Patrik Šorm ohlásil konec kariéry, stane se trenérem

Patrik byl více než dekádu neodmyslitelným členem našich čtvrtkařských štafet a podílel se za posledních jedenáct let na všech největších úspěších českých sestav na velkých šampionátech. Už na HME v Praze 2015 vystoupali společně s Danielem Němečkem, Janem Tesařem a Pavlem Maslákem před domácím publikem na bronzový stupínek. Stejný úspěch pak zopakovali o dva roky později v Bělehradě, kde v medailové sestavě vystřídal Němečka Jan Kubista. Na HME v Toruni 2021 byl pak finišmanem štafety, která si doběhla pro stříbro. Tehdy Patrika doplnili Vít Müller, Michal Desenský a jeho tradiční štafetový i tréninkový parťák Pavel Maslák.

Svěřenec Dalibora Kupky byl také jedním ze základních pilířů smíšených štafet na 4x400 metrů. Nechyběl u premiéry této disciplíny na velké mezinárodní akci při MS v Doha 2019 a svého největšího kariérního úspěchu pak dosáhl o čtyři roky později na světovém šampionátu v Budapešti, kde vybojovali společně s Ladou Vondrovou, Terezou Petržilkovou a Matějem Krskem senzační bronz. Je také držitelem národních rekordů ve štafetách mužů na 4x400 metrů v hale i venku a též ve zmiňovaném mixu. Zazávodil si i pod pěti kruhy, když byl členem naší štafety čtvrtkařů na olympijských hrách v Tokiu 2021.

Nejhodnotnějšího individuálního umístění dosáhl na halovém mistrovství světa v Bělehradě 2022, kde obsadil pátou příčku. S venkovním osobákem 45.41 je druhým nejrychlejším čtvrtkařem české historie za Pavlem Maslákem. Na svém kontě má tři tituly mistra České republiky pod otevřeným nebem a jeden v hale.

Letos běžel nejrychleji na Zlaté tretře v Ostravě, kde proběhl jeden okruh za 46.48 a svou poslední individuální čtvrtku absolvoval na červencovém mistrovství České republiky v Plzni. I v této sezóně se o něj mohla opírat reprezentační štafeta mužů, když měl zásadní podíl na tom, že se náš tým dokázal kvalifikovat na mistrovství Evropy do Birminghamu. Pro poslední kariérní start si pak vybral třístovku na Velké ceně Chebu. „Zakleknout naposledy do bloků bylo zvláštní. Měl jsem to v hlavě, i když jsem se snažil, aby tomu tak nebylo. Na jednu stranu jsem se těšil, až to bude za mnou, protože už jsem byl delší dobu rozhodnutý, že skončím. Na druhou stranu jsem byl trošku smutný, že to je naposledy. Počasí nám zrovna nepřálo, ale asi to tak mělo být v dané situaci. Bylo to jak z amerického filmu,“ dodává s úsměvem.

A jak se Patrik ohlíží za svým úspěšným počínáním na atletické dráze? „Kariéra to byla dlouhá a bohatá, ale neobešla se ani bez zranění a pár nevydařených sezón. Myslím, že obsáhla vše a ničeho nelituji. Nejraději samozřejmě vzpomínám na olympiádu v Tokiu, ale co se týká úspěchů, tak na všechny medaile se štafetami. Každá má svůj příběh a byla něčím speciální, ať už cestou k ní, nebo oslavami po ní. Kdybych měl vypíchnout jeden top okamžik, tak to bude medaile z mixu na mistrovství světa v Budapešti, ale možná i páté místo na halovém mistrovství světa. Těch šampionátů, na které ovšem rád vzpomínám, je mnoho,“ dodává.

Naznačil také, kam teď budou směřovat jeho profesní kroky, a vizi má jasnou. Rád by předával své bohaté zkušenosti dalším generacím atletů. „Teď se vydám na trenérskou kariéru. Budu to dělat společně s Daliborem Kupkou. Chtěli bychom mít velkou a zabezpečenou skupinu se vším všudy. Rád bych poděkoval Dukle, že mi dala možnost dál pokračovat v atletice a pokusit se jí vrátit to, co mi dala. Také bych chtěl poděkovat všem, co byli na mé cestě, ať už trenérům, jako jsou Míra Semerád, Jirka Kmínek nebo právě Dalibor Kupka. Velký dík patří také doktorům, masérům, fyzioterapeutům, a hlavně mé rodině a snoubence.“