Předseda ČAS Libor Varhaník slaví životní jubileum
Profesní životopis Libora Varhaníka je spojen s nejvyššími pozicemi v české, ale i evropské atletice. Rodák z Kutné Hory (*25. 1. 1966) se po 15 letech práce pro Český atletický svaz stal v roce 2005 jeho místopředsedou, v roce 2009 byl poprvé zvolen předsedou, od jara 2025 vykonává již své páté funkční období (do 2029). Za jeho vedení svaz uspořádal několik mezinárodních akcí v čele s halovým evropským šampionátem v Praze 2015.
Od poloviny 90. let působil Varhaník v komisích Evropské atletiky, v letech 2019–2023 pak byl místopředsedou asociace (a v roce 2023 neúspěšně kandidoval na post předsedy). Předsedal správní radě mistrovství Evropy v Mnichově 2022 a v současnosti je členem soutěžní komise Světové atletiky. Je také místopředsedou Českého olympijského výboru pro ekonomiku a marketing a členem výkonného výboru České unie sportu.
Atletika jej bavila pestrostí i partou kamarádů
K práci pro atletiku oslavence přivedla tak trochu náhoda, ale ta, jak známo, přeje připraveným. Rodiče mu dali základní pohybové dovednosti, zkoušel různé sporty a atletiku poznal blíže díky lize kutnohorských základních škol. „Jako mladšího žáka mě do ní vybral Karel Ptáček (dlouholetý předseda zdejšího oddílu). A také mi doporučil, abych začal atletiku dělat,“ vzpomínal v rozhovoru pro tento web v roce 2012 Varhaník.
Věnoval se sprintům a překážkám, líbila se mu však nejvíc všestrannost a pestrost atletiky. „Každou sezonu v oddíle zakončoval desetiboj, takže i já vím, co to obnáší. A atletika sice není kolektivní sport, ale já si vzpomínám na partu. Jezdili jsme na společné tábory, které byly samozřejmě i soustředěním, procházeli jsme si tam ale i pozicemi od řadových členů po praktikanty až po vedoucí. Potkal jsem tam kamarády na celý život,“ vyprávěl před lety.
Aktivní atletickou činnost pozdějšího předsedy ČAS ukončil přesun do Prahy na vysokou školu. Do hlavního města odešel studovat na Univerzitu Karlovu – jak sám uvedl – „zvláštní kombinaci“: anglistiku na Filozofické fakultě a tělocvik na FTVS. „Úplně jsem kontakt s rodným městem nepřerušil, do nějakých 23 let jsem ještě závodil v krajském přeboru. Ale když jsem přijel do Kutné Hory, tak jsem si spíš šel zahrát fotbálek. Také proto, že sportu jsem měl na škole dost,“ popisoval.
Souhra náhod jej přivedla rovnou do velké atletiky
K práci na atletickém svazu jej přivedla šťastná konstelace přelomu 80. a 90. let. Na jaře 1990 odpověděl na inzerát na mezinárodní úsek, kam sháněli někoho, kdo umí anglicky a má přehled o atletice. Z vojny v pražské Rudé hvězdě jej tak po pár měsících uvolnili a už v květnu odjel na Grand Prix (tehdejší série mezinárodních mítinků) do Budapešti. Práce jej hned uchvátila.
„Byla to mimořádná doba a příznivá shoda okolností,“ říkal v již citovaném rozhovoru. „Všude jsme byli vítaní, chtěli nám poradit. Já díky tomu přeskočil jako mladý kluk po škole několik let, spoustu věcí jsem neuměl a hodně se toho naučil, i protože jsem si mohl dovolit zůstávat v práci do deseti do večera. Taky jsem byl třeba zvyklý jezdit pod stan a najednou jsem v roce 1991 jel do Tokia na kongres do pětihvězdičkového hotelu,“ vyprávěl. V roce 1995 pak vznikla Česká atletika, s.r.o., agentura, která začala realizovat marketingový program svazu a v jejímž čele stál až do svého zvolení předsedou ČAS v roce 2009.
Při prvním zvolení předsedou ČAS na Valné hromadě v Nymburce v dubnu 2009 (foto: archiv ČAS)
Podpora rodiny, běh a literatura
„Mám velkou výhodu, že manželka je bývalá atletka a že rozumí atletice. Zajímá ji, co dělám a vytváří mi k tomu doma skvělé podmínky,“ pochvaloval si podporu své ženy Dagmar, s níž má nyní již dospělé dcery Annu a Amálii. V rozhovorech se omlouval, že na rodinu příliš času nemá. „Ale když už jsem doma, snažím se tam být na sto procent,“ říkal s tím, že své koníčky omezil na časově nenáročné jako půlhodinka běhu před prací. Šel také příkladem, když pro loňské Běchovice sestavil štafetu z olympijských medailistů a sám se ujal prvního úseku.
Při dotazu na další hobby neváhal. „Literatura, obzvlášť americká poezie. Když jsem studoval, měl jsem představu, že se budu věnovat americké filologii. Učili nás pedagogové jako Martin Hilský, který dokončil kompletního Shakespeara, nebo Radoslav Nenadál, který zase přeložil Svět podle Garpa od Irvinga. Osobně mám nejraději okruh kolem Emily Dickinsenové a Walta Whitmana,“ vyznal se k vášni, ke které se, jakmile má trochu čas, rád vrací.