Tereza Petržilková: Do dalších sezón vstupuji s chutí

Terko, máte za sebou těžký rok, kdy vás po zisku štafetového bronzu na HME vyřadilo v podstatě z celé venkovní sezóny zranění. O co se konkrétně jednalo, jak obtížná byla rekonvalescence a podařilo se celý problém zažehnat?

Prakticky od Apelndoornu mě lehce pobolívala okostice, nebylo to nic zásadního. V přípravě to pokračovalo vlnovitě, ale šlo pořád o nenápadný problém, který se bohužel na jarním soustředění postupně zhoršoval, až po otok kotníku. V posledním týdnu přípravy v Jihoafrické republice mě vyšetřili a diagnostikovali rozsáhlý zánět od šlachy zadního svalu holenního. Po návratu jsme tedy zahájili léčbu. Poté jsme museli značnou část tréninků alternovat. Když jsem se konečně rozběhala, zánět se vrátil a hodilo nás to zase na začátek. Ukrajovala jsem postupně ze svých plánů a cílů, až do momentu předčasného ukončení sezóny. Následkem tohoto zranění došlo ke snížení mobility kotníku, se kterým stále pracujeme. Díky skvělému týmu doktorů, fyzioterapeutů a trenérů trénuji v současné době jen s menšími omezeními naplno.

Jak obtížné bylo se s tím po úspěšných sezónách srovnat? Přeci jen do té doby se vám zdravotní komplikace celkem vyhýbaly.

Dlouho jsem držela zdravá a moje výkonnost byla konzistentní. Přisuzuji to zejména přístupu nejen k tréninkům, ale i k celému tréninkovému procesu, času ztrávenému regenerací, snahou opravdu odpočívat a celkovému vyvážení zatížení i běžných denních aktivit po celou dobu mé kariéry. Na druhu stranu snad každý sportovec zažil výpadek a jednou to muselo potkat i mě. Paradoxní bylo, že spousta lidí mávla rukou “vždyť je to jen zánět, nic se neurvalo”, ale v tom byl ten zakopaný pes. Neexistuje jednotný návod na léčbu tohoto typu zranění, na každého funguje něco jiného. Také jsem moc chtěla a najít pak tu správnou rovnováhu, bylo obtížné. Po celé léto jsem neměla vůbec chuť sledovat závody, jako bych byla atletikou přesycená, unavená. V okamžiku vyslovení konce snah o návrat na dráhu, se mi vnitřně ulevilo. Postupně jsem s odpočinkem nacházela cestu zpět, jela podpořit ostatní atlety na mistrovství republiky a mistrovství světa jsem si ujít nenechala. Když nad tím tak přemýšlím, odpočinula jsem si mentálně i od závodění a všeho toho vypětí kolem, což mi dodalo o to větší chuť do dalších sezón. Uvědomuji si zároveň, že naskočit zpět na svůj level výkonnosti a porovnávat se světovou i evropskou úrovní, bude nelehký úkol.

Najednou jste nemohla investovat tolik času do samotného tréninku, tak v čem jste se snažila realizovat?

Čas i energii jsem maximálně věnovala rekonvalescenci, odpočinku těla i mysli v podobě regeneračních procedur od fyzikálních terapií, fyzioterapie, masáží, přes kombinaci bylinných tinktur a čínské medicíny. Upravila a nastavila jsem si podle toho svoje fungování a denní režim, který si stále udržuji. Otevřelo mi to prostor i pro aktivity, které nejsou po většinu roku v prioritách tak vysoko a často je odkládám. Řekla bych, že dotáhnout seznam úkolů a maličkostí typu přesadit kytky, pověsit poličku nebo nechat opravit řetízek, člověka vnitřně potěší. Věnovala jsem se novým příležitostem, kterými rozvíjím svou kreativitu, social skills, pravidelně jsem začala chodit na konverzační hodiny v cizím jazyce, a hlavně byl čas skutečně pobýt se svými blízkými a těmi, kteří mi svou energii opětují.

Už nějakou dobu žijete v Praze, jaká je to oproti Plzni obecně změna?

