Okamžik roku #6 – Štefelova bronzová fantazie

Jan Štefela vlétl jako kometa do velké atletiky před čtyřmi lety v estonském Tallinnu, kde šokoval ziskem titulu mistra Evropy do 22 let. Po prvním úspěchu se pak chvíli hledal, ale naštěstí zavčasu pochopil, že k top výkonům vede přeci jen cesta přes o něco profesionálnější přístup, a ten začal velmi brzy nést své ovoce.

Loni poprvé v kariéře překonal 230 centimetrů a zaskákal si i finále olympijských her v Paříži. O to namotivovanější šel do sezóny 2025, která ovšem byla trošku jako na houpačce. V nizozemském Apeldoornu vybojoval evropské halové stříbro, ale následně přišlo zklamání na HMS v Nanjingu. V úvodu venkovní sezony se mu také nedařilo podle představ, ale poté zazářil na mistroství Evropy družstev v Madridu, kde vyhrál v osobním rekordu 233 centimetrů. Záhy nato prolomil svou smůlu i na mítincích Diamantové ligy, když byl v Monaku druhý za 232.

Jenže pak opět přišly závody, ve kterých se trápil. Navíc přišlo drobné zranění, které přípravu směrem k mistrovství světa trošku zkomplikovalo. Honza tak v Tokiu patřil mezi papírové favority, ale nad jeho formu trošku visel otazník. Jenže svěřenec Jaroslava Báby ukázal, že na reprezentační vrcholy se umí skvěle připravit.

Kvalifikaci zvládl poměrně s přehledem. Ve finále pak ustál krizový okamžik, když na 228 centimetrech opravoval až napotřetí, ale následně zdolal i 231 centimetrů, a to mu zajistilo zisk bronzové medaile z Novozélanďanem Hamishem Kerrem a Jihokorejcem Sanghyeok Wooem. Stal se tak vůbec prvním českým výškařem, který si vyskákal medaili na mistrovství světa pod otevřeným nebem. Zároveň se postaral o to, že česká výprava ani z tohoto MS neodjela bez cenné kovu.