Ohlédnutí za MS v Tokiu

Světový šampionát v Tokiu byl tím dvacátým v pořadí. V Japonsku se konal potřetí v historii. V roce 1991 se uskutečnil právě zde a v sezóně 2007 přivítala nejlepší světové atlety Osaka. Letošního mistrovství světa se zúčastnilo 1992 atletů ze 193 zemí + tým válečných uprchlíků.

Jednoznačná americká dominance

Tradičně nejpočetnější a také nejúspěšnější výpravou byla ta ze Spojených států amerických. Medailové pořadí národů ovládli reprezentanti hvězd a pruhů s bilancí 16 zlatých, 5 stříbrných a 5 bronzových cenných kovů. Druhá byla Keňa (7-2-2) a třetí Kanada (3-1-1). Nejlepší evropskou zemí bylo čtvrté Nizozemsko (2-2-2). Česká atletika získala zásluhou výškaře Jana Štefely jeden bronz.

Že je královna sportu skutečně globálním sportem, dokazuje i to, že alespoň na jeden cenný kov dosáhlo hned 53 zemí, což je jednoznačně nejvíce v historii světových šampionátů. Dosud se o tento primát dělila MS v Osace 2007 a Budapešti 2023, kde na stupně vítězů vystoupali shodně reprezentanti 46 federací.

Některé země zaznamenaly historické medailové zápisy. Tanzanie se radovala zásluhou maratonce Alphonce Simba z premiérového světového titulu. Vůbec první medaili získali Samoa (Alex Rose bronz v disku mužů) a Svatá Lucie (Julien Alfred bronz na stovce žen).

Američané naprosto jednoznačně opanovali i bodové hodnocení národů, kdy se počítají všechna umístění do osmé příčky. Zde Spojené státy posbíraly 308 bodů. Druhá byla Keňa se 118 body a třetí příčka náleží Jamajce (98 bodů). Z evropských federací byly nejlepší čtvrtí Velká Británie a Německo (66 bodů).

Český tým získal 11 bodů, což stačilo na dělené 35. místo. Zásluhu na tom měla kromě bronzového Jana Štefely ještě čtvrtá tyčkařka Amálie Švábíková. Jen o dva body méně, než získali naši atleti před dvěma lety v Budapešti, a naopak o tři body více než v Eugene 2022 a Doha 2019. I v tomto ohledu bylo letošní mistrovství světa rekordní, jelikož alespoň jednou se do bodované osmičky umístili atleti ze 74 zemí.

Kratochvílová přišla o dva rekordní zápisy

Mistrovství světa v Tokiu bylo také tím nejlepším, co se týká kvality výkonů. V tomto ohledu předčilo světový šampionát v Eugene 2022.

V průběhu devíti soutěžních dní byl k vidění jeden světový rekord. Dá se říct, že tak trošku očekávaný, jelikož ho už počtvrté v této sezóně a celkově počtrnácté překonal švédský tyčkař Armand Duplantis, jenž posunul absolutní hranice této disciplíny na 630 centimetrů.

K tomu padlo dalších osm rekordů mistrovství. Dva z nich měla do té doby v držení už od premiérového MS v Helsinkách 1983 Jarmila Kratochvílová. Na hladké čtvrtce ji o něj připravila Američanka Sydney McLaughlin-Levrone, která časem 47.78 zaostala dokonce jen 18 setin za dlouho nedosažitelným světovým rekordem Němky Marity Koch. Pod čas Kratochvílové se dostala i stříbrná Marileidy Paulino z Dominikánské republiky, která se stala díky času 47.98 třetí nejrychlejší ženou historie.

O několik dní později neodolal ani rekord Kratochvílové na osmistovce ze stejného šampionátu. Tentokrát ho překonala trochu překvapivá mistryně světa Lilian Odira z Keni, která ho vylepšila na 1:54.62.

Další rekordy MS přidali kanadský kladivář Ethan Katzberg, jenž zaznamenal nejhodnotnější výkon za posledních dvacet let 84.70, americká sprinterka Melissa Jefferson-Wooden, která prolétla stovku za 10.61, což ji řadí na čtvrté místo historických tabulek, Keňané Emmanuel Wanyonyi na půlce (1:41.86) s Faith Cherotich ve stýplu (8:51.59), smíšená štafeta USA (3:08.80) a štafeta čtvrtkařek ze stejné země (3:16.61).

Dále padlo 9 kontinentálních rekordů. Národní historická maxima svých domovin vylepšilo 62 atletů. Hned ve 22 případech svítila ve výsledkových listinách značka WL, tedy letošní nejlepší světový výkon.