Změna je to příjemná a jsem za ni moc ráda. Hodně moc mě teda nebaví odpolední dopravní špička, ale postupně to vychytávám. Na druhou stranu různorodost, možnosti, parky, nebo výhledy na hlavní město mají nezaměnitelný charakter. Obě místa mají své. Plzeň je mým domovem, který mě formoval a kde neustále vnímám silnou podporu. Praha mi pomáhá sbírat další zkušenosti a rozvíjet se.

Zároveň za sebou máte rok spolupráce s novým koučem Michalem Novákem. Jak se za ním ohlížíte?

Spolupráce s Majklem mi dala od začátku pevnou kotvu především v jeho osobnosti a lidském přístupu. Baví mě, že nemá striktně dané koleje, do kterých bych musela najet, ale bere ohledy na moje názory, zkušenosti a diskutujeme. Ve skupině je mi moc dobře, cítím z každého člena tah na branku, zároveň si umíme udělat i příjemnou, téměř rodinnou atmosféru, třeba při společné večeři. Moje začátky na Dukle postihla spousta výpadků, zvykala jsem si na nová prostředí a prakticky vše okolo. Musela jsem si najít zase nějaký svůj vlastní rytmus a najet si na systém, aby vše do sebe hezky zapadalo, a to si myslím, můžu říct, že si sedlo všechno až teď po roce. Stejně tak jsme v tréninkovém systému hledali správnou cestu, kterou máme teď, myslím, dobře nastavenou. Těším se moc, jaké výsledky to přinese.

Podzimní příprava už je v plném proudu, co už máte za sebou a co vás v dalších týdnech čeká?

Přípravu jsem zahájila dříve než obvykle, což mi dalo prostor pozvolna navyšovat zátěž a musím říct, že možná i díky tomu se cítím skvěle už teď. První soustředění jsem absolvovala se svým bývalým týmovým kolegou Jonášem Fleisigem na Šumavě. Naběhali jsme spolu část objemu a občas spojujeme některé tréninky v Praze i v Plzni. Pak jsem se připojila ke své skupině připravující se v Harrachově, kde jsme přivítali nového člena týmu Ondru Loupala a z toho mám velkou radost. Současně jsme převážně v Praze a sedmnáctého listopadu se přesuneme na další soustředění do Afriky.

Jaké jsou vaše vyhlídky a ambice do roku 2026?

Pokud proběhne příprava podle plánu a ve zdraví, směřujeme už na halu. Vím, že to bude boj, ale halové mistrovství světa bych moc ráda zopakovala. S tímto scénářem máme v plánech i případné mistrovství světa štafet, domácí šampionát v Plzni, který pro mě bude srdcová záležitost a největším vrcholem by mělo být mistrovství Evropy. Mám za sebou sice dlouhý výpadek, ale hodlám se probojovat zpět.

Už jste se zúčastnila řady talk show, podcastů a dalších mediálních záležitostí jako je třeba populární Tiki Taka. Bavilo by vás třeba i samotnou uvádět nějaký takový pořad? Lákala by vás práce v médiích?

Baví mě to a beru to i jako součást seberozvoje. Práci v médiích bych se asi nebránila, určitě by to mohla být cesta. Nevím, jestli přímo něco uvádět, ale kdyby mi zavolala s nějakým projektem Lucka Výborná, Števo Eisele, nebo třeba Michal Dusík, stavila bych se na kafe moc ráda. Všichni jmenovaní i další skvělí moderátoři u nás jsou špičkami ve svých oborech a je mi jasné, že dostat se na takovou úroveň by byla velmi náročná cesta. Ze své pozice ani nedokážou říct, zda bych na to měla vůbec předpoklady.

Kde se tedy vidíte po ukončení atletické kariéry? Už jste nad tím přemýšlela?

Ano, přemýšlela jsem nad tím a moje zranění zapříčinilo i pár vnitřních pochodů, které ve mně dozrály. Představu mám teď jasnější než kdy dřív. Dám všemu volný průběh, ale na konec kariéry ještě nechci myslet.