Špotáková, Veselý a další oštěpařské hvězdy v Domažlicích

Vedle sdílení zkušeností z vrcholového sportu nabídla také pohled na moderní tréninkové metody, biomechaniku či výchovu mladých talentů. Konference se zúčastnilo 65 hostů z 16 zemí světa.

Program konference, která se uskutečnila v domažlickém Kulturním centru Pivovar, propojil několik generací českého oštěpu. Mezi přednášejícími nechyběla světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková, olympijští medailisté Vítězslav Veselý a Nikola Ogrodníková ani přední čeští trenéři. Setkání zároveň potvrdilo silné postavení české oštěpařské školy, která dlouhodobě patří ke světové špičce.

Trenér David Sekerák, který byl zároveň hlavním organizátorem konference, se ve svých vystoupeních věnoval především cestě mladých oštěpařů k vrcholovým výkonům a využití poznatků z mládežnického tréninku v seniorské kategorii. Ve své tréninkové skupině se aktuálně stará o reprezentanty Petru Sičakovou a Jana Výšku.

Sekerák také připomněl úspěšné období s japonskou reprezentantkou Harukou Kitaguchi, které trvalo od roku 2019 do roku 2025, přineslo čtyři překonané japonské národní rekordy, deset vítězství v Diamantové lize a vyvrcholilo titulem mistryně světa i olympijské vítězky. „Haruka hltala všechny informace a byla velký profesionál. Když k nám přišla, celá skupina se od ní učila. Ale učila se i ona sama. Třeba v tréninku poprvé v životě dělala stojky. A přineslo to i mimosportovní veselé momenty, třeba když jsme Haruku naučili jezdit na kolečkových bruslích, které do té doby ani neznala,“ pobavil David Sekerák.

Z vícebojařky oštěpařskou ikonou

Mezi více než desítkou přednášejících nechyběla ani světová rekordmanka Barbora Špotáková, která při besedě po boku svého bývalého trenéra Rudolfa Černého zavzpomínala na sportovní začátky, výjimečné okamžiky své kariéry i tréninkové metody a mentální přípravu před závody.

„Myslím, že pro mě klíčem k úspěchu bylo to, že jsem se věnovala odmala všem disciplínám. Kromě atletiky jsem ráda hrála míčové hry, věnovala se gymnastice. Než mi bylo 15 let, ovládala jsem základy všech atletických disciplín. Právě jejich střídání mi dalo základ, ze kterého jsem později čerpala. Vždy jsem uměla napodobit pohyb trenéra, který mi vše ukazoval. Milovala jsem překážky, skákala do výšky. Šly mi sice vrhy, ale já se cítila být stále vícebojařkou. Oštěp jsem trénovala tak jednou za rok,“ smála se při vzpomínce na své začátky.

„Specializovat na oštěp jsem se začala, až když mi bylo 21 let. Nasměrovali mě k němu Jan Železný a Jaroslav Brabec. Víte, když za vámi přijde trojnásobný olympijský a světový šampion a řekne, že na to máte vlohy, tak to začnete brát opravdu vážně,“ připomněla zlomový okamžik své kariéry Barbora Špotáková, místopředsedkyně Českého atletického svazu a aktuálně také trenérka Nikol Tabačkové.

Detailní pohled na pohyb oštěpaře předvedl v poutavém bloku Vítězslav Veselý, mistr světa a majitel dvou bronzových olympijských medailí. Správná pozice hrudníku při odhodu, ideální postavení levého ramene či pravého kolene – i takové technické detaily hltaly desítky účastníků v sále.

A v čem sám bývalý český reprezentant viděl svůj klíč k úspěchu? „Považuji za důležité zmínit, že jsem začal posilovat až v pozdějším věku, bylo mi nějakých 18 let. Proto jsem měl stále spoustu nevyužitého potenciálu před sebou, neměl jsem zkrácené svaly ani zkrácený rozsah těla. I proto jsem se k oštěpu stále vracel. Pořád jsem věřil, že můžu být lepší a lepší, že těch 80 metrů hodit můžu. A povedlo se. Nejdůležitější je variabilita, mít pořád nějakou výzvu,“ řekl Vítězslav Veselý.

Bartonietz vyzdvihl českou oštěpařskou školu

Výraznou osobností konference byl německý odborník Klaus Bartonietz, bývalý trenér olympijského vítěze Neeraje Chopry a současný mistra světa Keshorna Walcotta, jehož přednáška o biomechanice hodu oštěpem a fyzikálních principech jeho letu se proměnila ve skutečnou hodinu fyziky. Materiál a pružnost oštěpu, jeho úchop, rotace kolem osy, typ hrotu oštěpu, úhel položení a vypuštění, ale hlavně proudění vzduchu a vítr mají obrovský vliv na délku hodu.

„V první polovině hodu, kdy jde závodníkovi vítr do zad, je lepší hodit oštěpem strměji, vzduch sám ho poté dostane níž. V druhé polovině letu, kdy oštěp dopadá, na něj působí vítr v protisměru. Víte, vítr je velmi zrádná věc. Rychlost větru se v různých metrech nad zemí mění. Ve výšce 10 metrů nad zemí může být rychlost větru 5,75 m/s, ve výšce 20 metrů už je 6,5 m/s. I když oštěpař bude házet stále stejnou rychlostí, díky větru a proudění vzduchu může výsledná délka hodu znamenat rozdíl i několik metrů. Není proto neobvyklé, že oštěpařští trenéři ještě před závodem procházejí stadion a studují simulace pohybu větru v daném prostoru,“ přiblížil zajímavá specifika Klaus Bartonietz.

Ve svém druhém vystoupení se zaměřil na trénink svých hvězdných svěřenců. Ocenil také mimořádné úspěchy české oštěpařské školy, kterou přirovnal k jedné velké oštěpařské rodině, a vyzdvihl práci s mladými talenty.

Vedle zkušeností elitních sportovců a trenérů se program věnoval také moderním technologiím v silové přípravě, diagnostice a fyzioterapii či specifikům přechodu mladých atletů mezi dospělé. Nechyběly ani praktické ukázky zaměřené na tréninkovou praxi.

Průběh a přínos konference ocenil také hlavní organizátor David Sekerák. „Mám obrovskou radost z toho, jak se celá konference povedla. Mile mě překvapil i velký zájem zahraničních účastníků, které jsem musel dokonce odmítat, jelikož jsme naplnili kapacitu. Je vidět, že česká oštěpařská škola je opravdu pojem. Máme stále dva platné světové rekordy a velký zájem trenérů ze zahraničí ukazuje, že se právě od nás chtějí učit a získávat inspiraci. Toho si moc vážím. Je to pro nás znamení, že svou práci děláme dobře. Všechny přednášky byly nesmírně přínosné, Bára Špotáková byla na konci dokonce dojatá. Moc rád bych podobný summit za čtyři roky zopakoval. Jsem přesvědčený, že máme a budeme mít stále co předávat. Právě sdílení zkušeností a vzájemná spolupráce mohou našemu sportu nesmírně pomoci,“ zhodnotil výjimečné setkání Sekerák.