Trenér roku Dušan Král: Volodymyr ke mně přišel v ideální chvíli

Co říkáte na ocenění Trenér roku?

Pro mě je to milé překvapení. Jsem rád, že letos získal ocenění Trenér roku člověk, který trénuje hod kladivem.

Jaká byla z vašeho pohledu sezona?

Myslím si, že sezona se nám velice vydařila. S těmito výkony Volodymyra jsme, dá se říct, počítali, v tréninku jsme párkrát hodili přes osmdesát. Jen je kladivo v současné době na strašně vysoké úrovni, takže se musíme na těch 80 metrech stabilizovat.

Vraťme se na začátek: Volodymyr přišel do Česka pracovat, ale když mu jeho manželka pořídila kladivo, vrátil se k tomu, co dělal v mládí. Jak se dostal k vám?

Začal u Honzy Bartůňka, ale ten se mu časově nemohl věnovat, byl normálně zaměstnaný. Pak mu někdy na jaře řekli na Kladně, ať přijde na podzim. Tak se jeho žena naštvala a napsala na Duklu. Tam byl nějaký Jiří Šimice (již bohužel zesnulý – pozn.), a ten příležitost chytil za pačesy. Já jsem Volodymyra do té doby viděl asi dvakrát, ale neváhal jsem. Moje výhoda byla, že jsem byl u sportu a mohl se mu naplno věnovat, kdykoliv za ním odjet. Navíc mi pomalu končila Kateřina Šafránková, takže přišel v ideální chvíli a já měl nějaké pokračování.

V čem podle vás Volodymyr vyniká?

Neskutečnou disciplínou. Když ještě neměl české občanství – kvůli kterému jsme se naběhali neskutečné kilometry – a nebyl členem Dukly, tak chodil na stavbu. Dělal deset, dvanáct hodin, po práci přišel domů – žije v Kralupech s českou ženou, mají spolu malé dítě – navečeřel se, pověnoval se dítěti, šel spát. A pětkrát v týdnu v jednu hodinu ráno vstal a šel házet. Klobouk dolů.

Přišel z jiného prostředí, přinesl i on něco nového, třeba co se týče techniky?

Přinesl. Nevím, jestli je to přímo ukrajinská škola, asi jo. Ale já jsem si myslel – s nosem nahoru – že už umím hodně, a najednou jsem zjistil, že ne. Když ho srovnám s Lukášem Melichem, což je můj synovec, tak on byl rychlostně silový typ a říkal: „Mně to žere metry, mně je to úplně jedno.“  Myslyvčuk je technický typ, klidně imituje hodinu v kuse jeden cvik. Prostě chce házet 83, 84, ne 80 metrů. Pořád nad tím přemýšlí, což je pro mě neskutečná škola.

Je to důvod, proč má tak stabilní výkonnost?

Když to zase srovnám, Lukáš měl 80,28 metru, ale nebyl vyrovnaný. Volodymyr tím, že se zabývá tou technickou stránkou hodu, hází stabilně. Loni jsme měli průměr hodů 76,5, v letošní sezoně 78,5. Bohužel – nebo bohudík – šlo kladivo výkonnostně opravdu hodně nahoru, takže na příští rok musíme udělat průměr minimálně osmdesát metrů, aby uspěl.

Kde vidíte největší rezervy, co je potřeba zlepšit?

Potřebuje nabrat ještě větší sílu a propojit ji s technikou kladiva. Tam má největší rezervy.

Dušan Král s Volodymyrem Myslyvčukem letos dosáhli na čtvrté místo při mistrovství Evropy, páté při Ultimate Championships a zlato z Evropského poháru v Nikósii, kde navíc hodil poprvé za 80 metrů - viz foto: ČAS - Jan Houska

Volodymyr o vás řekl, cituji: „Dušan je fantastický. Je to prostě jednička, a to je názor, na kterém si trvám. Je to profesionál a kladivu dává sto procent. Můžu o něm říct jen to nejlepší a těším se na další sezony naší vzájemné spolupráce.“ Jak se vám to poslouchá?

Nebudu lhát, zahřeje to u srdíčka. Ale jak už jsem říkal, já jsem ten, který už jenom ta kolečka, která jsou roztočená, pohání. Dělám hlavně kolem něho ten servis, co potřebuje. Zajišťuju soustředění, zajišťuju materiál. Co mu vidím na očích, to se snažím splnit.

Jak prožíváte závody, nespíte třeba před nimi?

To ne, spím dobře. Ale během závodu i těsně před ním moje tepová frekvence stoupne hodně vysoko. Snažím se to nějakým způsobem korigovat, nedávat to na sobě znát a nepřenášet na něj. Ale vnitřně to ve mně hodně buší.

Jak jste prožíval jeho výsledek na mistrovství Evropy?

My jsme dávali do médií před odjezdem, že úspěchem bude skončit do šestého místa. Ale vzadu jsme chtěli medaili. Když byl poslední pokus v Birminghamu, přišel k mantinelu a říká mi doslova, ať si jdu sednout, že hodí za osmdesát. Tak jsem poslechl, sedl si a on hodil za 80. Jenže s takovýmhle přešlapem (ukazuje pár cm). Takže pak přišly takové vtipy, když byl třetí Kochan, že prostě nechce porazit Ukrajince.

I tak tady stojíme a bavíme se o jeho skvělé sezoně. Máte rád tyto společenské, slavnostní události?

Nemám. (smích) V tomhle se necítím dobře. Oblek jsem vytáhl po dvou letech a zjistil jsem, že mi chybí do zapnutí pět centimetrů, čili jsem musel rychle do Polska pro nový oblek. Ale pro propagaci, hlavně Volodymyra, je to potřeba. Sháníme sponzora a touhle cestou si myslím, že se dokáže zviditelnit. I proto jsem kývl také na společné vystoupení.

(Celý rozhovor včetně cesty Dušana Krále ke kladivu a k trénování najdete v nejbližším vydání časopisu ATLETIKA.)

foto: ČAS - Jaroslav Svoboda