo řečeno, cílem byl efekt a zaměření na show, a to se ve výsledku podařilo.

Pozitivem byl jistě doprovodný program, a to jak z pohledu samotných atletů, tak i fanoušků. Už den před závodem proběhlo představení hvězd na červeném koberci, kde měli nejlepší atleti možnost prezentovat své partnery v mnohdy velmi nápaditých modelech, a i organizátoři byli překvapeni, v jakém počtu atleti dorazili. „Tento nový koncept se mi moc líbí. Bylo to takové zpříjemnění před závodem. Je fajn, že se každý může ukázat ve svém osobním stylu,“ pochvalovala si Lurdes Gloria Manuel.

Také další doprovodný program byl přiměřený. Záhy po představení atletů si s malými dětmi přímo na stadionu zazávodili olympijský vítěz na 200 metrů Letsile Tebogo a trojnásobná mistryně světa z Tokia ve sprintech Melissa Jefferson-Wooden. Organizátoři také velmi efektivně využívali přítomnosti legendárního Usaina Bolta nebo dalšího z ambasadorů Noaha Lylese, který kvůli zranění v Budapešti nemohl závodit.

Také zmiňovaná hymna šampionátu s názvem Gold zněla stadionem poměrně často, ovšem nikoli přehnaně. Organizátorům se tak podařilo vyvážit snahu o show s tím, aby to nebylo na úkor samotné atletiky. Kapacita stadionu byla výrazně nižší než před třemi lety na mistrovství světa. Přesto se zdálo, že 21 000 míst v hledišti je tak akorát a každý den bylo vyprodáno.

Formát atletických soutěží měl spád a ve většině disciplín byl zvolen správně. Jen u horizontálních skoků a vrhů vyvolal určité rozčarování, a to zejména u závodníků, kteří v nich startovali. Kompletní startovní pole totiž mělo k dispozici pouze dva pokusy a následně se vypadávalo, na což doplatil například kanadský kladivářský suverén Ethan Katzberg.

Český trojlístek mezi elitou

Mezi tzv. „atletickou smetánku“ se podařilo kvalifikovat i trojici českých atletů. Nejspokojenější mohl být se svým vystoupením kladivář Volodymyr Myslyvčuk, jenž vybojoval mezi osmičkou nejlepších velmi pěkné páté místo díky velmi solidnímu výkonu 78. 19.

Na čtvrtkařce Lurdes Glorii Manuel už se podepsala dlouhá a náročná sezóna. Své semifinále dokončila jako sedmá v čase 50.52 a do finále nepostoupila. Výškař Jan Štefela se protrápil k dělené sedmé příčce, když zvládl zdolat pouze základní výšku 217 centimetrů.

Českou stopu mělo vítězství oštěpařky Haruky Kitaguchi, která se připravuje pod vedením Jana Železného a v Budapešti se blýskla novým osobním rekordem 68.92, který ji posunul na desátou příčku historických světových tabulek. Právě na tomto stadionu se tehdy ještě jako svěřenkyně Davida Sekeráka stala mistryní světa.

Reklama na špičkovou atletiku navzdory počasí

Na Ultimate Championship přicestovalo celkem 381 atletů z 65 zemí, kteří se utkali v 28 disciplínách. Počasí jim bohužel vůbec nepřálo a do ideálu mělo hodně daleko. Zejména páteční večer byl velmi chladný, když teploty spadly až na 13 stupňů Celsia. Přesto se hned tři sprinteři dostali na stodesítce překážek pod 13 vteřin a vítězka stovky překážek žen Masai Russell se prezentovala vynikajícím výkonem 12.22, což jsou vzhledem k podmínkám výkony téměř na úrovni světových rekordů. Nezklamal ani Armand Duplantis, který se přenesl přes 620 centimetrů a zdatně mu sekundoval Řek Emmanouil Karalis s 615 centimetry.

Další dva dny se mírně oteplilo. Přesto nebylo ani dvacet stupňů. O to cennější byla vystoupení amerických sprinterů, kteří získali prestižní double na tratích 100 a 200 metrů. Melissa Jefferson-Wooden potvrdila roli nejlepší sprinterky současnosti, když nejprve opanovala stovku v devátém nejrychlejším čase historie 10.62 a v neděli excelovala na dvoustovce v čase 21.47, který z ní dělá dokonce třetí nejrychlejší ženu historie.

Její kolega z reprezentace Spojených států amerických Kenny Bednarek nenašel přemožitele na stovce díky výkonu 9.85 a ještě dominantnější byl na dvojnásobné distanci v osobním rekordu 19.52, díky kterému se posunul na šesté místo historických světových tabulek.

O jeden z nejkvalitnějších počinů se postaral i světový rekordman na čtvrtce překážek Alison dos Santos. Sympatický Brazilec vyhrál v třetím nejrychlejším čase historie 45.99.

Premiérové vydání Ultimate Championship se tak dá ve všech směrech hodnotit pozitivně. Jeho další vydání by se mělo uskutečnit za dva roky, tedy v olympijské sezóně 2028. V listopadu tohoto roku by se mělo rozhodnout, kdo bude jeho hostitelem.