Jedinečné medailové zápisy

Americká sprinterka Melissa Jefferson-Wooden si odvezla z Tokia hned tři zlaté medaile, když získala ceněný sprinterský double na tratích 100 a 200 metrů a k tomu přidala třetí triumf se štafetou na 4x100 metrů. Kromě ní získaly dva individuální tituly ještě španělská chodkyně María Pérez (20 km a 35 km chůze) a keňská běžkyně Beatrice Chebet (5000 a 10 000 m).

Celkem 17 atletů získalo více než jeden cenný kov. Kompletní medailovou sbírku má na svém kontě Nizozemka Femke Bol, když vyhrála čtvrtku překážek a přidala stříbro se štafetovým mixem a bronz s ženskou sestavou na 4x400 metrů.

Další americká sprinterská hvězda Noah Lyles získal dvě zlaté a jeden bronz. Na dvoustovce získal už svůj čtvrtý titul světového šampiona v řadě. Triumfoval i se štafetou na 4x100 metrů a pro bronz si doběhl na stovce. Celkem tak má ve své sbírce už 10 medailí ze světových šampionátů a mezi muži jsou v tomto ohledu úspěšnější pouze jeho krajan LaShawn Merritt (10 medailí) a legendární Jamajčan Usain Bolt (11).

Ještě o poznání bohatější medailovou sbírku má na svém kontě další jedinečná sprinterská ikona Shelly-Ann Fraser-Pryce z Jamajky. Ta posbírala na MS dokonce 17 cenných kovů. První vybojovala už v roce 2007 v Osace a ten poslední právě letos v Tokiu, kdy byla členkou stříbrné štafety na 4x100 metrů. Na absolutní rekordmanku Allyson Felix ze Spojených států s dvaceti medailemi se ovšem už nedotáhne, jelikož to byl její poslední závod v kariéře. Fraser-Pryce si odvezla alespoň jeden cenný kov z devíti světových šampionátů.

Shelly-Ann drží primát v počtu získaných individuálních medailí, když jich má na svém kontě hned 8. V Tokiu se na ni ovšem dorovnala Keňanka Faith Kipyegon, když získala už svůj čtvrtý titul na patnáctce a k tomu přidala stříbro na pětce. Obdivuhodnou medailovou sbírkou se může pyšnit i další jamajská sprinterka Shericka Jackson, která brala bronz na dvoustovce, což byl už její 12. cenný kov z MS.

Kromě Lylese (4 tituly v řadě) a Kipyegon, dokonali zlatý hattrick ještě Američané Ryan Crouser v kouli a Katie Moon v tyči, kteří navázali na své primáty z Eugene a Budapešti. Také Sydney McLaughlin-Levrone se stala světovou šampionkou potřetí za sebou. Ovšem zatímco dva předešlé tituly získala na čtvrtce překážek, ten poslední vybojovala na hladké čtvrtce.

V Tokiu se rozdávalo celkem 49 medailových sad. Ve 14 disciplínách došlo k úspěšné obhajobě, naopak dalších 30 poznalo nové šampiony. V 5 disciplínách pak obhájci nebyli vůbec na startu.

Šampionát plný překvapení

Tento světový šampionát nabídl řadu nečekaných medailových úspěchů. Asi o největší senzaci se postaral v závodě na 3000 metrů mužů Novozélanďan Geordie Beamish, jenž za sebou nechal všechny africké favority a stal se teprve druhým běžcem bílé pleti, kterému se podařilo vyhrát světový titul v této disciplíně. Tím prvním byl na premiérovém MS v Helsinkách 1983 Němec Patriz Ilg. Beamishův úspěch byl o to zajímavější, že ho v rozběhu necelých 400 metrů před cílem postihl pád. Přesto dokázal postoupit do finále, kde následně kraloval.

Na desítce mužů Beamishe napodobil Francouz Jimmy Gressier. Také on byl teprve druhým bílým běžcem, jenž na MS opanoval tuto distanci. I v tomto případě se to předtím podařilo už ve zmiňovaných Helsinkách pouze Italovi Albertovi Covovi. Od té doby dominovali dlouho světovým šampionátům na této trati Keňané či Etiopané, na které následně navázali somálský rodák v britských barvách Mo Farah a Uganďan Joshua Cheptegei.

V oštěpu žen dosáhla překvapivého triumfu Ekvádorka Juleisy Angulo, která si v průběhu šampionátu vylepšila osobní rekord téměř o tři mety na 65.12 a stala se vůbec první oštěpařkou z Jižní Ameriky, která získala titul v této disciplíně.

Příští mistrovství světa proběhne 11. – 19. 9. 2027 v Pekingu, kam se vrátí po dvanácti letech.